Bůh mi dal dovedný jazyk, abych uměl znaveného poučovat utěšujícím slovem. Každé ráno mi probouzí sluch, abych ho poslouchal, jak je povinnost učedníka. (Iz 50, 4)

Kdo z nás by nechtěl umět utěšovat a povzbuzovat druhé? Zvlášť v současné situaci, kdy na nás doléhají hrůzy války a setkáváme se s těmi, kteří k nám před válkou uprchli nebo kteří jsou pohlceni obavami. Slova proroka Izajáše o  Božím služebníku nám ukazují, jak k tomu dospět. Chceme-li mít "dovedný jazyk", je potřeba otevřít sluch. Naše slova mohou být chlácholivá, mohou odvést pozornost od trápení k něčemu pozitivnějšímu, na chvíli utěšit. Naproti tomu Boží slovo může životní situace zásadně změnit. Na počátku bible čteme, že Bůh řekl a stalo se. To platí stále. Boží slovo může proměnit situaci samotnou, naše vnímání a pochopení situace, naše nitro. Než začneme mluvit ve snaze někoho potěšit či povzbudit, je důležité poslouchat, co nám samým k tomu říká Bůh. Ve druhém listu Korintským nám apoštol Pavel píše: „Pochválen buď Bůh milosrdenství a veškeré útěchy! On nás potěšuje v každém soužení, abychom i my mohli těšit ty, kteří jsou v jakékoli tísni, tou útěchou, jaké se nám samým dostává od Boha.“ (srov. 2Kor 1, 3 - 4) Chceme-li umět těšit druhé, je nezbytné poznat Boha jako Otce milosrdenství a Boha veškeré útěchy, přijmout jeho útěchu v našich souženích a pak těšit druhé tím, co jsme od Boha přijali.

Každý představený i rodič musí pečovat i o sebe, proto je dobré se ptát na vnitřní stav mé duše a srdce. Totiž pokud je v nich zranění, šíří nákazu. Je to výzva, abych prozkoumal, zda ve mně nezůstává vnitřní zranění z cesty života, zda nejsem ten, který potřebuje lékaře, aby pak mohlo mé zdravé nitro vydávat dobré ovoce.

Kolem nás je mnoho lidí hendikepovaných a vždycky, když je potkám, obdivuji, jak se se svým omezením naučili žít. Podobně působí v nitru člověka i rozvod, je ztrátou, ale nesmím dopustit, abych do této bolesti vtahoval své děti. Děkuji Vám všem, kteří tento boj o dobrý pohled na partnera, s nímž už nežijete, vyhráváte!

Obětavost - schopnost přinášet oběti, kdyby jí bylo více, jak úplně jiné by byly naše rodiny i společnost. Těžko se zrodí ve veřejném životě, pokud nevyrůstá ze vztahu rodičů k dětem. Velké díky patří každému otci i matce, pro něž není těžké ukazovat dětem, že patří k nim a jsou schopni se pro ně namáhat.

Kněz v náboženství nám kdysi nakreslil loďku představující život, měla dvě vesla, na jednom bylo napsáno práce, na druhém modlitba. Jen pokud se používají obě vesla, jede loďka správně. Tato jednoduchá kresba představuje harmonii života. Nedostatek práce škodí na duchu, stejně jako nedostatek modlitby při praktické činnosti.

Obvykle bývá v lidské mysli práce spojena s časem a penězi. Takové spojení je však velmi málo a nesmí nám stačit. V Božím plánu s mužem a ženou je práce od počátku spojena s krásou, kterou pak přináší. Práce vedená jen ziskem, bez spojení s duchovní rovinou, působí kontaminaci, úpadek a stává se brzdou rozvoje člověka.

Když máme podepsat nějakou smlouvu, chceme se s ní seznámit a to nejen povrchně, ale se zaměřením na obsah. Také uzavření manželské smlouvy má předcházet dobrá známost, opravdové poznání srdce a charakteru svého budoucího muže nebo ženy. A také se mám ptát, zda mě k životu s tímto člověkem volá Bůh.

Každý z nás mnohokrát udělal zkušenost, že několik dobrých slov promění atmosféru a pomůže. Ale platí to i naopak, několik špatně zvolených slov a vět mnohé zničí, zboří a jsme pak nešťastní. Je moc dobré dát si pozor na jazyk, naučit se správným slovům do všedních i svátečních dní, abychom předešli bolestným střetům.

- Nemocní darovali na kostel 8 000 Kč. Další dary: 6 000 Kč. Pán Bůh zaplať

- Svátost smíření tento týden: pondělí a středa – přede mší svatou; v úterý v 18 – 18:30 hodin v kapli ve Slavkově.  

- V charitním domě v Dolním Němčí se bude zpovídat v místnosti vedle kaple v úterý od 10 hodin. Pak bude mše svatá v 10,30 hodin, po které ještě kněz navštíví ostatní nemocné na pokojích.

- Na velikonoční neděli bude arcidiecézní sbírka na kněžské platy a na konci mše svaté bude tradiční žehnání pokrmů.

