„Po Janově křtu pomazal Bůh Ježíše z Nazareta Duchem svatým a mocí, on pak všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel.“ (srov. Sk 10, 37-38)

Ježíš se nechal pokřtít od Jana Křtitele, i když to neměl zapotřebí. Ukázal tím svou solidaritu s ostatními, kteří přijali křest od Jana před ním. Křtem Ježíš započal svoje veřejné působení, cestu s druhými a pro druhé: Prokazoval dobrodiní, uzdravoval nemocné, přinášel milosrdenství, těšil chudé… A dostal pro to od Boha velkou posilu – ujištění, že je jeho milovaný syn (srov. Mk 1,11). I každý z nás máme své poslání. I každého z nás si Bůh zamiloval a oblíbil. A přijmout křest znamená pro každého z nás přijmout tutéž posilu a ujištění, že každý z nás je Bohem milovaný (srov. Mk 1,11). Nikdy není pozdě svůj křest znovu objevit a začít naplňovat jeho smysl. Přijmout křest znamená i přijmout Ježíšovo poslání a způsobem sobě vlastním jej šířit dál. Možná právě teď svět nejvíc potřebuje zažít, že má smysl vyjít k druhému člověku, prokázat mu solidaritu a pomoc a nestarat se jen o sebe. A pokud někdy propadáme skepsi, že naše konání nepřináší žádné ovoce, je dobré si připomenout dvě věci. Za prvé, že na to nejsme sami. Při křtu nám bylo totiž přislíbeno: „Vaší silou ať je Kristus, náš Pán a Spasitel.“ A za druhé, že ovoce našeho působení zde nemusíme vidět, ale Bůh o něm ví...

- Dary na kostel: 1 500 Kč. Pán Bůh zaplať.

- Upřímné poděkování patří všem, kteří se zapojili do Tříkrálové sbírky.

Nestačí přivést na svět dítě a říci, že jste také jeho otcem nebo matkou. Otcové se nerodí, ale stávají se jimi. A nestáváte se jím jen proto, že přivedete na svět dítě, ale protože za něj přebíráte odpovědnost. Pokaždé, když někdo přebírá odpovědnost za život druhého, v jistém smyslu vůči němu uplatňuje otcovství.       (5.1.2022)

Svatý Josefe, který jsi miloval Ježíše otcovskou láskou, buď nablízku mnoha dětem, které nemají rodinu a touží po otci a matce. Podpoř manžele, kteří nemohou mít děti, pomoz jim, aby skrze toto utrpení objevili větší cíl. Dej, aby nikomu nechyběl domov, pouto, člověk, který by se o něj či o ni staral, a uzdrav sobectví těch, kdo se uzavírají před životem, aby otevřeli svá srdce lásce. Amen

Jaké jsou účinky křtu?

Křest působí odpuštění prvotního hříchu a všech osobních hříchů a trestů za hříchy; dává podíl na božském životě Nejsvětější Trojice prostřednictvím posvěcující milosti, milosti ospravedlnění, která přivtěluje ke Kristu a jeho církvi; dává podíl na Kristově kněžství a je základem společenství se všemi křesťany; uděluje božské ctnosti a dary Ducha Svatého. Pokřtěný patří Kristu navždy.

Otázky nám mohou pomoci správně vnímat důležitost křtu. Potřebuji odpuštění hříchů? Chci božský život, který je věčný? Potřebuji milost od Boha, abych dobře žil? Chci být blízko Kristu? Vnímám církev (farnost) jako společenství věřících, ve kterém se setkávám s Bohem? Prožívám život jako bohoslužbu? Znovu a znovu obnovuji víru, naději a lásku? Chci s Kristem být navždy?

Ještě jednou se otáčíme za vánočním obdobím a slavíme událost spojenou v tradici se svátkem Zjevení Páně. Ježíšova matka v dnešním evangeliu prosí: „Už nemají víno…“ Nejde o řešení jednoho detailu lokální události. Jde o dějiny našeho života. Lidstvo dospělo do situace, kdy vlastní síly nestačí. Co s tím udělá Bůh?

1. čtení Iz 62,1-5

Zaslíbení z druhé poloviny 6. stol. př. Kr. bylo napsáno předně pro Jeruzalém, který byl v té době pobořený. Ale v souvislosti s dnešním evangeliem dostávají svatba, manželství a Boží zaslíbení nový význam. Svatba je symbolem Boží obnovy. Lidskou prázdnotu a opuštěnost Bůh proměňuje.

