Mojžíš řekl lidu toto: „Poslouchejte ustanovení, která vás učím, abyste ŽILI…             Nic nepřidáte k tomu, co vám přikazuji, a nic z toho neuberete…“ (srov. Dt 4,1-2)

Každý toužíme po krásném a šťastném životě. A je to tak správné. Ale ne všechny cesty vedou ke štěstí. Pouze lidské pokusy o štěstí končívají nespravedlností, bezprávím, násilím, ale i válkami, koncentráky, ekonomickým a mravním kolapsem  a nakonec mnohdy ještě horším živořením. A to jak ve společenském životě, tak i v osobním… Bůh ale chce, abychom žili. Chce, abychom Žili s velkým Ž. A pouze On, který je Tvůrce světa, i náš, ví, co vede k naplnění našeho života. Jeho záměry s námi „jsou o pokoji, nikoli o zlu“ (Jer 29,11).

Nepřizpůsobujme si tedy jeho poselství svým momentálním potřebám, nic nepřidávejme a nic neubírejme. Bůh je víc. Má pro nás připraveno víc. On nám rozumí, prožil na své kůži náš život. On jediný zná vždy tu nejlepší cestu pro každého z nás. Hledejme ho proto každý den znova, svěřujme mu svůj život, své plány, touhy, zmatky a  bolesti. Jděme s ním. I dnes, i teď.

Příští neděli začneme při mši svaté nový školní rok. Budeme s dětmi a rodiči prosit o Boží požehnání do „školní práce“. Zvláště ti nejmenší si mohou přinést aktovky. Rád požehnám dětem i jejich pomůcky. Přihlášky do náboženství děti dostanou ve škole. Prosím rodiče, aby povinnost křesťanské výchovy nebrali na lehkou váhu a své děti do náboženství přihlásili. Křesťanské vzdělávání nekončí slavností 1. svatého přijímání. Dále přijímat svátosti a vzdělávat se ve víře patří k normálnímu křesťanskému životu.

Nejednou jsme bezradní, když vidíme nějakou nouzi, nemoc, lidskou bezmocnost. A podobně jsme často bezradní, když naši blízcí či lidé okolo nás neznají cestu ke Kristu? Odpověď je mnohavrstvá, ale jedno řešení se nabízí v dnešním evangeliu. Dnes se lze za tyto lidi modlit…

1. ČTENÍ  Iz 35,4-7a

Tento text pochází pravděpodobně z 8. stol. př. Kr. a končí jím celek výroků proti pohanským národům. Vystupuje zde protiklad děsivého údělu pohanských národů ohrožujících Izrael vůči jásotu a veselí Božího lidu, který je znamením Božího vítězství.

Řekněte malomyslným: „Vzmužte se, nebojte se! Hle, Bůh váš přináší odvetu, odplatu božskou! On sám přijde a spasí vás!“ Tehdy se otevřou oči slepých, odemknou se uši hluchých. Tu poskočí chromý jak jelen a zaplesá jazyk němého, neboť na stepi vyprýští vody, potoky na poušti. Vyprahlá země se změní v rybník a žíznivá půda v prameny vod.

2. ČTENÍ  Jak 2,1-5

Ve druhé kapitole Jakub otevírá velké téma Nového zákona: víra versus skutky. Jakub bude pranýřovat víru, která je jen teoretická a neprojevuje se skutky. V našem textu toto téma ilustruje konkrétní příklad. Jeho platnost je po mnoha staletích stále aktuální.

Moji bratři, s vírou v našeho božského Pána Ježíše Krista nesmíte spojovat stranictví k lidem. Když k vám do shromáždění vejde muž se zlatými prsteny na rukou, ve skvělém oděvu, a vejde také chudák v obnošených šatech, vy jste samá pozornost k tomu, který je nádherně oblečen, a řeknete mu: „Prosím, posaď se tady na čestné místo.“ Ale tomu chuďasovi řeknete: „Ty stůj tamhle“ nebo „Sedni si tady u mých nohou“. Neděláte tak rozdíly navzájem mezi sebou, nestáváte se soudci podle špatných zásad? Poslyšte, moji milovaní bratři! Což nevyvolil Bůh právě chudé v očích světa, aby byli skrze víru bohatí a dědici Království, které slíbil těm, kdo ho milují?

EVANGELIUM                  Mk 7,31-37

V předchozím textu (Mk 7,1-23) Ježíš vedl ostrou diskusi o předpisech vztahujících se k rituální čistotě. Pak sám přešel přes pohanské, tedy nečisté území Týru, Sidónu i Dekapole a vstoupil do „čisté“ Galileje. Zde je hluchý člověk. Tato nemoc je symbolem nečistých, ale i nechápajících. Všichni potřebují uzdravení!

Ježíš odešel z tyrského kraje a šel přes Sidón územím Desetiměstí ke Galilejskému moři. Přivedli k němu hluchoněmého a prosili ho, aby na něho vložil ruku. Vzal ho stranou od zástupu, vložil mu prsty do uší, dotkl se slinou jeho jazyka, vzhlédl s povzdechem k nebi a řekl: „Effatha!“, to znamená: „Otevři se!“ A hned se mu otevřel sluch, rozvázal se mu jazyk a mluvil správně. Ježíš jim pak přikázal, aby o tom nikomu neříkali. Čím více však jim to přikazoval, tím více to rozhlašovali. Byli celí užaslí a říkali: „Dobře všechno udělal, i hluchým dává sluch, i němým řeč!“

K ZAMYŠLENÍ

Otevření sluchu a úst bylo víc než jen uzdravení nemocného. Slyšet a moci vyznat Boha jako Pána svého života nemusí být vůbec snadné. Je mnoho lidí, kteří jako by vůbec nezaslechli radost evangelia, i když by rádi Boha poznali. Lidé, kteří byli okolo hluchého a znali jeho nouzi, přivedli ho ke Kristu a žádali ho o pomoc. Řecké slovo parakalein znamená prosit, žádat, svolávat… Díky jejich úpěnlivé prosbě se Ježíš dotýká nemocného a probouzí jeho sluch i ústa.