- Charita Uherský Brod děkuje za štědrost při postní sbírce potravin. Celkový výsledek byl rekordní : 2 243 Kg. Sbírky se účastnilo krásných 190 osob.

- V sobotu 16. 4. má úklid kostela skupina č.1

Biskupové Čech, Moravy a Slezska děkují všem lidem dobré vůle, kteří nezištně pomáhají uprchlíkům z okupovaného území Ukrajiny. Prosíme vás, abyste ve svém bohulibém konání nepolevovali, a nadále v něm, dle svých možností, pokračovali. Pomoc může mít rozličnou formu, nemusí se primárně jednat o materiální a finanční dary či poskytnuté ubytování. Důležité je, aby těžce zkoušení lidé na útěku ze své vlasti znovu získali pocit bezpečí, důvěry a sounáležitosti. Toho lze docílit i drobnými projevy úcty a sympatií (třeba jen pozváním na kávu, rozhovorem, radou, nabídkou pomoci s orientací v neznámém prostředí apod.). Ještě jednou děkujeme za vaši nezištnou pomoc lidem, kteří prchají před hrůzami války a žehnáme vám i vašim blízkým.

Jménem českých a moravských biskupů Mons. Jan Graubner, arcibiskup olomoucký a předseda ČBK spolu s členy stálé rady ČBK, Praha, 5. dubna 2022

Milí farníci, dvakrát se slavili velikonoční svátky v pandemických podmínkách. Letos covidové ohrožení vystřídalo ohrožení válečné. Covid nám připomněl, že nejsme páni tvorstva a neviditelný virus může ohrožovat naše životy. A válka nám zase ukazuje, že v člověku jsou temné síly, které je potřeba neustále kultivovat, jinak se mohou projevit i zrůdným způsobem. Velikonoční svátky nám znovu připomínají, že je tady Bůh, se kterým můžeme počítat, když se mu s vírou svěříme. Kristův kříž nám ukazuje, že bolestné okamžiky mohou mít hodnotu oběti, když je prožíváme s Bohem. A Kristovo vzkříšení nám ukazuje, že smrt a zlo nemají poslední slovo, protože Boží život je silnější. Záleží na nás jak velikonoce prožijeme. Jste-li pokřtění křesťané, tak je, prosím, prožijte křesťansky a nejen jako čas volna a lidových zvyků. Kolika obřadů se tento týden zúčastníte?

Tato slavnost je vrcholným dnem celého liturgického roku. Slavíme Boží vítězství nad zlem, hříchem, prohrou lidských dějin. Slavíme naději, kterou nám Bůh znovu po prvotním hříchu nabízí. Smíme být syny a dcerami nebeského Otce.

1. ČTENÍ Sk 10,34a.37-43

Učedníci již začali hlásat Krista v Jeruzalémě a po Štěpánově smrti se rozejdou do dalších míst Izraele. Petr je nečekaně povolán hlásat Krista v domě pohana, setníka Kornélia, což pro Žida znamenalo poskvrnění, porušení Zákona. Poznal, že k tomuto setkání ho přivedl Bůh stejně jako Kornélia. Proto i zde shrnuje podstatu evangelia.

Petr se ujal slova a promluvil: „Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel. A my jsme svědky všeho toho, co konal v Judsku a v Jeruzalémě. Ale pověsili ho na dřevo a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se viditelně ukázal, ne všemu lidu, ale jen těm, které Bůh předem vyvolil za svědky, totiž nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání. On nám přikázal, abychom hlásali lidu a se vší rozhodností dosvědčovali: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří.“

2. ČTENÍ Kol 3,1-4

Podobně jako v jiných textech svatého Pavla, i zde se autor vymezuje proti falešným hlasatelům evangelia, kteří předpisují křesťanům, co všechno se nesmí jíst, dělat… (Kol 2,16-23). Tyto předpisy nazývá Pavel „věci světa“. Náš text říká, v čem spočívá život člověka, který přijal křesťanství.

Bratři! Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.

EVANGELIUM                 Jan 20,1-9

Dvacátá kapitola Janova evangelia je přímým pokračováním pátečních pašijí. Je dobré neztratit nit dramatičnosti vyprávění. Od tohoto místa budeme číst, jak učedníci zažili a viděli skutečnost vzkříšení.

Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“ Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.

K ZAMYŠLENÍ

Ráno po sobotě je pro křesťanství ten nejzásadnější moment. Pán, který zemřel na kříži, není v hrobě. Cosi v řádu světa je jinak. Důvodem není další zločin, ale Bůh – Ježíš, náš Pán, který do dějin vstoupil nikoli, aby se nechal pohltit zlem, ale aby zlomil moc zla. My jsme zvyklí na tep světa, zlo, které tak často vyhrává, smutek prohry, když dobro opět nemělo navrch. Ale počítáme i s Bohem, který do dějin vstupuje a tajemně se dotýká křížů a hrobů, na nichž láme moc zla a dává povstat k životu?