Když se Ježíš vydával na cestu, přiběhl nějaký člověk, poklekl před ním a ptal se ho: „Mistře dobrý, co musím dělat, abych dostal věčný život?“ ….. Ježíš na něho pohlédl s láskou a řekl mu: „Jedno ti schází: Jdi, prodej všechno, co máš, a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě!“ On pro to slovo zesmutněl a odešel zarmoucen, protože měl mnoho majetku. (srov. Mk 17-22)

„Nemůžete si vzít všechna vaše zavazadla na všechny cesty, které máte před sebou“, píše C.S. Lewis ve své knize Velký rozvod. Něco je důležitější... Možná jsme toho za svůj život nashromáždili tolik, že nám to brání v cestě za Ježíšem, ke které jsme byli pozváni a povoláni. Nemusí to být jen hmotný majetek, ale také naše duševní bohatství, práce, zkušenosti, všechno, co se stalo naší součástí. Na majetku a bohatství jistě není nic špatného, pokud nám ale nebrání ve vztazích k druhým lidem a k Bohu. Když Ježíš odpovídá bohatému člověku na otázku, co má dělat, ukazuje mu cestu: „Zachovávej přikázání.“ A vyjmenovává ta přikázání, která mají na zřeteli druhého člověka: nezabíjet, nepodvádět svého partnera, nezradit, nebýt necitelný k těm, kteří nám dali život… Ale tím jeho povzbuzení nekončí. Od bohatého člověka požaduje, aby svůj majetek rozdal chudým. Je to povzbuzení zásadní, protože kdyby se ten bohatý člověk k tomuto kroku odhodlal, osvobodil by se a viděl by svou cestu k věčnému životu v jiných dimenzích. On ale tuto šanci propásl, neměl odvahu zříci se toho, co mu stojí v cestě v následování Ježíše. „Jedno ti schází“, říká Ježíš. To jedno, co je pro tvůj budoucí život podstatné. Bylo to nad síly toho člověka? Že by Ježíš po něm chtěl něco, co je nereálné? Kdybychom se setkali s Ježíšem my a zeptali se ho: „Co mám dělat, abych dostal věčný život?“, asi by každému z nás řekl něco jiného. Jsou různé věci, které ovlivňují náš život. Možná nejsme vždy schopni odhodit to, co nám brání v cestě za Ježíšem. S Ním ale je možné i to, na co lidské síly nestačí. A pro nás je důležité si stále připomínat: Bůh je víc, má pro každého z nás přichystáno vždy víc... Co je to, co schází právě tobě?

- Dary na kostel: 1 500 Kč. Pán Bůh zaplať.

- Ve čtvrtek je přede mší svatou adorace a příležitost ke svátosti smíření.

- V neděli je mše svatá ve Slavkově a budeme slavit 21. výročí posvěcení kaple.

- Ve středu 13. října pořádá od 19 hodin CMKA na faře v Uherském Brodě přednášku P. Josefa Mikuláška s názvem SYNODALITA CÍRKVE – SPOLEČNĚ KRÁČET A JEDNAT JAKO BOŽÍ LID. Všichni jste na přednášku srdečně zváni.

- Příští neděli je měsíční sbírka na opravy kaple ve Slavkově.

Svoboda je poklad, kterého si doopravdy vážíme, až když jej pozbýváme. Pro mnohé z nás, kteří jsme uvykli životu ve svobodě, se často jeví spíše jako nabyté právo než dar a dědictví, které je nutno chránit. Ke kolika nedorozuměním v souvislosti se svobodou dochází a s kolika rozdílnými pojetími svobody se v běhu staletí setkáváme!  …. Svoboda je činná, jestliže ji vzbuzuje milost Ducha svatého. Z tohoto důvodu prohlašuji, že svoboda nás má vytrhovat z klidu a ustavičně klást otázky, abychom se stále hlouběji dostávali k podstatě toho, čím doopravdy jsme.

6. 10. 2021, papežská generální audience v Římě

Pokud svobodu budeme pokládat za samozřejmost a nabyté právo, nebudeme si ji vážit. Pokud si svobody nebudeme vážit, nebudeme ji chránit. Pokud svobodu nebudeme chránit, přestaneme rozumět sami sobě. A pokud přestaneme rozumět sami sobě, ztratíme skutečný smysl života. A to by byla nejen obrovská škoda, ale především naše tragédie.

Co je liturgický rok a co je jeho středem?

Církev v liturgickém roce slaví celé Kristovo tajemství jeho života (od jeho vtělení, narození, hlásání evangelia, smrt, vzkříšení, až po jeho slavný druhý příchod na konci časů). A středem liturgické doby je neděle, základ a jádro celého liturgického roku, který vrcholí v každoroční slavnosti velikonoc, svátku všech svátků.

Chceme-li poznat Boha, musíme „žít Ježíšovým životem“. A v tom nám pomáhá roční kruh opakujících se svátků. Toto opakování není stále se opakující a monotonní „bludný kruh“, ale „stoupající spirála“, která nás každým rokem může přibližovat Bohu. A abychom více zakoušeli blízkost Boha, nestačí slavit pár svátků během roku, ale slavnostně a zbožně prožívat každou neděli. To je cesta za Bohem.