Ježíš vstoupil na Šimonovu loď,  posadil se a učil zástupy. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovení!“ Ten mu odpověděl: „Mistře, celou noc jsme se lopotili a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“   (srov. Lk 5,3-5)

Když po nás někdo chce nelogické věci, většina z nás vnitřně bojuje s tím, jak se k tomu postavit. Ve výše uvedeném úryvku z evangelia se jedná o podobnou situaci. Ježíš chce po unaveném Šimonovi, aby spustil sítě ve dne, kdy na lov není vhodná doba. Možná i my, když se snažíme žít podle evangelia, se cítíme denně konfrontováni s mnoha výzvami "k nelogickému jednání": přejít kousavou výtku, ocenit, přestože není vše dokonalé, nepodvádět, zastavit se a naslouchat, povzbudit, zastat se... A to ve chvílích, kdy se nám vůbec nechce, když nemáme sílu ani čas, když jsme přesvědčeni, že to nemá cenu, že se to nevyplatí, když jsme sami proti všem... Jistě po nás Bůh nechce, abychom přestali používat rozum a bezhlavě vynakládali svůj  čas a síly, až se sami zničíme. Přesto jsou situace, kdy nás volá k věcem, které se nám logicky příčí. Ano, jsou situace, kdy nám nabízí, abychom do určitých věcí šli, přestože nám to přijde beznadějné či na to lidsky nemáme. Jsou to věci, na kterých mu záleží a které staví zrovna před nás. Nikoho jiného zde totiž nemá. A chce, abychom se na něj učili spoléhat. Pro každého z nás má Pán takové osobní pozvání (a jistě ne jedno!) vyplout z přístavu jistot na otevřené, hluboké moře.  Můžeme mít strach či pocit nedostatečnosti. Ale nemusíme se bát. Bůh je s námi na naší lodi. Kdo se rozhodne se důvěřovat, pak ve své situaci může zakusit moc jeho slova. Bůh nepovolává schopné, ale uschopňuje povolané. Kde já slyším Pánovo: „Vyjeď a spusť sítě“?

- Dar na kostel: 1 000 Kč. Pán Bůh zaplať.

Sport může díky svému univerzálnímu jazyku stavět mosty přátelství a solidarity mezi lidmi a národy všech kultur a náboženství. Oceňuji proto, že k historickému olympijskému heslu "Citius, Altius, Fortius", tedy rychleji, výše, silněji, přidal Mezinárodní olympijský výbor slovo "communiter", tedy společně: aby olympijské hry ústily v bratrštější svět. Společně.        2.2.2022, k účastníkům zimní olympiády

Je tolik věcí a situací, které lidi rozdělují. Právě proto je potřeba intenzivně hledat a rozvíjet všechny možné způsoby sjednocení. Když při zpytování svědomí zjistíme: “toto nás rozděluje”, tak bychom si hned měli položit otázku: “co nás konkrétně může sjednotit”?

Kdy je vhodné přijmout svátost smíření?

Vedle povinnosti (jednou za rok) a nutnosti (po těžkém hříchu), je vhodné přijmout svátost smíření častěji a při různých příležitostech. Motivací k takovému přijímání Boží odpouštějící milosti je láska – zbožnost.

1) Pravidelná zpověď jednou za měsíc (např. na první pátek) – svěřujeme Božímu milosrdenství i své každodenní hříchy, abychom se pravidelně posvěcovali a posilovali k lepšímu jednání. Doma také uklízíme prach a nečekáme, až máme v místnosti vrstvu bláta. 2) Zpověď před velkými svátky – především před velikonocemi a vánocemi. Ale můžeme za zaměřit i na další – např. Boží Tělo, slavnost Ježíše Krista Krále, atd. 3) Významné dny našeho života – smiřme se s Bohem a s bližními před našimi narozeninami nebo svátkem. Také to může být výročí křtu, svatby. 4) Zpověď je také vhodnou přípravou na poslední rozloučení s členem rodiny, abychom se při pohřbu modlili za zemřelého s čistým srdcem. 5) A svátostí smíření se také připravujte na každou mši svatou, na kterou dáváte úmysl, abyste mohli přijmout Krista ve svatém přijímání. Vidíte, že různé příležitosti nám mohou pomoci pravidelně přijímat svátost smíření a být tak více v Boží blízkosti.

