Archiv pořadů bohoslužeb

POŘAD BOHOSLUŽEB DOLNÍ NĚMČÍ, HORNÍ NĚMČÍ
od 29.1. do 6.2.2022 - 05. týden

SOBOTA 29.1.2022 SOBOTA 3. TÝDNE V MEZIDOBÍ, NEBO SOBOTNÍ PAMÁTKA PANNY MARIE
Dnes mše sv. není
NEDĚLE 30.1.2022 4. NEDĚLE V MEZIDOBÍ
07:30 DN Za +Marii Přikrylovu, dceru, manžela, +Anežku a Františka Kadlčkovy, za dvoje rodiče, celou +rodinu, dar zdraví a Boží ochranu pro celou živou rodinu
10:30 DN Za farníky
14:00 DN Třídenní Modlitby matek v kostele
PONDĚLÍ 31.1.2022 PAMÁTKA SV. JANA BOSKA, KNĚZE
14:30 DN Pohřeb paní Marie Kadlčkové
ÚTERÝ 1.2.2022 ÚTERÝ 4. TÝDNE V MEZIDOBÍ
10:00 DN Mše svatá v charitním domě v Dolním Němčí
STŘEDA 2.2.2022 SVÁTEK UVEDENÍ PÁNĚ DO CHRÁMU (HROMNICE)
17:30 DN Za +Marii Bartošovou, +manžela, syna, dceru, zetě, +rodiče a sourozence z obou stran, dar zdraví a Boží požehnání pro celou živou rodinu
ČTVRTEK 3.2.2022 SV. BLAŽEJE, BISKUPA A MUČEDNÍKA
Dnes mše sv. není
PÁTEK 4.2.2022 PÁTEK 4. TÝDNE V MEZIDOBÍ (1. PÁTEK V MĚSÍCI)
10:00 DN osobní adorace; 16 hodin - zpovídání; 17 hodin - společná adorace
17:30 DN Za +Marii Křížovou, za živé a zemřelé ročníku 1968
SOBOTA 5.2.2022 PAMÁTKA SV. AGÁTY, PANNY A MUČEDNICE
06:45 DN Fatimská mariánská pobožnost
07:30 DN
Za +Libuši Přikrylovou a Jaroslava Straňáka, za živé a zemřelé ročníku 1948
NEDĚLE 6.2.2022 5. NEDĚLE V MEZIDOBÍ
07:30 DN Za +Františku Milošovou a manžela, 2 bratry a švagra, dar víry a Boží požehnání pro celou živou rodinu
09:00 HN Za farníky
10:30 DN Za +syna Miroslava Bartoše, +prarodiče Daňkovy a Bartošovy, dar zdraví a Boží ochranu pro celou živou rodinu

ZAMYŠLENÍ - Láska v metru

Kdybych hory přenášel, ale neměl lásku, nejsem nic. Kdybych pro druhého do ohně skočil, ale neměl lásku, nic mi to neprospěje. Láska je shovívavá, láska je dobrosrdečná, láska nezávidí, láska se nevychloubá, není domýšlivá, nejedná nečestně, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, není škodolibá… (srov. 1 Kor 12,31-13,13)

Když jsem jel dnes do práce, sedl jsem si na volnou sedačku, otevřel jsem si jako obvykle knížku a začal číst. Víc než pěkná knížka mě ale zaujala vzniklá scenérie v metru. Na další stanici totiž do dveří vozu, kde jsem seděl, přistoupili nějací lidé. Dva staří manželé a jedna atraktivní mladá žena, která měla na břiše pod bundou miminko v klokance. Dvojice starých manželů našlapovala nejistě, protože paní byla očividně nemocná. Patrně jí již příliš nesloužilo vnímání reality… Sotva se držela na nohou a pán ji pevně ale laskavě vedl k sedačce. Paní si vzdorovitě odmítala sednout, a tak ji muž jednoduchým chvatem s použitím jemného násilí posadil, protože by za jízdy zaručeně upadla. Manžel si k ní pak přisedl, pevně ji chytil za obě ruce, aby nespadla ze sedačky, a něco jí začal tiše zpívat, hladil jí po ruce, občas se navzájem zadívali navzájem do očí a někdy se vědomě dotýkali svými čely. Vedle nich byla ona maminka s miminkem, které vykukovalo z pod bundy a sledovalo oba seniory. Pohledy všech čtyř se občas navzájem setkávaly. Byla to velmi dynamická a hluboká scenérie, kterou tvořili dva senioři a dvojice matky s dítětem. Vše bylo zasazeno do běžného všedního dne. Na manželském páru bylo vidět, že za sebou měli patrně dlouhý společný život. Jistě krásný, jistě i těžký a bolavý, prostě takový, jaký život bývá. Určitě před mnoha lety byli „krásnými mladými lidmi“, kteří prošli krásnou vzletnou zamilovaností. A následně pak dlouhým životem, kdy už ale křídla zamilovanosti mizí a je třeba se „pěšky“ vydávat na dlouhou, náročnou, dobrodružnou a i bolavou cestu. Cestu lásky a za plnou láskou.  Avšak povrchním měřítkem světa nebyli oni manželé nyní nijak „atraktivní“. Krása jejich vztahu z nich přesto zářila.  Vedle nich pak byla atraktivní mladá maminka s krásným miminkem. V této chvíli se v tomto metru cesty všech čtyřech účastníků scenérie jakoby protnuly na startu, na cestě a u cíle. Každý z těchto čtyř aktérů byl v jiné části jejich celoživotní cesty k tomu, co je označeno ve výše uvedeném biblickém citátu jako (naplněná a opravdová) láska. Legendární Francouz Abbe Pierre se jednou vyjádřil, že: „Život je trocha času, který nám byl dán, abychom se naučili milovat, a tak se připravili na setkání s Věčnou Láskou.“

