Naše duše vyhlíží Hospodina, on sám je naše pomoc a štít. (Žl 33 (32), 20 )

Někdy má člověk dojem, že nemá co vyhlížet, že nemá na co s důvěrou čekat. Zklamávají ho politici, hospodářská situace, někdo z jeho blízkých a mnohdy také on sám sebe. Vyhlížení šťastných zítřků přenechává spíš naivkům. Platí proto tedy staré latinské carpe diem – užij dne? Nic nevyhlížej, na nic neber ohled a vezmi si a užij to, co je právě dnes? Je to ale příliš krátkozraký pohled. Slova žalmu mluví o vyhlížení Hospodina. Vyhlížet Boha ovšem neznamená vyhlížet ho jako nějakého  pomocníčka, který má vždy hned dle mého přání nastoupit. Chce-li ho člověk vyhlížet, potom se má dívat do hloubky svého života i do hloubky toho, co vnímá ve světě, do hloubky své víry a do dálky, která se prostírá od dneška až do konce světa. Hospodin je přitom někdy jako v mlze, ba skoro jako by nebyl. Ale na rozdíl od všech možných lidí, kteří slibují radost a úspěch teď a hned, o věrnosti Boha svědčí všichni svědkové z Bible a mnozí lidé, kteří žili dávno i nedávno před námi. Naše duše - naše nitro - naše víra má naději, že se nedá ošidit ani "proroky zkázy" ani "proroky úspěchů". Můžeme vyhlížet toho, který nám nikdy neublíží a který čeká na konci všech lidských cest.

- Příští neděli je celonárodní sbírka na misie.

- V neděli 24. října se bude v 18 hodin promítat na faře v Uherském Brodě film Příběh Marie. Film pojednává o hluché a slepé dívce Marii Heurtinové a o její náročné cestě z hlubin vnitřního vězení ke komunikaci s okolním světem a k plnohodnotnému životu.

Bible nám nabízí setkání Ježíše s mužem … Muž začíná otázkou: "Co mám dělat, abych měl věčný život?". Všimněte si sloves, která používá: muset dělat - mít. Zde je jeho náboženství: povinnost, konání pro získání: "dělám něco, abych získal to, co potřebuji". Jedná se tak však o obchodní vztah s Bohem, něco za něco. Víra naproti tomu není chladný, mechanický rituál, "musím-splním-dostanu". Je to otázka svobody a lásky. Zde je první test: co je pro mě víra? Pokud se jedná především o povinnost nebo výměnný obchod, jsme mimo, protože spása je dar, a ne povinnost, je zdarma a nedá se koupit. Nejdříve je třeba zbavit se komerční a mechanické víry, která vnucuje falešný obraz Boha účetního a kontrolujícího, nikoli otce. A mnohokrát v životě můžeme prožít tento vztah "komerční" víry: dělám to, aby mi pak Bůh něco dal. Ježíš – to je druhý bod - pomáhá tomuto člověku tím, že mu nabízí pravou Boží tvář. ….. Je vaše víra, moje víra, unavená? A chcete ji oživit? Hledejte Boží pohled: oddejte se adoraci, nechte si odpustit ve zpovědi, postavte se před Ukřižovaného. Zkrátka, nechte se jím milovat. To je začátek víry: nechat se milovat tím, kdo je Otec.

10. 10. 2021, před modlitbou Anděl Páně v Římě

Velmi výstižné zamyšlení nad tím, jestli naše víra není povinnost nebo výměnný obchod s Bohem. Budeme-li k sobě upřímní, tak někdy nebo často to tak je. Ale to není slepá ulička, ze které by nebylo východisko. Stačí se znovu a znovu dívat k Bohu. A to znamená, nechat se jím milovat. Snad zakoušíte tuto Boží lásku.

Co jsou to církevní přikázání a kolik jich je?

Církevních přikázání je pět a navazují na bohoslužebný život.

1) O nedělích a jiných svátcích dle přikázání se účastnit mše svaté a zdržet se služebních prací. - Požaduje od věřících, aby den, kdy se připomíná zmrtvýchvstání Páně, světil především účastí na mši svaté a odpočinuli si od těch prací a zaměstnání, které by jim v takovém posvěcování tohoto dne mohly bránit.

2) Vyzpovídat se ze svých hříchů alespoň jednou za rok. - Zajišťuje přípravu na eucharistii prostřednictvím přijetí svátosti pokání, kterou pokračuje dílo křestního obrácení a odpuštění.

3) Přijmout Svátost oltářní alespoň ve velikonoční době. - Zaručuje minimum v přijímání těla a krve Páně ve spojení s velikonočními svátky, pramenem a středem křesťanské liturgie.

4) Ve dnech církví stanovených se zdržovat požívání masa a zachovávat půst. - Zajišťuje prostor pro odříkání a pokání, které nás připravují na liturgické svátky; přispívají k tomu, abychom dovedli získat nadvládu nad svými pudy a svobodu srdce.

