"Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin napřimuje sklíčené." Žl 146 (145), 8a

Těžko říci, že člověk dnes nemá možnost vědět, co se ve společnosti a ve světě děje, že má málo informací. Rádio, televize, internet a další technické vymoženosti nám zprostředkují informací nepřeberně. Spíš si mnozí stěžují na to, že jsme informacemi zavaleni a to mnohdy zcela nepotřebnými - od reklam po nejrůznější senzace či drby.

Jenže mít informace ještě není totéž, co skutečně "vidět", jak o tom mluví Písmo. Vidět znamená mimo jiné vnímat tak, že člověk porozumí. A v řeči bible to znamená ještě víc: vidět Božíma očima a rozumět podle jeho moudrosti. Což je pro člověka úkol skutečně nad-lidský. Je tedy dobré stát o to, aby Bůh naše oči otevíral. Ne proto, abychom "věděli to, co nevědí ostatní", a tak cítili převahu. Ale proto, aby se člověk nenechal obalamutit. Aby svůj život špatně neřídil, protože špatně vidí. S tím souvisí druhá věc, kterou slova žalmu zaslibují: Hospodin napřimuje sklíčené. Když si totiž necháme otevřít oči, můžeme dohlédnout až k cíli, tedy až k Bohu. Můžeme aspoň nějak vidět věci v jeho perspektivě, ne jen v perspektivě naší ustaranosti nebo bezmocnosti. A to může znamenat napřímení naší sklíčenosti.

- Příští neděli je arcidiecézní sbírka na Charitu.

- Máte problémy s dodávkou plynu nebo elektřiny? Společnou Kristýn Služebník při arcibiskupství Olomouc poskytuje a zajišťuje služby pro katolickou církev a pro věřící ve spolupráci s klíčovými partnery. Více na webu www.kristyn.cz/sluzby/energie.html

Pán nehledá ani tak zkušené komentátory Písma, jako spíše poddajná srdce, která se přijetím jeho Slova nechají vnitřně proměnit. Proto je tak důležité seznámit se s evangeliem, mít ho stále po ruce - třeba i malé evangelium v kapse, v kabelce, číst ho a znovu číst, nadchnout se pro něj. Když to děláme, Ježíš, Otcovo Slovo, vstupuje do našich srdcí, stává se nám blízkým a my v něm přinášíme ovoce.

31. 10. 2021, Anděl Páně v Římě

Možná bychom papežovu radu, abychom evangelium měli stále po ruce, mohli říct i těmito slovy: Položme si někde v domě Bibli tak, abychom ji měli stále na očích a když půjdeme kolem, tak si přečtěme pár vět z evangelia. Tímto jednoduchým způsobem zůstáváme v blízkosti Boha.

Proč Písmo svaté učí pravdě?

Protože Bůh sám je autorem Bible. Písmo svaté se nazývá inspirované a učí bez omylu těm pravdám, které jsou nutné k naší spáse. Duch Svatý totiž inspiroval lidské autory, aby zapsali to, čemu nás chtěl naučit. Nicméně křesťanská víra není „náboženství knihy", je náboženstvím Božího Slova, které „není slovem psaným a němým, nýbrž Slovem vtěleným a živým" (sv. Bernard z Clairvaux).

Existují dobré náboženské knihy, v kostele slyšíme kázání kněze, můžeme se zúčastnit nějaké přednášky, ale nejdůležitější v poznávání Boha je Bible, protože je to Boží slovo. Písmo svaté je proto pravdivé a najdeme tam to, co potřebujeme k naší spáse.

 Situace ohledně pandemie se opět horší. Věřím ale, že omezování počtu účastníků bohoslužeb již nebude. Buďme opatrní i v našem kostele a při našich setkáních. Základem je rouška nebo lépe respirátor (i ve zpovědnici, kde se střídají kajícníci). Zvláště neočkovaní ať jsou opatrní a chrání sebe i druhé. (Nechte se očkovat. Opakovaně k tomu vybízí i papež František.) Dezinfekce je u dveří kostela a je správné ji použít při příchodu i odchodu. Rozestupy se dodržují při větším počtu lidí těžko. O to zodpovědněji musíme používat roušku a dezinfekci. Pokud na sobě cítíte příznaky nějaké nemoci, zůstaňte doma. Znovu opakuji: OPATRNOST A ZODPOVĚDNOST.

1. čtení – Dan 12,1-3

Povstane Michael, veliký kníže, který chrání syny tvého lidu. To bude čas úzkosti, jaký nebyl od té doby, kdy povstaly národy, až do té doby. Tehdy bude zachráněn tvůj národ, každý, kdo bude zapsán v knize. Probudí se mnozí z těch, kteří spí v zemi prachu, jedni k věčnému životu, druzí k potupě, k hanbě navěky. Kteří byli poučeni, budou zářit jako zář oblohy, a ti, kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, jako hvězdy na věčné časy.

2. čtení – Žid 10,11-14.18

Každý (jiný) kněz stojí denně ve službě a znovu a znovu přináší stejné oběti, které však vůbec nemají sílu, aby zahladily hříchy. Avšak (Kristus) podal za hříchy jednu jedinou oběť a pak se navždycky posadil po Boží pravici a teď už jen čeká, `až mu budou jeho nepřátelé položeni k nohám jako podnož'. Jedinou obětí totiž přivedl k dokonalosti navždy ty, které posvětil. Kde je však odpuštění hříchů, není už (třeba) oběti za hřích.

Evangelium    – Mk 13,24-32

Ježíš řekl svým učedníkům: „V těch dnech, po velkém soužení, se zatmí slunce a měsíc přestane svítit, hvězdy budou padat z nebe a hvězdný svět se zachvěje. A tehdy (lidé) uvidí Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou. Potom pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran, od konce země až po konec nebe. Poučte se z přirovnání o fíkovníku! Když se už jeho větve nalévají mízou a nasazují listy, poznáváte z toho, že léto je blízko. Stejně tak, až uvidíte, že se to děje, poznáte, že je blízko, přede dveřmi. Amen, pravím vám: Toto pokolení nepomine, dokud se to všechno nestane. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou. O tom dni a o té hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec.“