„Když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás a jeho láska je v nás přivedena k dokonalosti.“  Srov. 1J 4,12

Už nevím, kde jsem ten příběh slyšela, ale stal se jedním z mých nejoblíbenějších. K jednomu starému knězi přišli manželé v těžké krizi. Řekli mu, že už se nemilují a jako jediné východisko vidí rozvod. „Co s tím máme dělat?“ ptali se ho. Kněz odpověděl: „Milujte se.“ „Ale vy nám nerozumíte, my už se právě nemilujeme.“ Kněz znovu odpověděl: „Milujte se.“ Zmatení manželé se rozčarovaně na kněze dívali a vůbec nevěděli, jak to myslí. Ten jim po chvíli řekl: „Milovat znamená dělat skutky lásky. Milování je proces, jehož výsledkem je láska.“ Nejen v manželství je někdy těžké milovat, ale lásku potřebujeme všichni. Možná nejvíce ve chvílích, kdy si to ani nechceme přiznat. Milujme se navzájem, aby v nás láska trvale působila. Bůh sám je tou láskou, která v nás pak přebývá a otevírá naše oči i srdce.

• Maminky Modlitby matek darovaly na kostel 1 500 Kč. Dary na kostel: 2 000 Kč. Pán Bůh zaplať.
• I toto úterý bude májová v 18 hodin v kostele a zvu na ni děti (s rodiči nebo prarodiči). Děti, přijďte a opět jako dárek Panně Marii přineste jeden živý květ, který dáme do kytice k oltáři.
• V neděli je arcidiecézní sbírka na církevní školy.
• Dětský (tý)den netradičně se bude konat 1.- 6.6.2021. Více informací na plakátu.

Modlitební úmysly Svatého otce na jednotlivé dny v měsíci květnu:

16. Za všechny oběti násilí a obchodu s lidmi
17. Za všechny světové představitele a vedoucí mezinárodních organizací
18. Za všechny lékaře a zdravotní sestry
19. Za všechny lidi ve válce a za mír
20. Za všechny lékárníky a zdravotnický personál
21. Za všechny sociální pracovníky
22. Za všechny dobrovolníky
23. Za veškerý policejní, armádní personál a za všechny hasiče

Na mši svatou ve všední den není třeba lístek. Ale na nedělní bohoslužby je potřeba si vyzvednout lístek v předsíni kostela (od pondělí).  Kdo byl na mši svaté tuto neděli, dejte příští neděli přednost ostatním farníkům. Od pátku jsou zbývající lístky k dispozici pro všechny.

ÚKOL PRO KAŽDOU FARNOST: VYTVOŘIT FARNÍ PASTORAČNÍ PLÁN DO KONCE ČERVNA. - Nejde o plán akcí, ale o stanovení cílů a hledání cest.

Proto se na vás, farníci, obracím s prosbou o vaše vyjádření a náměty k jednotlivým částem pastoračního plánu.

2) Vrcholem, k němuž směřuje veškerá činnost církve, a zároveň zdrojem, z něhož vyvěrá veškerá její síla, je liturgie. Proto klademe velký důraz zvláště na nedělní mši svatou a na to, abychom celou neděli vnímali jako zvláštní den víry. Účast na mši svaté každou neděli i za ztížených podmínek vidíme jako důležité svědectví vlastní identity.

• Jak „oživit“ nedělní slavení mše svaté? 

• Jak pomoci lidem, aby celou neděli prožívali jako den víry?
• Jak povzbudit k pravidelné nedělní účasti?

Své postřehy můžete anonymně napsat na papír a vhodit do schránky na faře.  Vy, kteří zvládáte práci s internetem, prosím, abyste své náměty psali do online dokumentu na této webové adrese: https://1url.cz/3KQWi

Slavnost Seslání Ducha svatého je třetí největší slavnost litugického roku. Vedle toho je ale také vrcholem několika měsíců, kdy jsme putovali od Popeleční středy až k tomuto dni. Nejde však jen o radost z dosažení cíle, ale také o zásadní dar, který rozproudil tep života církve. V tomto smyslu je dnešní den také jakýmisi narozeninami církve.

1. ČTENÍ  Sk 2,1-11

Den Letnic je ve Starém zákoně oslavou daru Tóry – Zákona. Prorok Ezechiel předpovídal dar jiného zákona, který Bůh vloží přímo do srdce lidí. A právě to se nyní stalo! Všimněme si také narážky na babylonské zmatení jazyků, které je právě dnes překonáno.

Nastal den Letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali. V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali: „Ti, co tak mluví, nejsou to všichni Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Parthové, Médové, Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kappadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky.“

2. ČTENÍ  1 Kor 12,3b-7.12-13

Náš text je počátkem tří kapitol, ve kterých svatý Pavel obhajuje a vysvětluje význam daru jazyků. Každý, kdo má nějaký dar Ducha, slouží druhým a nemůže tento dar chápat jako výsadu, která ho povyšuje nad ostatní.

Bratři! Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: „Ježíš je Pán.“ Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha jsou však dány každému k tomu, aby mohl být užitečný. Jako tělo je pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo, tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo – ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní – všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.

EVANGELIUM                  Jan 20,19-23

Jsme znovu ve večeřadle v den Vzkříšení. Apoštolové poprvé vidí Zmrtvýchvstalého. Janovo evangelium nezmiňuje Letnice, ale Ježíš po svém vzkříšení přináší jako první dar pokoj a dar Ducha svatého.

Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“

K ZAMYŠLENÍ

Když dostáváme nějaké dárky, je to obvykle milé a příjemné. Tu a tam si někdo posteskne, že jsou to zbytečnosti… Ale dary Ducha svatého mají trochu jiný charakter. Nejsou to ani upomínkové předměty, ani nám nepomáhají k pohodlnějšímu životu. Jsou to duchovní dary – charizmata, která vybavují člověka ke službě. Nemůžeme si je většinou vyzkoušet dopředu. Teprve v konkrétní službě najednou zjistíme, že máme zvláštní obdarování a naše konání přináší užitek. Nejsme lepší ani v angličtině, ani v účetnictví, ale to, co děláme pro druhé, se stává účinným. Tak se projevuje skutečná Boží láska, která spojuje lidi do jednoho mystického Kristova těla.