Archiv pořadů bohoslužeb

POŘAD BOHOSLUŽEB HORNÍ NĚMČÍ, DOLNÍ NĚMČÍ
od 11.4. do 18.4.2021 - 15. týden

NEDĚLE 11.4.2021 2. NEDĚLE VELIKONOČNÍ (BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ)
09:00 HN Za farníky
10:30 DN Za +Marii Umlaufovou, +manžela, bratra, švagrovou a celou +rodinu, s prosbou o dar zdraví a Boží požehnání pro živé rodiny
11:30 DN Křest - Terezie Polanská
PONDĚLÍ 12.4.2021 PONDĚLÍ 2. VELIKONOČNÍHO TÝDNE
17:45 DN Mariánská fatimská pobožnost
18:30 DN Za +rodiče Pavlacké, zetě Františka Mikulce, rodinu Stojaspalovu a za dar zdraví a ochranu Panny Marie pro živou rodinu
ÚTERÝ 13.4.2021 SV. MARTINA I., PAPEŽE A MUČEDNÍKA
Dnes mše sv. není
STŘEDA 14.4.2021 STŘEDA 2. VELIKONOČNÍHO TÝDNE
18:30 DN
Za +Štěpána Hrdinu, za zdraví a Boží požehnání pro ročník 1938
ČTVRTEK 15.4.2021 ČTVRTEK 2. VELIKONOČNÍHO TÝDNE
Dnes mše sv. není
PÁTEK 16.4.2021 PÁTEK 2. VELIKONOČNÍHO TÝDNE
18:30 DN
Za +Marii Lidiakovou, živé a zemřelé ročníku 1949, za Boží ochranu a dar zdraví pro jejich rodiny
SOBOTA 17.4.2021 SOBOTA 2. VELIKONOČNÍHO TÝDNE
14:00 DN Pohřeb paní Františky Ježkové (v úzkém rodinném kruhu)
18:30 DN Za farníky
NEDĚLE 18.4.2021 3. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
10:30 DN Za +Stanislava Tomance, +rodiče z obou stran, duše v očistci, dar zdraví a Boží ochranu pro celou živou rodinu

NEDĚLNÍ ZAMYŠLENÍ – Snést pochybnosti

Tomáš, jeden ze Dvanácti, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána!“ On jim však odpověděl: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“ Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Potom vyzval Tomáše: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj!“ (J 20,24-28)

Když se učedníci setkali se zmrtvýchvstalým Ježíšem, Tomáš, jeden z nich, s nimi nebyl. Ostatní učedníci se s ním tak chtěli podělit o svůj zážitek a sdílet s ním svou radost. Jejich snaha ale vyšla naprázdno. On to nezažil, takže jim jejich vyprávění nevěřil. „Dokud neuvidím, dokud se nedotknu jeho ran, neuvěřím…“, říká Tomáš.

Není snadné druhým předávat svoje zkušenosti s Ježíšem, sdělovat, jak působí v našem životě a co pro nás udělal. Setkání s ním bývá natolik důvěrné, že je mnohdy velmi těžké o tom druhým vyprávět.

Společenství, jehož byl Tomáš součástí, ho ale podrželo. Učedníci neřekli, „tak když nám nevěříš, nemáš mezi námi už co dělat“. Unesli jeho pochybnosti a umožnili mu tak, aby se i on s Ježíšem mohl setkat. A to setkání stálo za to. „Jestli to potřebuješ, jestli ti to pomůže, tak se dotkni mých ran…“, říká mu Ježíš. A to Tomášovi stačilo. Stačilo mu setkání s Ježíšem, který chápe jeho pochybnosti, který vidí jeho potřeby a který je ochoten k čemukoli, co by mu pomohlo, aby v něho uvěřil.

I pro nás je důležité odhalovat pravou podobu Boha, který nám vždy jde vstříc, který má pro nás pochopení. A také je pro nás důležité být živou součástí společenství křesťanů. Společenství s ostatními, kteří sdílejí naši víru, nás totiž může nést, když máme pochybnosti, když je naše víra malá, kdy už nevíme, jak dál.

A tak i v době pandemie, když je naše setkávání omezené, hledejme různé formy, jak se navzájem povzbuzovat - online, telefonicky, v modlitbách za sebe navzájem…

OHLÉDNUTÍ

Chtěli bychom poděkovat otci Petrovi za obětavost a za to, že našel alternativní cestu, jak nás důstojně a zbožně provést dobou postní a Velikonočními svátky. Musel vše přizpůsobit k možnosti počtu lidí v kostele a k tomu, abychom o nic nepřišli – všichni! Začalo to už Popeleční středou, předvelikonočním zpovídáním a i sv.  přijímáním, které i několikrát za den bylo a co hlavně i s bohoslužbou slova. Každý si mohl dát také posvětit kočičky.  Kdo chtěl, o nic nepřišel.  Ne všude tomu tak bylo. Hodně pomocné byly i podrobně vysvětlující farní listy. Kdo si pozorně přečetl otcovo „Nedělní zamyšlení“, získal povzbuzení na celý týden a s pomocí   Postních kapek i zamyšlení se. Nezapomněl ani na děti, kde je soutěživostí hry získal k zapojení se do doby postní. Děkujeme i Erice Uhrové za správné vedení a řízení mší sv., křížové cesty a jiné organizační práce.                            farnice Marie Chovancová

NEDĚLNÍ OHLÁŠKY

  • Sbírka na kněžský seminář: 20 000 Kč. Další dary: 3 000 Kč. Pán Bůh zaplať.
  • Stále se může mše svaté zúčastnit jen rodina, která dala úmysl nebo se domluvila na faře (Erika Uhrová - 739080307).

