„Radujte se! Vaše ušlechtilost ať je známá všem lidem. Pán je blízko.“ (Fil 4,4-5)

Radujte se! Skoro to vypadá jako rozkaz. Ty musíš! Ale copak to jde, radovat se na něčí přání? Tématem adventu nejsou Vánoce, ale přicházející Bůh. Jde o chuť a touhu Boha vstoupit mezi nás (říká P. Karel Satoria). Důvod k radosti tedy máme. Pán je blízko. Lze tuto radost předávat dál? A jak? K radosti patří dávání. Teď před Vánocemi sháníme dárky, abychom druhému udělali radost. Dárkem druhému dáváme najevo, že nám na něm záleží a že na něj myslíme. Dárkem druhému říkáme: můžeš se na mě spolehnout. Věnovat ale můžeme také svůj čas, pohlazení, objetí, odpuštění… A to nejen v adventu. Radost z Ježíšovy blízkosti můžeme předávat stále. Když se někdo ptal papeže Františka, co mu v jeho práci dělá největší radost, řekl, že ho nejvíc těší, když může být mezi lidmi. Neuzavírat se do sebe. I to k radosti patří. Může být radost trvalá? Existuje vůbec něco takového? Budeme-li naslouchat radostné Boží zvěsti a brát si ji k srdci, můžeme zažívat, že radost trvalá je. Když zažijeme, že Pán je blízko, že s námi nese všechno, co nám život přinese, pak „radujte se!“ už nezní jako příkaz, ale je to cesta k vnitřnímu pokoji.

- Dar na kostel 1 000 Kč. Pán Bůh zaplať.

- Příští neděli je pravidelná měsíční sbírka na opravy kostela.

- V sobotu 18/12 je v Dolním Němčí předvánoční zpovídání. Bude zpovídat 5 kněží. Zpovídá se od 9,30 do 10,30 hodin. V Horním Němčí a Slavkově se bude zpovídat až v úterý 21/12 v 18 hodin večer.

- Děti každou neděli také dostávají malou kartičku a ústřižek z ní si lepí na list. Tuto neděli se dává již patnáctá. Pokud tedy máte 5, 10 nebo 15 nalepených ústřižků, tak si přijďte v kostele pro malý dárek.

- Charita děkuje za dary do Adventní potravinové sbírky. Celkem jsme společně nasbírali 839 Kg potravin a drogerie, které budou dál pomáhat potřebným.

Kontemplace oblohy před námi otevírá nekonečné prostory, dává nám pocítit, že jsme sice nepatrní, ale zároveň na nás myslí, stará se o nás a pamatuje Ten, který stvořil vesmír, tedy skutečnost, jež nás nepřestává udivovat, když ji objevujeme pomocí stále výkonnějších pozorovacích přístrojů. Jsou za námi miliony, miliardy let...Nebe nám též připomíná, že jsme byli stvořeni k letu – nikoli v hmotném, nýbrž v duchovním smyslu. Jsme dětmi Otce, který nás zve ke svatosti, neboť sám je svatý. Jako by říkal: Leťte vysoko! Nejděte za svým egoismem, kvůli němuž se uzavíráte do sebe; otevřte se vůči Bohu a druhým, dejte prostor nezištnosti, službě, velkodušnosti a váš život se rozletí“.

Jsme nepatrní a přece pozváni k výšinám. Je užitečné si připomínat svoji nepatrnost, když se o mne pokouší pýcha. A je užitečné si opakovat, že jsem pozván k výšinám, když mne skličuje pozemskost.

Co znamená v morálním učení církve pojem „svoboda”?

Svoboda je moc darovaná Bohem člověku jednat nebo nejednat, dělat to či ono a tak jednat z vlastního rozhodnutí. Je charakteristickým znakem skutků v plném slova smyslu lidských. Čím více člověk koná dobro, tím více se stává svobodným. Svoboda dosahuje dokonalosti, když je zaměřena k Bohu, svrchovanému Dobru a naší blaženosti. Svoboda zahrnuje také možnost volit mezi dobrem a zlem. Volba zla je zneužitím svobody a vede k otroctví hříchu.

