Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn. Jeho oděv zářivě zbělel - žádný bělič na světě by ho nedovedl tak vybílit. Mk 9,2-3

Máme za sebou první týden postní doby. Doby nepříliš populární, která ale přesto pro nás může být darem. Známe to každý: pokud si předem nepíchneme prstem do kalendáře, jasně si nevymezíme na něco čas, všednodenní „operativa“, starosti i radosti náš čas nepozorovaně vyplní.

Postní doba je takovým přesně vymezeným časem pro nás. Mimořádným časem pro nové osobní setkání s Bohem. Časem, kdy nás Bůh zve k sobě. Nejde v něm o bilanci našich výkonů a nasazení. Postní doba nás zve, abychom osvobozeni od balastu našeho života spočinuli u Otce. Jeho blízkost  nás proměňuje - narovnává, pozvedá, posiluje, přináší pokoj, ztišení...

A text evangelia této neděle nás k tomu přímo pobízí. Uprostřed našeho konkrétního života – naší práce, starostí i radostí, snažení, strachu, skepse, bolesti, únavy a vyčerpání... nás Ježíš stejně jako Petra, Jakuba a Jana zve, abychom s ním vyšli na horu a pohlédli na svůj život s odstupem.

Rozhodování ani cesta nebývají vždy snadné. Někdy to jde ztuha, přeci jen Pán nás zve „na horu" a ta zemská tíže...:)    Takovým „výstupem na horu“ může například být, když si člověk ráno přivstane na modlitbu, večer dřív vstane od televize, nebo ji vůbec nezapne, místo nadávání složí svou blbou náladu před Pánem... apod.

„Na hoře“ - v prostoru ticha se nám pak nabízí obraz Ježíše naplněného světlem, Boží přítomností. Není to nějaký vzdálený, nedosažitelný Bůh slávy, odtržený od reality našeho života. Je to tentýž Ježíš, který vstoupil do našeho světa, do naší reality . Jeho oslnivá záře ukazuje, že žádná temnota ani smrt nemá poslední slovo a že i ony budou nakonec proměněny.

Nechme se pozvat „na horu" a postavme si před oči obraz Ježíše plného světla.  Nechme, aby jeho záře pronikla do těžkostí našeho života, do naší bolesti, slabostí, selhání, zoufalství, strachu a nakonec i do naší smrti.

• Sbírka Svatopetrský haléř: 15 150 Kč. Františky darovaly na kostel 3 400 Kč. Další dary: 2 500 Kč. Pán Bůh zaplať!
• Na první pátek je otevřený kostel k osobní adoraci od 14 do 17 hodin. Dodržujte hygienická pravidla. Prosím členy Eucharistické hodiny, aby se zapsali do služby v kostele. Od 16 do 17 hodin je příležitost ke svátosti smíření. V 17 hodin se bude vysílat na farním rádiu adorace a mše svatá.
• Na první sobotu v měsíci se bude od 16,45 hodin vysílat Fatimská mariánská pobožnost.

Od pondělí platí nová a přísnější protipandemická opatření. I když situace na Moravě není tak špatná jako v Čechách, je třeba nařízení dodržovat. Také proto, že i u nás v Dolním Němčí již 14 dnů narůstá počet nemocných. Sice je stále možná minimální účast na bohoslužbách, ale přesto je potřeba i v kostele zvýšit opatrnost. Na mši svatou může přijít pouze nejbližší rodina, která dala úmysl (domluva s Erikou Uhrovou 739080307). Výjimečně další farníci po osobní domluvě s knězem nebo s Erikou. Stávalo se, že někdo přicházel i bez ohlášení a třeba i několikrát během měsíce. Je to nemorální vůči ostatním farníkům, kteří se snaží nastavená pravidla dodržovat a třeba již několik týdnů nebyli na mši svaté v kostele. Proto účast bez pozvání rodiny, co dala úmysl, nebo domluvy s knězem či Erikou není možná. I když respirátor není přímo nařízen v prostoru kostela, prosím, abyste ho používali. Také používejte při příchodu i odchodu dezinfekci a sedejte si na místa barevně označená, aby byly zachovány rozestupy. Pokud tento týden bude narůstat počet nemocných v naší obci, zvážím další omezení počtu osob. Všechny mše svaté, křížové cesty a další pobožnosti se vysílají na rádiu AudioKostel (www.audiokostel.cz nebo www.farnostnemci.cz). Pokud máte doma WIFI, tak nejsnadnější je poslech na internetovém rádiu, které se dá pořídit již od 1 500 Kč. Mše svaté jsou také přenášeny na farním facebooku.

