Když se Ježíš vydával na cestu, přiběhl nějaký člověk, poklekl před ním a ptal se ho: „Mistře dobrý, co musím dělat, abych dostal věčný život?“ ….. Ježíš na něho pohlédl s láskou a řekl mu: „Jedno ti schází: Jdi, prodej všechno, co máš, a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě!“ On pro to slovo zesmutněl a odešel zarmoucen, protože měl mnoho majetku. (srov. Mk 17-22)

„Nemůžete si vzít všechna vaše zavazadla na všechny cesty, které máte před sebou“, píše C.S. Lewis ve své knize Velký rozvod. Něco je důležitější... Možná jsme toho za svůj život nashromáždili tolik, že nám to brání v cestě za Ježíšem, ke které jsme byli pozváni a povoláni. Nemusí to být jen hmotný majetek, ale také naše duševní bohatství, práce, zkušenosti, všechno, co se stalo naší součástí. Na majetku a bohatství jistě není nic špatného, pokud nám ale nebrání ve vztazích k druhým lidem a k Bohu. Když Ježíš odpovídá bohatému člověku na otázku, co má dělat, ukazuje mu cestu: „Zachovávej přikázání.“ A vyjmenovává ta přikázání, která mají na zřeteli druhého člověka: nezabíjet, nepodvádět svého partnera, nezradit, nebýt necitelný k těm, kteří nám dali život… Ale tím jeho povzbuzení nekončí. Od bohatého člověka požaduje, aby svůj majetek rozdal chudým. Je to povzbuzení zásadní, protože kdyby se ten bohatý člověk k tomuto kroku odhodlal, osvobodil by se a viděl by svou cestu k věčnému životu v jiných dimenzích. On ale tuto šanci propásl, neměl odvahu zříci se toho, co mu stojí v cestě v následování Ježíše. „Jedno ti schází“, říká Ježíš. To jedno, co je pro tvůj budoucí život podstatné. Bylo to nad síly toho člověka? Že by Ježíš po něm chtěl něco, co je nereálné? Kdybychom se setkali s Ježíšem my a zeptali se ho: „Co mám dělat, abych dostal věčný život?“, asi by každému z nás řekl něco jiného. Jsou různé věci, které ovlivňují náš život. Možná nejsme vždy schopni odhodit to, co nám brání v cestě za Ježíšem. S Ním ale je možné i to, na co lidské síly nestačí. A pro nás je důležité si stále připomínat: Bůh je víc, má pro každého z nás přichystáno vždy víc... Co je to, co schází právě tobě?

- Dary na kostel: 6 500 Kč. Pán Bůh zaplať.

- Ve středu 13. října pořádá od 19 hodin CMKA na faře v Uherském Brodě přednášku P. Josefa Mikuláška s názvem SYNODALITA CÍRKVE – SPOLEČNĚ KRÁČET A JEDNAT JAKO BOŽÍ LID. Všichni jste na přednášku srdečně zváni.

- Ve čtvrtek od 9 hodin kněz navštíví nemocné na ulicích Na Výsluní, Mírová, Vinohradská, Krátká a Nivnická. V pátek od 9 hodin pak ulice Hlucká, Boršická a Na Okluku.

- Příští neděli je pravidelná měsíční sbírka na opravy kostela.

Milí farníci, rodiče, děti, mládež a všichni, kteří se rádi zapojujete do naší Netradiční misijní cukrárny, kterou opět po dlouhé době můžeme uspořádat. Všechny Vás tímto srdečně zveme a to v neděli 24. října  od 14.00 hod. do kulturního domu. Oslovujeme Vás proto s prosbou o jakoukoliv pomoc, ať už s napečením zákusků nebo přímo v cukrárně. Prosíme cukrářky, které jsou ochotné přispět domácím zákuskem do naší cukrárny, ať se hlásí co nejdříve paní Janě Fibichrové, tel. č. 774 086 903  do neděle 17. 10. 2021  a ostatní pomocníci do cukrárny u Eriky Uhrové  tel. č. 739 080 307.  Dětem se budou rozdávat přihlášky na obsluhu hostů ve škole v náboženství, jsou k dispozici také v kostele a odevzdávat je mohou na faře, v hodinách náboženství nebo u Martiny Smetanové.  Děkujeme předem všem, kteří se rádi opět zapojí do této akce a společně s námi tentokrát pomohou fondu Solidarity Korona v misijních zemích, které jsou stále sužovány pandemiií Covid 19.        Za organizátory cukrárny Erika Uhrová

Svoboda je poklad, kterého si doopravdy vážíme, až když jej pozbýváme. Pro mnohé z nás, kteří jsme uvykli životu ve svobodě, se často jeví spíše jako nabyté právo než dar a dědictví, které je nutno chránit. Ke kolika nedorozuměním v souvislosti se svobodou dochází a s kolika rozdílnými pojetími svobody se v běhu staletí setkáváme!  …. Svoboda je činná, jestliže ji vzbuzuje milost Ducha svatého. Z tohoto důvodu prohlašuji, že svoboda nás má vytrhovat z klidu a ustavičně klást otázky, abychom se stále hlouběji dostávali k podstatě toho, čím doopravdy jsme.

