NEDĚLNÍ ZAMYŠLENÍ

NEDĚLNÍ ZAMYŠLENÍ

Ježíš žije a umírá pro nás

kříž, vrchol, Bergheil, Plechý, Plöckenstein, lidé, siluety, Šumava, slunce, protisvětlo / -ima-

Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži.
Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán. (Flp 2, 6 - 11)

Týden před Velikonocemi čteme výše uvedený hymnus. V jeho středu stojí Ježíšova smrt na kříži. Na Ježíšův kříž se můžeme dívat z nejrůznějších úhlů, může v nás vyvolávat mnoho pocitů a myšlenek. Nechme se tentokrát vést nesmírně hlubokým pohledem citovaného chvalozpěvu.

Smrtí na kříži vrcholí Kristovo ponížení a začíná jeho povýšení. Není to jen dramatický zvrat, kterým se po krizi vše napraví. Ani nejde o odměnu Boha Otce za projevenou poslušnost. Cesta Božího Syna ke kříži začíná tím, že nelpí na tom, kým je, zříká se svého postavení a slávy, sklání se k nám a přijímá vše lidské, stává se naším služebníkem. Vydává všechno, co má a čím je. Žije (a umírá) pro nás, neboť nás zcela přijal. Tím vším zjevuje, jaký Bůh je a čím žije. V Bohu jedna osoba druhou zcela přijímá a zcela se jí odevzdává, žijí pro druhého.

Ježíšova smrt na kříži není lidskou tragédií, kterou Bůh napraví vzkříšením svého Syna. Je vrcholným zjevením Boží podstaty. Boží Syn naplno ukázal, jaký Bůh je. Proto je Kristův kříž sám o sobě zjevením Boží slávy.

Výše uvedený hymnus v Bibli uvádí ještě tato slova: „Mějte v sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš.“ (Flp 2, 5)  Bůh nás skrze Krista vtáhnul do dynamiky svého života. Vystavme se skutečnosti, že nás přijal, žije pro nás a v lásce se nám dává. A učme se smýšlet a žít podobně.