5) Církvi na její potřeby přispívat. - Věřící přispívají na hmotné potřeby církve, každý podle svých možností.

Závazný charakter takových pozitivních zákonů, vyhlášených pastýři církve, má zaručit věřícím nezbytné minimum ducha modlitby, mravního úsilí a růstu lásky k Bohu a bližnímu. Vedle Desatera jsou důležitými pravidly křesťanského života.

Když se řekne „vzorný student, pracovník, občan…“, většinou si vybavíme člověka, který je pro ostatní nepříjemný svojí dokonalostí. Vzorný učedník Ježíše vykazuje jiné rysy. Co je principem, na kterém stojí správné následování Krista? Dnešní den také církev pamatuje na misie, modlí se za ně a přispívá na různé misijní projekty.

1. ČTENÍ  Jer 31,7-9

Text čtení spadá do období po první deportaci (597 př. Kr.), když byl Jeruzalém obležen a vzdal se Babyloňanům. Tehdy byla část obyvatel odvlečena a Jeremiáš, který zůstal, prorokuje: „…přivedu je zpět do země, kterou jsem dal jejich otcům…“ (Jer 30,3). V této souvislosti pak zaznívá i náš text. Příchod žen těhotných a v šestinedělí má dokládat, že jde o pokojný a bezpečný návrat.

Tak praví Hospodin: „Oslavujte Jakuba, jásejte nad prvním z národů, ať je slyšet váš jásot: Zachránil Hospodin svůj národ, zbytky Izraele! Hle, přivedu je nazpět ze severní země, shromáždím je od končin země; slepí a kulhaví budou mezi nimi, spolu se ženami v naději a nedělkami; veliký zástup bude těch, kteří se sem vrátí. Přicházejí s pláčem, ale útěchou je doprovázím; přivedu je k vodním proudům přímou cestou, na níž neklopýtnou. Stal jsem se totiž Izraeli otcem, Efraim je mým prvorozencem.“

2. ČTENÍ  Žid 5,1-6

Pokračujeme ve čtení listu Židům, který rozebírá, zda mohl být Ježíš veleknězem, který přinesl oběť za nás všechny. Autor nejprve předloží podmínky, které musí velekněz splnit, a následně ukazuje, jak se tyto předpoklady odráží na Ježíšovi. Čteme jen část této úvahy.

Každý velekněz je brán z lidu a bývá ustanoven pro lid v jeho záležitostech u Boha, aby podával dary a oběti za hříchy. Protože sám je stejně podroben slabosti, je schopen cítit s chybujícími a bloudícími. A proto musí podávat oběti za hřích sám za sebe jako za ostatní lidi. Nikdo si však nemůže tu důstojnost vzít sám, nýbrž musí být povolán od Boha jako Árón. Tak si ani Kristus nepřisvojil slávu velekněžství sám, ale dal mu ji ten, který mu řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil“, jak říká i na jiném místě: „Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova.“

EVANGELIUM                  Mk 10,46-52

Tento text je velmi důležitý. Představuje v evangeliu předěl – demonstruje vzorový výsledek evangelijní misie. Na slepci lze ukázat, co znamená „setkat se s Kristem“. Nejen být uzdraven od nemoci, ale jako učedník následovat Pána a vstoupit s ním do Jeruzaléma, abychom naplno zakusili sílu Velikonoc.

Když Ježíš a jeho učedníci s velkým zástupem vycházeli z Jericha, seděl u cesty slepý žebrák – Timaiův syn Bartimaios. Jakmile uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal volat: „Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou!“ Mnozí ho okřikovali, aby mlčel. On však křičel ještě víc: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho!“ Zavolali tedy toho slepce a řekli mu: „Buď dobré mysli, vstaň, volá tě!“ On odhodil plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. Ježíš se ho zeptal: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“ Slepec odpověděl: „Mistře, ať vidím!“ Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě zachránila!“ A ihned začal vidět a šel tou cestou za ním.

K ZAMYŠLENÍ

Před týdnem jsme si v evangeliu připomněli dva Ježíšovy učedníky, kteří se snažili získat výhodná místa v novém politickém uspořádání, jak se domnívali. Jako protiklad se v evangeliu nyní objeví slepý žebrák. Bezmocný, není ani na cestě ani ve městě…, sedí u cesty jako outsider. On však spatřuje naději v Mesiáši. Nenechá se odbýt konvencemi, davem, beznadějí a běží za tím, v koho uvěřil… A Ježíš mu vrací zrak. V té chvíli jako správný učedník neodchází pryč, ale jde za Ježíšem. Ten právě vyšel z Jericha a stoupá příkrým pouštním údolím na Velikonoce do Jeruzaléma. Bartimaios se tak stane svědkem smrti a vzkříšení Krista. A o to v celém evangeliu jde. Vždyť pravá misie nezavádí normalizované postupy, ale otevírá cestu hledajícím, aby našli spásu.