6. 10. 2021, papežská generální audience v Římě

Pokud svobodu budeme pokládat za samozřejmost a nabyté právo, nebudeme si ji vážit. Pokud si svobody nebudeme vážit, nebudeme ji chránit. Pokud svobodu nebudeme chránit, přestaneme rozumět sami sobě. A pokud přestaneme rozumět sami sobě, ztratíme skutečný smysl života. A to by byla nejen obrovská škoda, ale především naše tragédie.

Co je liturgický rok a co je jeho středem?

Církev v liturgickém roce slaví celé Kristovo tajemství jeho života (od jeho vtělení, narození, hlásání evangelia, smrt, vzkříšení, až po jeho slavný druhý příchod na konci časů). A středem liturgické doby je neděle, základ a jádro celého liturgického roku, který vrcholí v každoroční slavnosti velikonoc, svátku všech svátků.

Chceme-li poznat Boha, musíme „žít Ježíšovým životem“. A v tom nám pomáhá roční kruh opakujících se svátků. Toto opakování není stále se opakující a monotonní „bludný kruh“, ale „stoupající spirála“, která nás každým rokem může přibližovat Bohu. A abychom více zakoušeli blízkost Boha, nestačí slavit pár svátků během roku, ale slavnostně a zbožně prožívat každou neděli. To je cesta za Bohem.

Nepochopení provází nejedno lidské sdílení. Mnozí učitelé, vychovatelé by mohli vyprávět, stejně jako mnozí manželé či manželky… Podstatou je nejen porozumění slovům, ale především jde o stejné smýšlení, pohled stejným směrem. Přitom pro život z víry je „stejné smýšlení“ klíčové téma. A podobně i pro každý společný projekt.

1. ČTENÍ  Iz 53,10-11

Čteme část tzv. čtvrté písně o trpícím Služebníku. Liturgie vybrala verše, které hovoří o „zástupné“ úloze Služebníka. Tato tajemná postava není ani autor, ani prorok, snad lze myslet na perského krále Kýra, který osvobodil Izraele z babylonské poroby. Teologie ve Služebníkovi spatřuje Mesiáše Nové smlouvy.

Hospodinu se zalíbilo zdrtit svého Služebníka utrpením; jestliže dá na usmíření svůj život, uzří potomstvo, které bude žít dlouho, skrze něho se zdaří Hospodinův plán. Pro útrapy své duše uvidí světlo, nasytí se svým poznáním. Můj spravedlivý Služebník ospravedlní mnohé, neboť sám ponese jejich viny.

2. ČTENÍ  Žid 4,14-16

Čteme jeden z klíčových textů Nového zákona. Autor povzbuzuje čtenáře, aby pozorně četl následující výklad o podstatě Kristova kněžství. Podle Starého zákona jen velekněz mohl vstoupit v chrámě do velesvatyně před Boha a prosit za lid. Ježíš vstoupil do jiného chrámu – do samého nebe, aby se za nás přimlouval. On daroval sám sebe jako oběť. Výklad se tedy bude týkat především naší záchrany!

Bratři! Máme vynikajícího velekněze, který prošel až do nejvyššího nebe: je to Ježíš, Boží Syn. Proto se pevně držme svého vyznání. Náš velekněz není takový, že by nebyl schopen mít soucit s námi, slabými. Naopak! Vždyť on sám byl vyzkoušen ve všem možném jako my, ale nikdy se nedopustil hříchu. Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci.

EVANGELIUM                  Mk 10,35-45

Ježíš jde do Jeruzaléma vstříc potupnému ponížení smrti na kříži. Učedníci to však zatím stále nechápou, jak dosvědčuje i jejich prosba o čestná místa. A tak Kristu nezbývá, než je znovu poučit o pravém „žebříčku hodnot“: sloužit druhým skrze sebedarování.

K Ježíšovi přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan a řekli mu: „Mistře, rádi bychom, kdybys nám splnil, oč tě požádáme.“ Odpověděl jim: „Co chcete, abych pro vás udělal?“ Řekli mu: „Dej, ať v tvé slávě zasedneme jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici.“ Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, co chcete. Můžete pít kalich, který já piji, nebo dát se ponořit v křest, ve který já budu ponořen?“ Oni mu odpověděli: „Můžeme!“ Ježíš jim řekl: „Kalich, který já piji, pít budete a v křest, ve který já budu ponořen, ponořeni budete. Ale posadit po mé pravici nebo levici není má věc, nýbrž je pro ty, kterým je to připraveno.“ Když to slyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na Jakuba a Jana. Ježíš si je zavolal a řekl jim: „Víte, že ti, kdo se pokládají za panovníky, tvrdě vládnou národům a velmoži jim dávají cítit svou moc. Mezi vámi však tomu tak nebude. Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny.“

K ZAMYŠLENÍ

Ježíš jde do Jeruzaléma vstříc potupnému ponížení smrti na kříži. Učedníci to však zatím stále nechápou, jak dosvědčuje i jejich prosba o čestná místa. A tak Kristu nezbývá, než je znovu poučit o pravém „žebříčku hodnot“: sloužit druhým skrze sebedarování.