NEDĚLNÍ OHLÁŠKY

- Sbírka na šíření Božího slova byla 9 100 Kč. Ročník 1948 daroval na kostel 700 Kč.  Pán Bůh zaplať.

- Boženy vybírají v sakristii na kostel a mši svatou.

- Ve středu je slavnost Uvedení Páně do chrámu. Při mši svaté budou děti, které se připravují na přijetí svátostí představeny farnosti.

VELKÁ FARNÍ POUŤ 2022

Příprava farní pouti do jižních Čech (9.-12.6.) může pokračovat, protože se přihlásilo 30 poutníků. Stále se můžete hlásit na faře (záloha 2 000 Kč). Pouť ale nabídneme i v dalších farnostech, aby se kapacita autobusu zaplnila. Proto přihlášení moc neodkládejte.

PAPEŽ FRANTIŠEK I NÁM HLÁSÁ EVANGELIUM

Modlitba však nikdy není abstraktním nebo pouze soukromým gestem, jak to dělají spiritistní hnutí, která jsou spíše gnostická než křesťanská. Modlitba je vždycky neoddělitelně spojena s činorodou láskou. Jedině tehdy, když spojíme modlitbu s láskou, s láskou k dětem, s láskou k bližnímu, dokážeme porozumět Pánovým poselstvím. Josef se modlil, pracoval a miloval, a proto vždycky dostával to, co potřeboval, aby se mohl postavit životním zkouškám. Svěřme se nyní sv. Josefu a jeho přímluvě.                                      (26.1.2022, katecheze o sv. Josefu)

Svatý Josefe, ty jsi mužem, který sní, nauč nás obnovovat duchovní život jako vnitřní místo, kde se Bůh zjevuje a kde nás zachraňuje. Zbav nás myšlenek na to, že by snad modlitba byla zbytečná; pomáhejte každému z nás, abychom se řídili tím, co nám Pán ukazuje. Kéž je naše uvažování ozářeno světlem Ducha, naše srdce povzbuzeno Jeho silou a naše obavy vysvobozeny Jeho milosrdenstvím. Amen.

OTÁZKY A ODPOVĚDI O NAŠÍ VÍŘE UVÁDÍME DO ŽIVOTA

Kdy je třeba přijmout svátost smíření?

Každý věřící, jakmile dospěl do věku užívání rozumu, je povinen alespoň jednou za rok vyznat své těžké hříchy. Stejně tak, je-li si vědom těžkého hříchu a chce přistoupit k svatému přijímání.

Katechismus je k této otázce stručný. Mluví o závazné povinnosti a potřebné nutnosti. Povinnost jednou za rok je minimum, ale je to málo. Své nejbližší v rodině také neprosíme o odpuštění jen jednou za rok. Jít ke zpovědi po těžkém hříchu je nutnost, jinak ohrožujeme svoji věčnou spásu. Když někomu vědomě těžce ublížíme, také nečekáme týdny a měsíce než obnovíme vztah. Smiřujme se s Bohem i lidmi co nejdříve.

PŘIPRAVUJEME SE NA NEDĚLI: 6/2/2022

Někdy se odehrávají v našich životech chvíle, kdy se tají dech. Některé napovídají, že byl při díle Bůh. Jak s těmito okamžiky života nakládáme? Mají pro nás nějaký dlouhodobý význam? Pracujeme s pojmem „svědectví“, svědectví víry, svědectví našeho života. Prosme Boha, aby promlouval do našich životů, abychom směli zakoušet takové události a sami také mohli svědčit o Božím díle.

