Když Ježíš pozdvihl oči a uviděl, jak k němu přichází velký zástup, řekl Filipovi: "Kde nakoupíme chleba, aby se ti lidé najedli?"  Ondřej mu řekl: "Je tu jeden chlapec, ten má pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale co je to pro tolik lidí?" srov. J 6,5-9

Když se v našem životě rozhlédneme, musíme realisticky konstatovat, že mnohé věci, které jsou před námi, nejsou v našich silách.

Může v nás převládnout smutek a rezignace: "Co jsem já, abych tohle vyřešil? Nemám na to, abych s tím jakkoli pohnul. Nemám ani sílu ani čas ani peníze ani know-how ani odvahu ani víru…“ Připadáme si bezmocní  před nesnesitelnou tíhou bolesti, chudoby, beznaděje, před lidskou zlobou, záští, nespravedlností….

Přesto s námi (možná) Ježíš počítá. Co uděláme? Můžeme tuto "provokativní" otázku vytěsnit. "Nic. Nemám na to." Můžeme ale také říct: „Pane, mám jen, zvládám jen: ..., ale dávám Ti to a věřím, že Ty to můžeš použít a rozmnožit.“

V tu chvíli může Pán jednat. Možná ne velkým zázrakem. Rozmnožuje často skrytě a nenápadně. Dává vždy jen trochu síly a inspirace na další krok.

Na nás je, abychom ve skromnosti a důvěře, že Bohu na nás záleží, dávali z toho mála, co máme: čas, útěchu, pozornost, povzbuzení, pomoc… Pak můžeme zakoušet zázrak, že Pán má moc projevit svou lásku i skrze naši slabost.

Co mu dnes nabídnu, aby to On rozmnožil?