Požehnaný je člověk, který doufá v Hospodina, jehož oporou je Hospodin. Je jako strom, který je zasazen u vod. (Jer 17,7)

Jednou za čas se stane, že kvůli nemoci nebo i z jiných důvodů úplně „vypadnu“ a nejsem schopná vůbec nic dělat. V takových chvílích mám vždy hrozně provinilý pocit z toho, že veškerá péče o rodinu a další důležité věci zůstává ležet jen na manželovi. Zdá se mi ale zajímavé zamyslet se nad tím, proč je občas tak těžké svěřit všechny své povinnosti a závazky do rukou někoho jiného, ačkoliv blízkého. Možná v tom někdy hraje roli naše ego, nechceme vypadat, že něco nezvládneme sami. Možná jde o to, že se bojíme někoho obtěžovat. Každý z nás si může do takové situace určitě doplnit své vlastní důvody. Teď ale přichází palčivá otázka. Pokud máme obavy občas nechat naše starosti, povinnosti a jiné záležitosti na druhém člověku, jak to máme vlastně s Bohem? Dokážeme mu naše záležitosti odevzdávat? Jsme ochotni občas něco vložit na něj a nedržet si vše urputně sami, jen abychom měli pocit, že nikoho na pomoc nepotřebujeme? Není občas nejlepší cestou nechat věci, které nemohu nijak ovlivnit, tomu, který na rozdíl od nás tu možnost má? Nemusíme vše zvládnout sami, nikdo to po nás nechce. Můžeme si dovolit říci, že potřebujeme pomoc, že potřebujeme oporu. Tou nám je a vždy bude Hospodin.

- Dar na křížovou cestu: 14 000 Kč. Boženy darovaly na kostel 3 900 Kč. Další dary: 2 500 Kč. Pán Bůh zaplať.

- Ve středu a pátek kněz od 9 hodin navštíví nemocné.

- V pátek při mši svaté je příprava prvokomunikantů.

- Příští neděli je měsíční sbírka na opravy kostela.

Děkanátní Centrum pro rodinu zve manželské páry k zapojení se do Národního týdne manželství, který probíhá od 14. do 20. 2. 2022. Můžete si společně vyjít k nějaké kapličce a cestou splnit několik úkolů. Bližší informace a kartička s úkoly je na webu Centra pro rodinu a v předsíni kostela. Tato „Cesta manželů“ je připravena také na Svatém Antonínku (více informací na nástěnce).

Osmý ročník florbalového turnaje vícečlenných rodin se koná v sobotu 12. března 2022 od 9 hodin v tělocvičně Gymnázia J.A.Komenského v Uherském Brodě. Přihlásit se může každá rodina, která má minimálně 3 děti základní školou povinné. S těmito třemi dětmi utvoří rodiče pětičlenné družstvo. Přihlásit se můžete nejpozději do neděle 6. března u P. Jindřicha Peřiny (kaplan, Uherský Brod). Více informací na nástěnce.

Nikdy jsem neviděl, že by za pohřebním vozem jel stěhovací kamion! Půjdeme sami, v kapsách rubáše nic mít nebudeme: nic. Protože rubáš kapsy nemá. Nemá smysl hromadit bohatství, když jednoho dne zemřeme. To, co potřebujeme nashromáždit, je milosrdná láska, schopnost dělit se, schopnost nebýt lhostejný k potřebám druhých. Anebo – Jaký smysl má hádat se s bratrem, sestrou, přítelem, členem rodiny nebo bratrem či sestrou ve víře, když jednoho dne zemřeme? Jaký smysl má zlobit se, zlobit se na druhé? Tváří v tvář smrti mnoho věcí nabývá jiných rozměrů.

9.2.2022, katecheze o sv. Josefu

Mnohdy se potřebujeme dívat na náš život a svět kolem nás jiným pohledem než jaký nám vnucuje naše sobectví nebo “kultura konzumismu”. Upřímný pohled na smrt nám pomáhá objevit jiné rozměry života. Je ale třeba mít víru, aby nám skutečnost smrti ukázala život v dobrém světle.

Co se stane s naším tělem a duší při smrti?

Při smrti dochází k oddělení duše od těla, tělo propadá rozkladu, zatímco nesmrtelná duše jde vstříc Božímu soudu a čeká na opětné spojení s tělem, až vstane proměněné při druhém příchodu Pána. Pochopit, jak dojde ke vzkříšení, přesahuje možnosti naší představivosti a našeho rozumu.

Všichni lidé berou na vědomí realitu smrti, protože ji vidí kolem sebe, i když se před ní často snaží zavírat oči. Proč ale všichni nepřijímají vzkříšení po smrti jako realitu, i když vzkříšeného Krista vidělo tolik učedníků? Je snadnější dívat se smrti do tváře bez naděje na věčný život? Nebo je tak těžké věřit ve vzkříšení, když tolik toužíme po životě? To, že si neumím představit život po smrti, mi nebrání věřit Ježíši Kristu, Božímu Synu, který o věčném životě mluvil s takovou samozřejmostí a slova potvrdil i svým vzkříšením.

Během dějin vystoupila řada revolucionářů. Některé revoluční myšlenky byly tak hloupé, že se vůbec neujaly. Někteří nositelé takových idejí byli úspěšní, ale vedlo to k velkým škodám a rozvratu. Tato neděle představuje Ježíšův radikalismus. Jak ho jako Kristovi následovníci žijeme? Přinesl rozvrat, anebo je stále hybnou silou společnosti?