  1. ČTENÍ Iz 6,1-2a.3-8

Jsme v roce 740 př. Kr. v Judsku. Sílí politické ohrožení Asýrií. Text popisuje povolání proroka. Jde o jedno z výsostných míst Písma vystihujících Boží vznešenost. Před námi stojí Bůh Sabaoth – Bůh zástupů (šiků). Tento text citujeme každou mši svatou ve zpěvu Svatý, svatý.

Toho roku, kdy zemřel král Uzijáh, viděl jsem sedět Pána na vysokém a vznešeném trůnu, lem jeho roucha naplňoval svatyni. Nad ním stáli serafové. Jeden volal na druhého: „Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy.“ Čepy prahů se chvěly tímto voláním a dům se naplnil dýmem. Tu jsem zvolal: „Běda mně, je se mnou konec! Vždyť jsem člověk nečistých rtů, mezi lidem nečistých rtů bydlím, a Krále, Hospodina zástupů, jsem viděl svýma očima!“ Tu ke mně přiletěl jeden ze serafů, v ruce měl rozžhavený kámen, který vzal kleštěmi z oltáře. Tím se dotkl mých úst a řekl: „Hle, dotklo se to tvých úst, zmizela tvá nepravost, bude smyt tvůj hřích!“ Pak jsem slyšel hlas Páně, jak praví: „Koho mám poslat, kdo nám půjde?“ Řekl jsem: „Zde jsem, mne pošli!“

  1. ČTENÍ 1 Kor 15,1-11

V minulých nedělích jsme četli z 12. kapitoly 1. listu Korintským o charismatech. V 15. kapitole této knihy svatý Pavel odpovídá na otázku po vzkříšení. Předchází tomu shrnutí základního poselství evangelia (kérygma), které svatý Pavel vyučoval a ke kterému patří i víra ve vzkříšení.

Chci vám, bratři, vyložit radostnou zvěst, kterou jsem vám už hlásal. Vy jste ji přijali a jste v tom pevní. Ona vás vede ke spáse, když se jí držíte přesně tak, jak jsem vám to kázal; jinak jste uvěřili nadarmo. Vyučil jsem vás především v tom, co jsem sám přijal, že Kristus umřel ve shodě s Písmem za naše hříchy; že byl pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne ve shodě s Písmem; že se ukázal Petrovi a potom Dvanácti. Pak se zjevil více než pěti stům bratří najednou – většina z nich dosud žije, někteří však už zesnuli. Potom se zjevil Jakubovi, pak všem apoštolům. A po všech jako poslední jsem ho uviděl i já, nedochůdče. Ano, já jsem nejnepatrnější z apoštolů; nejsem ani hoden, abych byl nazýván apoštolem, protože jsem pronásledoval Boží církev. Ale Boží milostí jsem to, co jsem, a jeho milost, kterou mi udělil, nezůstala ležet ladem. Ano, pracoval jsem do únavy daleko více než všichni ostatní. Vlastně ne já, nýbrž Boží milost se mnou. Ale ať už já, nebo oni: tak to kážeme a tak jste v to uvěřili.

EVANGELIUM                Lk 5,1-11

Lukášovo evangelium první dvě kapitoly věnuje okolnostem narození Ježíše, třetí kapitola se dotýká veřejného vystoupení Jana Křtitele, čtvrtá mluví o Ježíšově prvním vystoupení doma v Nazaretě. Nyní se události odehrávají v blízkém Kafarnau, které leží na břehu Galilejského moře. Následovat Ježíše může i obyčejný a hříšný člověk.

Když Ježíš stál u Genezaretského jezera, lidé se na něho tlačili, aby slyšeli Boží slovo. Tu spatřil u břehu stát dvě lodě. Rybáři z nich vystoupili a prali sítě. Vstoupil na jednu z těch lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby trochu odrazil od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovení!“ Šimon mu odpověděl: „Mistře, celou noc jsme se lopotili, a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“ Když to udělali, zahrnuli veliké množství ryb, že se jim sítě téměř trhaly. Dali znamení společníkům v druhé lodi, aby jim přišli na pomoc, a ti přijeli. Naplnili obě lodě, až se potápěly. Když to Šimon Petr viděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Pane, odejdi ode mě: jsem člověk hříšný!“ Zmocnil se ho totiž úžas – a také všech jeho společníků – nad tím lovem ryb, které chytili; stejně i Zebedeových synů Jakuba a Jana, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se! Od nynějška budeš lovit lidi.“ Přirazili s loďmi k zemi, nechali všeho a šli za ním.