Kvůli Siónu neumlknu, kvůli Jeruzalému neutichnu, dokud jeho spravedlnost nevzejde jak světlo, dokud se jeho spása nerozhoří jak pochodeň. Tu národy uvidí tvou spravedlnost a všichni králové tvou slávu. Obdaří tě novým jménem, které určí Hospodinova ústa. Budeš nádhernou korunou v Hospodinově ruce, královskou čelenkou v dlani svého Boha. Nebudeš se již nazývat „Opuštěná“ a tvá zem „Osamělá“. Tvým jménem bude „Mé zalíbení je v ní“ a jméno tvé země „V manželství daná“, neboť si v tobě zalíbil Hospodin a tvá země dostane muže. Jako se jinoch snoubí s pannou, tak se s tebou zasnoubí tvoji synové. Jako se raduje z nevěsty ženich, tak se tvůj Bůh zaraduje z tebe.

2. čtení 1 Kor 12,4-11

Po tři neděle budeme sledovat 12. kapitolu Prvního listu Korintským, což je odpověď svatého Pavla na otázky mladé křesťanské komunity. V kapitole 12–14 reaguje zřejmě na spor o vznešenost duchovních darů (charismat). Podle 14. kapitoly se zdá, že se lidé s darem modlitby v „jazycích“ či „modlitby z Ducha“ povyšovali. Díky řešení tohoto sporu nám Pavel zanechal vzácné pojednání o duchovních darech.

Bratři! Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha jsou však dány každému k tomu, aby mohl být užitečný. Jednomu totiž Duch dává dar moudrosti, jinému zas tentýž Duch poskytuje poznání, jinému se opět dostává víry od téhož Ducha, jiný zase má od téhož Ducha dar uzdravovat, jiný konat zázračné skutky, jiný promlouvat pod vlivem vnuknutí, jinému zase je dáno, aby dovedl rozeznávat, jakým duchem se co nese, jiný může mluvit rozličnými neznámými jazyky a jiný zase má dar, aby uměl vykládat, co tím jazykem bylo řečeno. To všechno působí jeden a týž Duch. On vhodně přiděluje každému zvlášť, jak chce.

Evangelium            Jan 2,1-11

Je to první zázrak, který apoštolové vidí, a uvěří. Proto je tento příběh v Janově evangeliu viditelným zahájením mesiánské doby a začíná jím veřejné Ježíšovo vystoupení. Klíčem k perikopě je verš 11: „tím zjevil svou slávu“. Svatba je symbolem mesiánské doby. Víno je znamením požehnání.

Byla svatba v galilejské Káně a byla tam Ježíšova matka. Na tu svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Došlo víno, a proto řekla matka Ježíšovi: „Už nemají víno.“ Ježíš jí odpověděl: „Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina.“ Jeho matka řekla služebníkům: „Udělejte všechno, co vám řekne.“ Stálo tam šest kamenných džbánů na vodu, určených k očišťování předepsanému u židů, a každý džbán byl na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte džbány vodou!“ Naplnili je až po okraj. A nařídil jim: „Teď naberte a doneste správci svatby!“ Donesli, a jakmile správce svatby okusil vodu proměněnou ve víno – nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří čerpali vodu, to věděli – zavolal si ženicha a řekl mu: „Každý člověk předkládá nejdříve dobré víno, a teprve až se hosté podnapijí, víno horší; ale ty jsi uchoval dobré víno až do této chvíle.“ To byl v galilejské Káně počátek znamení, která Ježíš učinil; tím zjevil svou slávu, a jeho učedníci v něj uvěřili.

K ZAMYŠLENÍ

Svatba – vysněná událost i obávaný krok. Okamžik, který proměňuje lidský život, protože člověk vstupuje do závazku. Nese mnoho jistot, je životodárný, ale přináší také nemalé starosti. Je radostí, startem nové fáze vlastního života. Svatba předpokládá rodinu, vztah, osobní a intimní společenství. A právě do těchto souvislostí vložil Ježíš podle svatého Jana začátek svého vystoupení. Jako by chtěl ukázat, že jako svatba spojuje a zavazuje, tak příchod Syna člověka dává možnost vstoupit na novou cestu. Něco zcela nového, závazného, ale především životodárného právě tady začíná.