Ježíš  řekl: Svádí-li tě tvá ruka, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez ruky, než abys přišel s oběma rukama do pekla, do neuhasitelného ohně. Mk 9,43

"Svádí-li tě tvá ruka, usekni ji! Svádí-li tě tvoje oko, vyloupni ho!" Sice jsou to velmi tvrdá slova,  ale tyto Ježíšovy výroky nám mohou být natolik notoricky známé, že je jednoduše pouštíme druhým uchem ven. Každý z nás ale už asi udělal zkušenost, že je lepší některým věcem a situacím předcházet, než pak likvidovat škody a "brečet" nad sebou, že jsme něco opět nezvládli. Ano, někdy je prostě lépe se některým věcem či situacím vyhnout. Každý z nás máme svoje "Achillovy paty", slabá místa, kde snadno ulítneme.  A není na škodu občas promyslet, jak tomu předcházet. Nejde ale jen o promýšlení strategií boje s pokušením. Jde o závažné Ježíšovo varování v kontextu celého našeho života, s přesahem do věčnosti. Varování před "peklem". Můžeme spekulovat, jestli peklo je...  jestli nakonec díky nekonečnému Božímu milosrdenství nezůstane prázdné...  Ale jsou to jen spekulace. Tady máme jasné slovo, které je adresované každému z nás: "Můžeš minout svůj životní cíl." Ježíš s každým z nás počítá, pro každého z nás má připraveno VÍC, každého z nás volá jménem. Říká ti: "Pojď za mnou.  Já jsem tvůj dobrý Pastýř. Já jsem pro tebe životodárný chléb. Já jsem tvoje cesta. Já jsem tvůj Život." Pokud ho ale odmítáme, jsme přespříliš zaneprázdněni a nejsme ochotni se něčeho (škodlivého) vzdát, něco (nedobrého) oželet, proplujeme životem možná lehčeji.  Otázkou ale je, do jakého přístavu. Někdy je totiž třeba hodně napnout síly a něco i oželet a obětovat, abychom udrželi kurz. Pane, obnov ve mně ducha vytrvalosti a posilni mě v mých zápasech.

- Měsíční sbírka byla 4 600 Kč. Dary na kostel: 4 000 Kč. Pán Bůh zaplať.

- Slavnost sv. Václava oslavíme při mši svaté v úterý v 9 hodin.

- V sakristii jsou k dispozici stolní děkanátní kalendáře. Cena 60 Kč.

Ježíš nám říká: "Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebník všech". Tedy - Chceš-li být první, musíš jít dozadu, být poslední a sloužit všem. Touto lapidární větou Pán zahajuje zlom: převrací kritéria, která určují, na čem skutečně záleží. Hodnota člověka už nezávisí na roli, kterou hraje, na úspěchu, který má, na práci, kterou dělá, na penězích v bance; ne, ne, na tom nezávisí; velikost a úspěch mají v Božích očích jiné měřítko: měří se službou. Ne na tom, co máte, ale na tom, co dáváte. Chcete vyniknout? Sloužit. To je cesta. … V evangeliu má slovo „služba“ přesný a konkrétní význam. Sloužit není projevem zdvořilosti: znamená to dělat to, co dělal Ježíš, který shrnul svůj život do několika slov a řekl, že "nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil" (Mk 10,45). Toto řekl Pán. Chceme-li tedy následovat Ježíše, musíme jít cestou, kterou on sám vytyčil, cestou služby. Naše věrnost Pánu závisí na naší ochotě sloužit. A to, jak víme, něco stojí, protože to " má chuť kříže". Ale s tím, jak roste naše starostlivost a ochota vůči druhým, stáváme se vnitřně svobodnějšími, podobnějšími Ježíši.          19.9.2021, Anděl Páně ve Vatikánu

Citát papeže je delší. Chtěl jsem ho trochu zkrátit, ale pak jsem zjistil, že zkrácení by vedlo k vytržení jedné myšlenky (sice třeba hezké) z celkové souvislosti a to by textu uškodilo. A tak s papežem udělejme těch několik kroků k pochopení Ježíšových slov. Především Ježíš touto výzvou radikálně mění pohled na důležitost služby. Člověk většinou ve službě bližnímu nevidí cestu k vlastnímu úspěchu. Ale Ježíš nám říká – chceš být veliký, tak musíš jít cestou služby. Ježíš po nás nežádá něco, co by sám nedělal. A proč to často neděláme my? Protože služba často má „chuť kříže“, tzn. vyžaduje námahu. A kdy se o to opravdu začneme snažit? Když vezmeme vážně to, že chceme žít tak, abychom byli věrni Pánu a podobní Ježíši. Bez toho radikální Ježíšův požadavek nepochopíme, nepřijmeme a tedy nezačneme žít.

Proč je křest důležitý?

Křest je důležitý, protože svátosti jsou pro věřící v Krista nutné ke spáse. Působí totiž svátostnou milost, odpuštění hříchů, přijetí za Boží děti, připodobnění Kristu Pánu a přivtělení k církvi. Duch Svatý uzdravuje a proměňuje ty, kdo je přijímají a tak pomáhá na cestě svatosti.

Pokud neporozumíme tomu co je to spása a že ji nutně potřebujeme, nepochopíme proč jsou svátosti tak důležité. Chceš být spasen (zachráněn, vykoupen)? Pak hledej cestu k pravidelnému přijímání svátostí (především svátosti smíření a svatého přijímání). Hutná odpověď katechismu vypočítává účinky svátostí. Poděkuj Bohu, že - v tobě působí svou milostí, - nabízí ti odpuštění hříchů, - přijal tě za své dítě, - můžeš napodobovat svým životem Krista, - patříš do společenství církve, - a tak ti pomáhá na cestě ke svatosti (= život naplněný jen dobrem a láskou).

