1. Sbírka na České katolické biblické dílo 9 100 Kč. Rodina Hrdinova darovala na restaurování sošky Křtu Páně 10 000 Kč. Ročník 1944 daroval na kostel 600 Kč. Pán Bůh zaplať!
2. Stále je možná účast na mši svaté pouze pro rodinu, která dala úmysl. Příležitost ke svátosti smíření – půl hodiny před každou večerní mší svatou.
3. V pondělí je pohřeb paní Ludmily Zimčíkové pouze v úzkém rodinném kruhu.
4. Na první pátek bude adorace pouze od 14 do 17 hodin. Prosím členy společenství Eucharistická hodina, aby se zapsali do adorační služby. Od 16 hodin bude příležitost ke svátosti smíření. V 17 hodin společná adorace a pak mše svatá.
5. Hromniční pouť matek se bude vysílat na TV Noe v sobotu 6. 2. od 18 hodin. Hlavní celebrant: pomocný biskup Josef Nuzík. 
6. Děkuji dětem (Filípek a Barborka Stojaspalovy, Kryštof Štefaník, Natálka Kadlčková, Filip Skopal a Ondřej Tinka) za obrázky na téma Namaluj vánoce. Přijďte si pro malou odměnu na faru.
7. Prosím vedoucí 5. růže Živého růžence, aby přinesla na faru seznam členů. Děkujeme.
8. Boženy vybírají v sakristii na kostel a mši svatou. 

1. ČTENÍ Job 7,1-4.6-7

Kniha Job se podobá divadelní hře. Obsahuje dlouhé monology šesti aktérů. Tématem této hry je hledání odpovědi na lidské utrpení. Job je spravedlivý, nezhřešil, a přece velmi trpí. Sedmá kapitola je Jobovým pláčem. Poslední verš je modlitbou.

Job řekl: „Což nejsou svízele údělem člověka na zemi, dni jeho jako dni nádeníka? Jak otrok touží po stínu, jak nádeník čeká na svou výplatu, tak jsem dostal v úděl měsíce bídy a noci soužení byly mně přiděleny. Když uléhám, říkám si: Kdy asi vstanu? Když končí večer, sytím se neklidem do úsvitu.
Mé dny jsou rychlejší než tkalcovský člunek, plynou bez naděje. Pamatuj, že můj život je jako dech, mé oko již nikdy neuzří štěstí.“

2. ČTENÍ  1 Kor 9,16-19.22-23

V deváté kapitole prvního listu Korinťanům se Pavel vyjadřuje k otázce odměny (platu) za službu hlásání evangelia. Nejprve obhajuje, že na ni má nárok (9,3-14). Následně však říká, že se jí v Korintě zřekl. Předkládá těm, kteří na něj dorážejí (9,3), že jeho služba komunitě křesťanů je sebe-vydáním a nikoli cestou k obohacení se.

Bratři! Že hlásám evangelium, tím se chlubit nemohu; to je mi uloženo jako povinnost, a běda, kdybych ho nehlásal. Odměnu bych mohl čekat, kdybych to dělal z vlastního popudu. Když to však dělám proto, že to mám nařízeno, plním jen úkol, který mi byl svěřen. Jaká je tedy moje odměna? To, že hlásám evangelium, a nic za to nechci, takže se vzdávám práva, které mi evangelium poskytuje. Jsem nezávislý na všech, a přece jsem udělal ze sebe služebníka všech, abych tak získal tím větší počet lidí. U slabých jsem se stal slabým, abych získal slabé. Pro všechny jsem se stal vším, abych stůj co stůj zachránil aspoň některé. A to všechno dělám proto, abych zároveň s nimi získal podíl v dobrech evangelia.

EVANGELIUM    Mk 1,29-39

Pokračujeme ve čtení první kapitoly Markova evangelia. Tato perikopa popisuje Ježíšův typický den. Uzdravuje, není mu lhostejná žádná nouze, ale také má čas na modlitbu. Důraz však neklade na léčení nemocných, ale na zvěstování evangelia. V sobotu lidé nesměli nikam chodit, ale když den skončil západem slunce, hned se dávají do pohybu.

Ježíš vyšel ze synagogy a vstoupil s Jakubem a Janem do Šimonova a Ondřejova domu. Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli. Přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Tu jí horečka přestala a ona je obsluhovala. Když nastal večer a slunce zapadlo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé. Celé město se shromáždilo u dveří. I uzdravil mnoho nemocných s rozličnými chorobami a vyhnal mnoho zlých duchů. Nedovoloval však zlým duchům mluvit, protože věděli, kdo je. Brzo ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel ven, zašel si na opuštěné místo a tam se modlil. Šimon se svými druhy se pustili za ním. Našli ho a řekli mu: „Všichni tě hledají!“ Odpověděl jim: „Pojďme jinam, do blízkých městeček, abych i tam kázal, protože kvůli tomu jsem přišel.“ A procházel celou Galilejí, kázal v jejich synagogách a vyháněl zlé duchy.

ZAMYŠLENÍ

Kniha Job otevřela liturgická čtení výčitkou Bohu: hořkost, pocit zmaru od rána až do večera. Na konci celé knihy je však Jobova bolest proměněna, když se začal na svět dívat Božíma očima a poznal, jak málo z Božího záměru chápe. Ježíš uzdravuje, hlásá evangelium, modlí se… on je Boží Syn, „Bůh mezi lidmi“. Na Kristu se nám zrcadlí Boží péče o člověka. Možná, že očekáváme velké změny v politice, zdravotním stavu blízkých…, a ony nepřichází. Ale často díky tomu nepostřehneme množství drobným zázraků, které v každém dni Bůh dělá. Pozvěme Boha, jděme do každého dne s prosbou, aby Bůh šel s námi. A uvidíme Boží zázraky a jeho péči.