1. ČTENÍ 1 Sam 26,2.7-9.12-13.22-23

Vztah mezi prvním králem Izraele Saulem (vládl asi 1025–1012 př. Kr.) a mladým úspěšným bojovníkem, pozdějším králem Davidem, se vyvíjel od nadšeného přátelství až po žárlivé pronásledování ze strany Saula. David však Saula ctil jako Bohem vyvoleného.

Saul sestoupil na poušť Zif a s ním tři tisíce vybraných mužů z Izraele, aby na poušti Zif slídil po Davidovi. V noci David a Abišaj přišli k Saulovu mužstvu, a hle – Saul ležel a spal v ohradě vozů, s kopím zabodnutým do země u své hlavy, Abner pak a lid spali kolem něho. Abišaj řekl Davidovi: „Dnes vydal Bůh tvého nepřítele do tvé ruky. Nuže dovol, abych ho přibodl jeho kopím k zemi jedním bodnutím, druhého nebude třeba!“ David však Abišajovi odpověděl: „Nezabíjej ho! Kdo vztáhne beztrestně ruku na pomazaného od Hospodina?“ Pak vzal David kopí a džbán vody od Saulovy hlavy a odešli. Nikdo je neviděl ani nezpozoroval a nikdo se neprobudil. Všichni spali, neboť na ně padl tvrdý spánek od Hospodina. David přešel na protější stranu údolí, zastavil se na vrcholu hory a zdaleka – byla to velká vzdálenost – volal: „Zde je kopí, králi! Ať sem přijde jeden ze služebníků a vezme ho. Hospodin odplatí každému podle jeho spravedlnosti a věrnosti; vždyť dnes tě vydal Hospodin do mé ruky, ale já jsem nechtěl vztáhnout ruku na pomazaného od Hospodina.“

2. ČTENÍ 1 Kor 15,45-49

V 15. kapitole listu Korinťanům svatý Pavel vysvětluje, co znamená víra ve vzkříšení mrtvých. Ve verši 35 si položil otázku: „V jakém těle vstanou mrtví?“ A odpovídá: „Zasévá se tělo přirozené, vstává tělo duchovní. Je-li tělo přirozené, je i tělo duchovní“ (verš 44).

Bratři! První „člověk“, Adam, „se stal živou bytostí“, poslední Adam však bude oživujícím duchem. Ale není napřed to, co je zduchovnělé, nýbrž to, co je živočišné, a potom teprve přijde to, co je zduchovnělé. První člověk byl utvořen ze země, je pozemský, druhý člověk je z nebe. Když někdo pochází ze země, ze země jsou i jeho děti. Když někdo pochází z nebe, z nebe jsou i jeho děti. My jsme na sobě nesli podobnost s tím člověkem, který pocházel ze země. Stejně tak poneseme i podobnost s tím, který je z nebe.

EVANGELIUM                Lk 6,27-38

Podobně jako v 5. kapitole Matoušova evangelia (verše 1–12) čteme Ježíšovo Horské kázání, také Lukáš uvádí blahoslavenství v tzv. Řeči na rovině (Lk 6,17-49). Na blahoslavenství spojené s čtverým „běda vám…“ (Lk 6,20-26) přímo navazuje náš text. Jde o morální kodex, jakýsi komentář k Desateru.

Ježíš řekl svým učedníkům: „Vám, kteří posloucháte, říkám: Milujte své nepřátele, prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí, žehnejte těm, kdo vás proklínají, modlete se za ty, kdo vám ubližují. Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou; kdo ti bere plášť, tomu neodpírej ani šaty. Každému, kdo tě prosí, dávej, a kdo ti bere, co je tvoje, od toho nežádej nic nazpátek. Jak chcete, aby lidé dělali vám, tak i vy dělejte jim. Jestliže milujete ty, kdo milují vás, co za to můžete od Boha čekat? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. Prokazujete-li dobrodiní těm, kdo je prokazují vám, co za to můžete od Boha čekat? To přece dělají i hříšníci. Půjčujete-li těm, od kterých doufáte, že vám to vrátí, co za to můžete od Boha čekat? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby dostali stejně tolik nazpátek. Ale milujte své nepřátele, prokazujte dobrodiní a půjčujte a nic nečekejte zpět. Vaše odměna bude hojná a budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec! Nesuďte, a nebudete souzeni, nezavrhujte, a nebudete zavrženi. Odpouštějte, a bude vám odpuštěno. Dávejte, a dostanete: míru dobrou, natlačenou, natřesenou a vrchovatou vám dají do klína. Neboť jakou mírou měříte, takovou se naměří zase vám.“

K ZAMYŠLENÍ

Ježíš volá člověka k něčemu, co není normální! Copak je běžné prokazovat dobro těm, kdo nás nenávidí? Nebo snad žehnat těm, kdo nás proklínají? Kristus apeluje na míru lásky, kterou máme jako křesťané mít ke všem, kdo jsou jiní, vzdálení, zlí, mají jiný názor… Následování Krista znamená zamilovat si člověka, lidství a lidskost. Když lásku nemají druzí, Kristus ji má stále a za všech okolností. Jaký je náš Bůh, když miluje i nevděčné a zlé? Bohu tak nesmírně záleží na lidech! Křesťané, jsme Kristovi služebníci nesoucí jeho srdce…