Postava Ježíše je známa. Co však učil? Co je obsahem jeho slov? Tato neděle připomene jádro Kristova blahoslavenství a vyzve k odvaze proměnit Ježíšova slova v realitu. Prosme za sebe i za ostatní, abychom našli odvahu opřít se o Pána.

1. ČTENÍ Jer 17,5-8

Jeremiáš někdy mezi lety 609–586 př. Kr. do svého proroctví vložil slova o zkáze Jeruzaléma (nastala pod náporem Babyloňanů roku 586 př. Kr.). Zkáza není ale dopředu jistá. Je možná záchrana, jestliže se nebude Izrael spoléhat na falešné jistoty. Je třeba se opřít o Boha.

Tak praví Hospodin: „Prokletý člověk, který spoléhá na člověka, kdo za svou oporu pokládá smrtelníka, svým srdcem odstupuje od Hospodina! Je jako jalovec na pustině: nevidí, že by přišel déšť, svůj domov má v suchopárné poušti, v solném kraji, kde nelze bydlet. Požehnaný člověk, který doufá v Hospodina, jehož oporou je Hospodin! Je jako strom, který je zasazen u vod, který své kořeny vyhání k potoku; když přijde vedro, nestrachuje se, jeho listí zůstává zelené, ani v suchém roku nemá starosti, nepřestává nést ovoce.“

2. ČTENÍ 1 Kor 15,12.16-20

Svatý Pavel v 15. kapitole odpovídá na otázku, co je to vzkříšení. Korint byl velký přístav s mnoha nešvary, ale jeho obyvatelé stavěli především na řecké kultuře. Ta pojem vzkříšení vůbec neznala. Pokud Kristus nevstal z mrtvých, celé evangelium ztrácí smysl.

Bratři! Káže se o Kristu, že vstal z mrtvých. Ale jak potom mohou říkat někteří z vás, že vzkříšení mrtvých není? Jestliže tedy mrtví nevstávají, ani Kristus nevstal. A nevstal-li Kristus, vaše víra nemá cenu, protože pak jste ještě ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti křesťané, kteří už zesnuli. Máme-li naději v Krista jen v tomto životě, pak jsme nejubožejší ze všech lidí. Ale Kristus z mrtvých vstal, a to jako první z těch, kteří zesnuli.

EVANGELIUM                Lk 6,17.20-26

V předchozích kapitolách jsme sledovali Ježíše, jak začal veřejně hlásat, povolal apoštoly, a nyní Lukáš vypráví, co Pán hlásá. Jde o paralelu k Horskému kázání u Matouše. Zde autor rovnou připojuje odpovídající počet „běda vám“.

Když Ježíš vyvolil dvanáct apoštolů, sestoupil z hory a zastavil se na rovině. A s ním velký zástup jeho učedníků a velké množství lidu z celého Judska, z Jeruzaléma i z tyrského a sidónského pobřeží. Ježíš se zahleděl na své učedníky a řekl: Blahoslavení, vy chudí, neboť vaše je Boží království. Blahoslavení, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blahoslavení, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát. Blahoslavení jste, když vás budou lidé nenávidět, když vás vyloučí ze svého středu, potupí a vaše jméno vyškrtnou jako prokleté kvůli Synu člověka. Radujte se v ten den a jásejte, máte totiž v nebi velkou odměnu; vždyť stejně se chovali jejich předkové k prorokům. Ale běda vám, boháči, neboť už máte své potěšení. Běda vám, kdo jste nyní nasycení, neboť budete hladovět. Běda vám, kdo se nyní smějete, neboť budete naříkat a plakat. Běda, když vás budou všichni lidé chválit; vždyť stejně se chovali jejich předkové k falešným prorokům!“

K ZAMYŠLENÍ

Chudí a boháči, hladoví a nasycení, plačící a smějící se, nenávidění a chválení – čtveřice protikladných postojů vyvolává skutečné napětí. Kam míří Kristova ostrá slova k „zajištěným“? Jistoty, které člověku dávají mylný pocit nezranitelnosti, v konečném důsledku vyzní jako cesta do zkázy. „Běda vám“ znamená dolehnutí důsledků lehkovážnosti, v níž lidé žili na úkor jiných. Kristovo evangelium se zde dotýká velmi konkrétních důsledků našeho jednání či nejednání. Není třeba propadnout strachu, ale je třeba nést na srdci každého, kdo potřebuje pomoc. Asi nedokážeme pomoci všem lidem v nouzi, ale to neznamená, že se smíme uzavřít do skořápky lhostejnosti.