Ježíš jim řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny“…. (srov. Jan 20,21-23)

Vzkříšený Ježíš přichází mezi své učedníky v situaci, kdy jsou ze strachu zavření a neví, co dál. Přesto jim přináší zvláštní výzvu: aby šli do světa, a stali se prostředníky smíření. Napřed je však k tomu třeba, aby přijali Ducha svatého, jeho Pokoj. Jak vidíme, dar Ducha není výsadou vyvolených, darem pro ty, co se osvědčili svou věrností a vytrvalostí. Ba naopak. Dar Ducha přichází i v návaznosti na lidské selhání. Bůh pracuje s naší slabostí a každému nabízí svou blízkost v situaci, kde právě je a takovému, jaký právě je. Nemusíme se tedy bát. Bůh nabízí Ducha svatého, Boží moc pokoje, i když jsme se neosvědčili, měli jsme daleko k dokonalosti a víme, že ani zítra to přes naši snahu nemusí být o moc lepší... Bůh nás každého oslovuje jako svého milovaného i v našich slabostech, pochybách, v bezradnosti a říká nám: „Pokoj Tobě“. Není nic, co by nás mohlo oddělit od jeho lásky. Tento Boží pokoj, pokud se mu otevřeme, snímá pocit hanby a uzdravuje nás. Zároveň nám Duch připomíná, že vedle nás jsou lidé, kteří jeho pokoj a přijetí také potřebují. Přestože máme možná v srdci zatvrzelost a neochotu odpustit, přesto nás volá, abychom se i těmto lidem stali prostředníky pokoje. Není snadné nést pokoj a smíření. Ale právě tehdy, když si uvědomujeme, že to není snadné, když nás přemáhá zlost nebo špatná nálada,  prosme o pomoc, o Boží pokoj, pro sebe i druhé kolem nás. Nic by nás nemělo odradit od vytrvalé prosby o dar Ducha, který dává pokoj. Jak nás povzbuzuje papež František: „Učme se každý den říkat: Pane, dej mi svůj pokoj, dej mi Ducha svatého. Je to krásná modlitba. A prosme o něj také pro ty, co žijí okolo nás.“

- Další dary na kostel: 2 000 Kč. Pán Bůh zaplať i za nedělní sbírku na církevní školy v naší arcidiecézi.

- Od čtvrtka do neděle se v případě zaopatření nemocného nebo vyřízení pohřbu obraťte na P. Zdeňka Klimeše v Nivnici (739245985).

- CMKA pořádá ve středu 8. června v 19 hodin na faře v Uherském Brodě přednášku s názvem OLOMOUCKÝ ARCIBISKUP JOSEF KAREL MATOCHA. Přednášet bude historik a premonstrát otec Jindřich Zdík Zdeněk Charouz. Nedávno uplynulo 60 let od smrti arcibiskupa Matochy, který je pohřben ve farnosti našeho děkanátu - v Pitíně.

Tajemství seslání Ducha svatého, které jsme slavili minulou neděli, přirozeně vyvolává otázku po samotném vztahu mezi Bohem Otcem, Synem a Duchem svatým. Nový zákon na mnoha místech naznačuje, jak Bůh žije vnitřním životem. Můžeme do tohoto vnitřního života nahlédnout či ho dokonce okusit?

1. ČTENÍ Př 8,22-31

Kniha Přísloví je z větší části tvořena jen výroky o dvou verších, ale v 8.–9. kapitole zazní hymnus na moudrost. Slovo moudrost zde neoznačuje intelekt či chytráctví. Jde o umění žít v souladu s Bohem. Lze za ním slyšet náznaky popisu vlastností Ducha svatého.

Toto praví Boží Moudrost: „Hospodin mě vlastnil na počátku svých plánů, od pradávna před svými skutky. Od věčnosti jsem utvořena, od začátku, dříve, než povstala země. Než byly propasti, jsem se narodila, než byly prameny, bohaté vodou, dříve, než byly zaklíněny hory, před pahorky jsem se narodila, dříve, než učinil zemi a shromáždění vod, první hroudy země. Byla jsem tam, když rozpínal nebesa, když nad propastí vyměřoval obzor, když na výsostech upevňoval oblaka, když dával sílu pramenům oceánu, když určoval moři jeho meze, aby vody nepřekročily jeho břehy, když upevňoval základy země, tu jsem u něho přebývala jak nejmilejší dítě, den co den jsem byla jeho potěšením, před ním jsem si v každou dobu hrála, hrála jsem si na okruhu jeho země, rozkoší mi bylo stýkat se s lidmi.“

2. ČTENÍ Řím 5,1-5

List Římanům pojednává o tom, jak lze získat ospravedlnění, které nám umožní stanout před Bohem. Ve 4. kapitole se připomíná, že Abrahám uvěřil a bylo mu to připočteno za spravedlnost. Zde svatý Pavel skoro mimochodem uvádí všechny osoby Trojice. Zajímavé je, v jaké souvislosti a s jakými vazbami.

Bratři! Jestliže jsme ospravedlněni na základě víry, žijeme v pokoji s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho totiž máme vírou přístup k této milosti a pevně v ní stojíme. Naše chlouba je také v tom, že máme naději dosáhnout slávy u Boha. Ale nejen to! Chlubíme se i souženími. Víme přece, že soužení plodí vytrvalost. Vytrvalost plodí osvědčenost, osvědčenost plodí naději. Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán.

EVANGELIUM                 Jan 16,12-15

Ještě jednou se vracíme do večeřadla před okamžik Ježíšovy smrti. Pán zde naznačil tajemství Nejsvětější Trojice asi nejvíce ze všech novozákonních textů. Sledujme nejen pojmy Otec, Syn či Duch, ale také slovesa označující jednání jednotlivých osob Trojice.

Ježíš řekl svým učedníkům: „Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí.“

K ZAMYŠLENÍ

Bůh žije láskou, to je jádro jeho štěstí, radosti, to je gejzír života, který stále chrlí nové a nové impulzy. Nebe doslova tepe životem. Nejde ale o falešnou, lacinou lásku. Jde o čirou pravdu, o absolutní dobro, které sdílí jednotlivé osoby Trojice. V takovém vzájemném sdílení není nic tabu a ani žádná z osob Trojice si nemusí schovávat něco „jen pro sebe“. Sdílí všechno. K tomuto důvěrnému přátelství Boha jsme pozváni i my.