„Ježíši, proč jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec i já jsme tě s bolestí hledali.“ Odpověděl jim: „Proč jste mě hledali? Nevěděli jste, že já musím být v tom, co je mého Otce?“ Ale oni nepochopili, co jim tím chtěl říci. Jeho matka to všechno uchovávala ve svém srdci. srov. (Lk 2,48-51)

Každý z nás asi někdy vysloví: „Jak to mohl ten člověk říct, udělat? Proč ...?“  Bolest a nedorozumění provází s největší pravděpodobností vztahy v každé rodině. Ať už jde o naše dospívající či dospělé děti, partnery, či jiné příbuzné. Nevyhnuly se ani Marii a Josefovi. Ani oni nežili život bez stresů a problémů. Zažili pronásledování, útěk, předsudky i od nejbližších a nakonec jejich syna označili za zločince a odsoudili k smrti. Mohli reagovat zlostí, výčitkami, zoufalstvím. Maria však "všechno uchovávala ve svém srdci". Důvěřovala, že navzdory vnějšímu zdání Bůh naplní svá zaslíbení. I my můžeme bolest a zklamání z dětí, partnerů, které zakoušíme a nechápeme a které jsou nad naše síly, svěřovat Bohu jako Maria.  A i když nerozumíme smyslu našich těžkostí ani tomu, proč je Bůh neodejme, můžeme jako ona důvěřovat, že naše životy jsou přesto v Boží režii. „Uchovávat“ znamená také být připraven naslouchat tomu, k čemu nás Bůh volá. K jakému konkrétnímu kroku, konkrétnímu projevu lásky, kroku víry mě volá v tomto vztahu? Možná chceme někdy zvolit rychlejší a lepší řešení, než nám předkládá Bůh – např. dát druhému pocítit svou převahu, sdělit mu, že je mimo, nebo ho ignorovat. V první chvíli možná zažijeme úlevný pocit, ale... ? Pozvěme Boha do středu naší rodiny. Do konkrétních vztahů a problémů, které nás přesahují. On chce a může promlouvat a jeho slovo oživuje.

- Dar ročníku 1946 na kostel: 1 000 Kč. Další dary: 5 000 Kč. Pán Bůh zaplať.