Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek. J12,24

Text o pšeničném zrnu dává příležitost zamyslet se nad tématem oběti, které je právě  v těchto dnech tak aktuální. Vzhledem k okolnostem, které nás provázejí celý poslední pandemický rok, jsme neustále vyzýváni k ohleduplnosti. Pro mnohé se ale ohleduplnost rovná tomu, že je potřeba přinášet osobní oběti. Jistě to pro nás není snadné. Přicházíme o práci, nebo naopak pracujeme mnohem více než dříve. Trávíme mnohem více času doma, kde se už po roce objevuje ponorka. Učíme se s dětmi přes počítač, uskromňujeme se, žijeme v nejistotě a ve stresu… Snad v nás i bují pochyby, jestli je to k něčemu dobré, jestli naše osobní oběti mají nějaký význam, jestli nepřicházíme o naše jistoty zbytečně… Zvolíme-li přístup, ve kterém za každou cenu budeme chtít zůstat celým zrnem, skutečně můžeme zažívat velký pocit osamění. Pokud ale vědomě dokážeme přinést svou vlastní oběť a odevzdáme ji Bohu do rukou, pak sami nezůstáváme, protože přinášíme užitek. Věřím tomu, že jsme jako lidstvo propojeni a můžeme si vzájemně pomáhat i tím, že obětujeme něco ze svého za někoho jiného. Ježíš obětoval svůj život za všechny lidi. Neřekl, že svůj život dává jen za toho, kterého osobně zná, kdo je mu sympatický. Neřekl, že jeden život má vyšší hodnotu než jiný. Ježíš měl strach, ale neustoupil nátlaku strachu a jeho oběť nám všem nakonec přinesla otevřené dveře k naplněnému životu, vzkříšení, spásu. Myslím, že se nemusíme bát osobních obětí, pokud zůstáváme s Ježíšem. Každou naši oběť totiž nakonec odmění úroda, která z ní vyroste.

• Josefové z Horního Němčí darovali na kostel 3 500 Kč. Pán Bůh zaplať!
• V sobotu je Arcidiecézní setkání mládeže. www.facebook.com/ADSMOlomouc21
• Příští víkend je změna času. Nemocné navštívím v úterý Svatého týdne.
• Zpovídání: přede mší svatou a v úterý 30. 3. v 18 hodin.

Charita Uherský Brod vyhlašuje postní sbírku potravin a základní drogerie určenou pro lidi v nouzi z našeho regionu. Pracovníci charity budou tyto věci vybírat v Horním Němčí v pondělí 22. 3. 2021 u kostela (16:45 - 16:55) a ve Slavkově před OD Hruška (17:00 - 17:10). Jedná se o pomoc lidem v nouzi našeho děkanátu.

Tato slavnost uvádí do Svatého týdne. Spolu s Kristem vjíždíme do Jeruzaléma (obřad začíná svěcením ratolestí). Měli bychom vyznat Ježíše jako mesiáše, který přináší záchranu. Jako evangelium se čte celý pašijový příběh. Nechme se znovu strhnout dramatem této události.

1. ČTENÍ  Iz 50,4-7

Čteme z tzv. Deuteroizaiáše (vznikl kolem roku 550 př. Kr.). Jde o zaslíbení Izraelitům v babylonském zajetí. Od 49. kapitoly knihy Izajášovy mluví prorok o „Hospodinově služebníku“, který vysvobodí zajatý lid. Byl to perský král Kýros, nebo má text hlubší význam?

Pán, Hospodin, mi dal dovedný jazyk, abych uměl znaveného poučovat utěšujícím slovem. Každé ráno mi probouzí sluch, abych ho poslouchal, jak je povinnost učedníka. Pán, Hospodin, mi otevřel ucho a já se nezdráhal, necouvl nazpět. Svá záda jsem vydal těm, kteří mě bili, své líce těm, kteří rvali můj vous. Svou tvář jsem neskryl před hanou a slinou. Pán, Hospodin, mi však pomáhá, proto nejsem potupen. Proto dávám své tváři ztvrdnout v křemen a vím, že nebudu zahanben.

2. ČTENÍ  Flp 2,6-11

Svatý Pavel povzbuzuje křesťany, aby v pokoře sloužili jeden druhému. Cituje hymnus, který tehdy užívali v liturgii. Jde o výklad významu Ježíšovy smrti. Boží Syn přijal lidskou podobu, ponížení a smrt jako způsob, jak zachránit člověka a ukázat míru Boží lásky! Klíčové je slovo poslušnost.

Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.

K ZAMYŠLENÍ

„Pilát chtěl lidu vyhovět.“ Ale Ježíš nás miluje. Nestačí jednat populárně a líbivě. Je třeba vést k plnosti dobra. A to i za cenu křížové cesty. Na kříži Ježíš začíná recitovat Žalm 22 jako žalm obrovské bolesti, ale i víry a naděje ve vzkříšení. Bůh vítězí!