Markovo evangelium je sestaveno z menších epizod. Na minulou neděli navazuje volně epizoda vztahující se k otázkám manželství, rodiny a konkrétně rozvodu. Dnes se můžeme modlit za ty, kterých se téma rozvodu hluboce dotýká.

1. ČTENÍ  Gn 2,18-24

Dříve než Mojžíšovy knihy představí Zákon, poučí čtenáře o základních souvislostech řádu světa. První je otázka, proč existuje svět a člověk. Druhá je jejich vztah k Bohu. Zdá se, že text vznikl z více pramenů, a proto se např. popis stvoření v Gn 1 a Gn 2 liší. Text čteme s ohledem na základní informaci o pohledu Boha na vztah muže a ženy.

Hospodin Bůh řekl: „Není dobré, že člověk je sám. Udělám mu pomocníka, který by se k němu hodil.“ Hospodin Bůh uhnětl z hlíny všechnu divokou zvěř a všechno nebeské ptactvo a přivedl je k člověku, aby viděl, jaké jim dá jméno: takové mělo být jejich jméno, jak by všechny živočichy pojmenoval. A člověk dal jméno všem krotkým zvířatům, nebeskému ptactvu a veškeré divoké zvěři, ale pro člověka se nenašel pomocník, který by se k němu hodil. Tu Hospodin Bůh seslal na člověka hluboký spánek, a když usnul, vzal jedno z jeho žeber a to místo uzavřel masem. Hospodin Bůh pak ze žebra, které vzal z člověka, vytvořil ženu a přivedl ji k člověku. Ten zvolal: „To je konečně kost z mých kostí a tělo z mého těla. Bude se nazývat manželkou, neboť z manžela byla vzata.“ Proto muž opustí otce i matku a přidrží se své ženy a budou jeden člověk.

2. ČTENÍ  Žid 2,9-11

Až do konce liturgického roku budeme číst list Židům. Jde o systematicky koncipovaný text vysvětlující, v čem spočívá Kristovo kněžství. Autor chce povzbudit ty, kteří již dlouho praktikují křesťanskou víru a ochabují. Začíná úvahou o andělech, kteří jsou velmi vážení před Bohem. Ale Syn člověka je vznešenější než andělé (Žid 1,5) a my, lidé, jsme skrze Krista přijati za bratry.

Bratři! Vidíme, že Ježíš, který byl trochu ponížen pod anděly, protože vytrpěl smrt, je korunován slávou a ctí, aby – z milosti Boží – za všechny lidi podstoupil smrt. Bylo jistě vhodné, aby ten, pro něhož a skrze něhož je všechno, přivedl do slávy mnoho synů tím, že utrpením zdokonalí původce jejich spásy. Vždyť ten, kdo posvěcuje, i ti, kteří jsou posvěcováni, mají stejný původ. Proto se neostýchá nazývat je svými bratry.

EVANGELIUM                  Mk 10,2-16

V 6.–10. kapitole Markova evangelia se Ježíš soustředí na péči o učedníky. Jim vše pečlivě vysvětluje. Uvedený úryvek poukazuje na náročnost Božího zákona vtisknutého do stvoření. Hned vzápětí Marek ukazuje, že Ježíš nebyl nepřátelský vůči rodině a dětem.

Přišli farizeové a zeptali se Ježíše, smí-li se muž se ženou rozvést. Chtěli ho tím přivést do úzkých. Odpověděl jim: „Co vám přikázal Mojžíš?“ Řekli: „Mojžíš dovolil vystavit jí rozlukový list a rozvést se.“ Ježíš jim řekl: „Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal tento příkaz! Na začátku při stvoření však Bůh ‘učinil lidi jako muže a ženu’. ‘Proto opustí muž otce i matku, připojí se ke své ženě, a ti dva budou jeden člověk.’ Už tedy nejsou dva, ale jeden. A proto: co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ V domě se ho učedníci ještě jednou na to zeptali. Řekl jim: „Kdo se rozvede se svou ženou a ožení se s jinou, dopouští se vůči ní cizoložství. Rozvede-li se žena se svým mužem a vdá se za jiného, dopouští se cizoložství.“ Matky přinášely k Ježíšovi děti, aby jim požehnal. Ale učedníci jim to zakazovali. Když to Ježíš viděl, rozmrzelo ho to a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království. Amen, pravím vám: Kdo nepřijme Boží království jako dítě, vůbec do něho nevejde.“ Bral je do náručí, kladl na ně ruce a žehnal jim.

K ZAMYŠLENÍ

Dnešní doba přináší mnoho bolestivých příběhů týkajících se rozpadu manželství. Církev stojí před velikým problémem, jak konkrétně rozbité vztahy řešit a především jak provázet ty, kteří se v takové situaci ocitli. Ale hledání cest k rozvádějícím se či rozvedeným nic nemění na tom, že rozpad manželského vztahu je z obecného pohledu zlo. Ti, kteří způsobili takový stav, nesou vážnou vinu. Nejde o maličkost, nelze jen mávnout rukou. Ježíš na tomto místě staví obecnou skutečnost před oči učedníků, aby pochopili její závažnost. Zároveň víme z jiných míst evangelia, že konkrétní případ selhání Ježíš řeší na základě pokání milosrdenstvím doprovázeným odpuštěním (Lk 7,36-50, Jan 8,1-11…).