ROK RODINY – DUBEN - PŘIJETÍ

Josef k sobě přijal Pannu Marii, stal se pěstounem Pána Ježíše, staral se o ně, chránil je. Učím se být zdvořilý k druhým, nepoužívám hned tvrdá slova, když si nerozumíme, nedělám žerty, které druhé zesměšňují. Modlím se za druhé lidi i za ty, na které se zlobím.

Přijetí je vlastností, kterou se tento měsíc chceme učit od sv. Josefa -  Josef k sobě přijal Pannu Marii, stal se pěstounem Pána Ježíše, staral se o ně, chránil je.

Přijímat druhé je někdy velmi obtížné. V životě se často dostáváme do situací, kdy se musíme stejně jako sv. Josef rozhodnout, zda někoho přijmeme.

Kdy se nejvíce můžeme učit u sv. Josefa? Kdy to bývá v našem životě těžké?  Např.

- Má se nám narodit „neplánované“ dítě. Přijmout toto dítě, když jsme chtěli jen dvě(tři..), nebo nám lékaři oznámí, že právě naše očekávané dítě nebude úplně zdravé.

- Děti nám dospějí a přivedou si partnera – dokážeme ho přijmout do své rodiny? Nejsme příliš zaslepeni svou láskou ke svému dítě a nemyslíme si, že právě on/ona není ten pravý pro mého syna/dceru.  

- Nebo naopak, my přicházíme do nové rodiny. Dokážeme přijmout partnerovi rodiče a celou jejich rodinu?

- Naše děti nenaplňují naše představy – nesnažím se je jen manipulovat do svých představ čemu by se měli věnovat nebo je skutečně vedu k tomu, co bude rozvíjet jejich vlohy a nadání…  

V měsíci dubnu se zkusme se nad těmito otázkami zamyslet.  Přemýšlejme nad tím, zda své blízké přijímáme skutečně takové, jací jsou, nebo se je za každou cenu snažíme změnit podle svých představ? Bůh nás přece stvořil každého s jinými dary a nadáními. Zamysleme se, nad naším vztahem k našim nejbližším, v čem já osobně se mohu zlepšit? Pokud přijdeme na to, že se nám něco nedaří, pokusme se to změnit. Snažme se je přijímat a chovat se k nim s láskou a trpělivostí a spíše než kázáním, hádáním se vyčítáním apod. jim buďme příkladem.

PŘIPRAVUJEME SE NA NEDĚLI: 18/4/2021

Církev se znovu vrací k události vzkříšení. Dnes již ale nahlédneme tuto skutečnost pohledem důsledků. Co nám Kristovo vzkříšení přineslo? Jak z něho můžeme žít konkrétně my?

  1. ČTENÍ  1 Jan 2,1-5a

Tento de facto úvodní text Prvního listu Janova navazuje na samotný začátek epištoly, kde se mluví o Bohu, který je světlo, a že my máme s ním i mezi sebou společenství. Zřejmě jde o nesváry v komunitě křesťanů. Náš text je ilustrací, jak se v křesťanské praxi setkává zápas o dokonalost s naší slabostí a sklonem k hříchu. Pravda, lítost a úsilí.

Moje milé děti! Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však někdo, máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa. Podle toho víme, že jsme ho poznali, když zachováváme jeho přikázání. Kdo tvrdí: „Znám ho“, ale jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravda. Kdo však jeho slovo zachovává, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti.

EVANGELIUM                  Lk 24,35-48

Každý z evangelistů vybral a literárně upravil závěr svého evangelia tak, jak se domníval, že bude na co nejkratším prostoru co nejvíce vystihovat proběhlé události. Lukáš věnuje prostor vyprávění o dvou učednících a jejich cestě do Emauz. A teprve po této „přípravě“ přichází Ježíš ke všem do večeřadla. Jde o závěrečné verše Lukášova evangelia, tedy i určité vyvrcholení předkládané zvěsti.

Dva učedníci vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba. Když o tom mluvili, stál on sám uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám!“ Zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: „Proč jste rozrušeni a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně.“ A po těch slovech jim ukázal ruce a nohy. Pro samou radost však tomu pořád ještě nemohli věřit a jen se divili. Proto se jich zeptal: „Máte tady něco k jídlu?“ Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a před nimi pojedl. Dále jim řekl: „To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i v Žalmech.“ Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno pokání, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky.“

K ZAMYŠLENÍ

Vrchol Lukášova evangelia popisuje znovushledání Ježíše s učedníky. Přichází jako vítěz nad smrtí, ale nikoli jako panovník, který se všem pomstí. Cíl má jiný, rozšířit zvěst o záchraně. V závěrečných slovech zaznívá podstata této zvěsti: Kristus trpěl a třetího dne vstal z mrtvých a v jeho jménu je hlásáno pokání, aby nám byly odpuštěny hříchy. Slovo „pokání“, řecky metanoia, znamená také obrácení; odvrácení se; lítost. Ježíšovo evangelium spočívá v ochotě zříci se cest zla a přijmout Ježíše do svého života.