Zkuste si těchto pár vět několikrát přečíst a zjistíte, že při popisu svobody se klade důraz na konání dobra a ne na konání toho, co se mi zlíbí. Myslím, že větu “Čím více konám dobro, tím více se stávám svobodným.” bychom se mohli naučit nazpaměť a připomenout si ji vždy, když máme nutkání udělat něco špatného.

Již za několik dní oslavíme Vánoce. Je dobré pamatovat v modlitbě na ty, kteří nemají domov, neznají radost rodinného kruhu, nenajdou žádný dárek vyjadřující, že je má někdo rád. Vánoce jsou však především svátkem víry v dobrého Boha, kterému nejsme lhostejní, ani když nikoho nemáme.

1. ČTENÍ Mich 5,1-4a

Micheáš patří k nejstarší generaci píšících proroků z 8. stol. př. Kr. Vyslovuje toto proroctví v době vrcholné nadvlády Asyřanů, kteří později, v roce 722, dobyli Severní Izrael. Betlém je zmíněn proto, že se zde narodil vzor všech králů – král David. A nyní také nový zachránce přijde z Betléma.

Toto praví Hospodin: „A ty, Betléme efratský, maličký jsi mezi judskými rody, z tebe mi vyjde ten, který bude vládcem v Izraeli, jeho původ je od pradávna, od věčnosti. Proto je Hospodin opustí až do doby, kdy rodička porodí; potom se zbytek jeho bratrů vrátí k synům Izraele. Bude stát a pást v Hospodinově síle, ve velebnosti jména Hospodina, svého Boha, oni pak budou požívat míru, neboť jeho moc se rozšíří až do končin země. On sám pak bude pokojem.“

2. ČTENÍ Žid 10,5-10

List Židům je komplexní teologické pojednání, které popisuje Kristovo kněžství na pozadí starozákonní teologie. Jedním z klíčových bodů, o který se opírá, je Žalm 40,7-9, na kterém vysvětluje význam Kristovy poslušnosti či věrnosti Otci. Tato věrnost vede k naší záchraně.

Bratři! Když Kristus přicházel na svět, řekl: „Dary ani oběti jsi nechtěl, ale připravils mi tělo. V celopalech a v obětech za hřích jsi neměl zálibu. Proto jsem řekl: ‘Tady jsem, abych plnil, Bože, tvou vůli, jak je to o mně psáno ve svitku knihy.’“ Po prvních slovech: „dary ani oběti, celopaly ani oběti za hřích jsi nechtěl a neměls v nich zálibu“ – a přece to všechno se obětuje podle Zákona – hned dodává: „Tady jsem, abych plnil tvou vůli.“ To první ruší, aby ustanovil to druhé. A touto „vůlí“ jsme posvěceni obětováním těla Ježíše Krista jednou provždy.

EVANGELIUM         Lk 1,39-45

Lukáš začne své evangelium předpovědí narození Jana Křtitele a vzápětí podobnou předpovědí narození Krista. A v dnešním textu se tyto dvě linie potkají. Stejná struktura se později objeví ve veřejném vystoupení Jana a Ježíše (Lk 3). Alžběta a její dítě jásají nad setkáním s Mesiášem. A Maria je označena za blaženou, protože uvěřila!

V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem svatým a zvolala mocným hlasem: „Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně! Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!“

K ZAMYŠLENÍ

Často citované evangelium zachycuje zážitek víry. Maria uvěřila Božímu poslovi a vydala se za Alžbětou, zřejmě více jak sto kilometrů daleko. Ale jak obhájí to, že ač svobodná je v jiném stavu? Její starost je však vyřešena dříve, než by cokoli musela vysvětlovat. Alžběta všechno ví! Marii se nejen „vyplatilo“ opřít se vírou o Boha, ale navíc zakusila sílu Boží moci, která nezná vzdálenost a omezení… Tuto radost a naději víry okoušíme každé Vánoce. I letos jsme pozváni uvěřit Bohu a opřít se o jeho slovo.