Postní doba je časem duchovní obnovy spojené s vyvrcholením přípravy katechumenů na křest. (Dnes mohou proběhnout tzv. skrutinia, tedy modlitba s katechumeny o ochranu a vysvobození z moci Zla.) Čtou se texty, které mají zásadní význam pro naši víru (Desatero, význam ukřižování Krista). Lze vybrat i texty z cyklu A (s katechezí o samařské ženě).

1. ČTENÍ    Ex 20,1-17

Čteme Desatero v jeho originální podobě. Hospodin dává tato přikázání Mojžíšovi jako součást vzájemné smlouvy: Bůh prezentoval, kým je, a nabídl své doprovázení Izraeli (19. kapitola). Nyní vyjadřuje podmínky, za kterých bude smlouva platit.

Bůh vyhlásil všechna tato přikázání: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiné bohy mimo mě. Neuděláš si modlu, totiž žádnou podobu toho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají mé příkazy. Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval. Pamatuj na den sobotní, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci, ani ty, ani tvůj syn a tvá dcera, ani tvůj otrok a tvá otrokyně, ani tvůj dobytek, ani přistěhovalec, kterého jsi přijal k sobě. V šesti dnech totiž učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin dni sobotnímu požehnal a oddělil ho jako svatý. Cti svého otce i svou matku, abys dlouho žil na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. Nezabiješ. Nezcizoložíš. Nepokradeš. Nevydáš křivé svědectví proti svému bližnímu. Nebudeš dychtit po domu svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního, ani po jeho otroku, ani po jeho otrokyni, ani po jeho býku, ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.“

2. ČTENÍ    1 Kor 1,22-25

V komunitě Korinťanů se objevila řada problémů. Svatý Pavel na to reaguje několika dopisy. První z nich obsahuje více témat. Na začátku dopisu se Pavel musí sám obhájit, protože korintská komunita se začala štěpit na jeho příznivce a odpůrce. (Toto čtení koresponduje s dnešním evangeliem.)

Bratři! Židé si přejí zázraky, Řekové zase hledají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Židy to uráží a pohané to pokládají za hloupost. Ale pro ty, kdo jsou povoláni, ať jsou to židé nebo pohané, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. Neboť „pošetilá“ Boží věc je moudřejší než lidé a „slabá“ Boží věc je silnější než lidé.

EVANGELIUM    Jan 2,13-25

Janovo evangelium je koncipováno velice symbolicky. Hned po zprávě o počátku Ježíšova veřejného působení v Káně přichází scéna očištění chrámu. Jan tak začíná evangelium slovy o blízkosti Velikonoc a proroctvím o ukřižování a zmrtvýchvstání.

Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak tam sedí. Tu si udělal z provazů důtky a vyhnal všechny z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel a prodavačům holubů řekl: „Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!“ Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: `Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.' Židé mu však namítli: „Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat?“ Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím.“ Tu židé řekli: „Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let - a ty že bys ho zase postavil ve třech dnech?“ On však to řekl o chrámu svého těla. Teprve až byl vzkříšen z mrtvých, uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl. Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnoho jich uvěřilo v jeho jméno, když viděli znamení, která konal. Ježíš se jim však sám nesvěřoval, protože znal všechny a nepotřeboval, aby mu někdo něco o lidech vykládal. Sám totiž věděl, co je v člověku.

K ZAMYŠLENÍ

Jeruzalémský chrám se postupně stal jediným místem, kde se mohli přinášet oběti Hospodinu. Posvátný prostor, kde běžní lidé směli vstoupit jen na nádvoří. Pouze určený kněz směl do vnitřku svatyně. Ježíš však vystupuje jako někdo, kdo má na chrám zvláštní vlastnické právo. Samozřejmě se tu hraje s dvojznačností slov. Pán mluví o chrámu svého těla. Ale přece se jeho slova vážou i na místo přinášení obětí. Od Kristovy smrti se „místem“ oběti stane skutečně jeho tělo. On je chrám, zde se setkáváme s Otcem, zde se uskuteční zásadní oběť za hřích. Kristus se ve svém těle stal trvalým zpřítomněním Hospodina.