Jeden z učitelů židovského Zákona přistoupil k Ježíšovi a zeptal se ho: „Které přikázání je první ze všech?“ Ježíš odpověděl: „První je toto: ‘Slyš! Hospodin, náš Bůh, je jediný Pán. Proto miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.’ Druhé je toto: ‘Miluj svého bližního jako sám sebe.’ Žádné jiné přikázání není větší než tato.“ (Mk 12,28b-34)

Když jsem byl malý kluk, viděli jsme se sourozenci a rodiči v kostele nějakou nástěnnou malbu, na které byl namalován Mojžíš, který držel v ruce dvě desky desatera Božích přikázání. Obraz se vyznačoval tím, že na první desce byla namalována první tři přikázání, která se vztahují k Bohu, a na druhé desce bylo zbylých sedm, která se týkají lidského jednání a vztahu mezi lidmi. Z obrazu se tedy dalo pochopit, že ta první tři jsou nějak důležitější než zbylých sedm. A protože mě v dětství náboženství až tak moc nezajímalo, ač jsem byl z křesťanské rodiny, tak mě obraz vůbec nezaujal a nemínil jsem se tím více zabývat. Ale můj starší bratr tehdy tátovi položil otázku, kterou si pamatuji dodnes: „Proč jsou ta první tři přikázání důležitější než ta ostatní? Vždyť přeci nezabíjet, nelhat, nekrást je důležitější, než věřit v Boha a chodit do kostela.“ Co mu odpověděl náš otec? To už si nepamatuji, říkal jsem vám přece, že mě náboženství a víra moc nepřitahovaly. Měl jsem na práci něco důležitějšího: autíčka, vymýšlení srandiček, skvělý prak atd.  Ale onu otázku mého bratra si pamatuji pořád. A protože si nepamatuji odpověď mého otce, pokusím se ji zformulovat sám. Pokusím se „přemýšlet nahlas“ nad tím, co hlásá křesťanská víra…

Bůh nás stvořil proto, aby se s námi dělil o kreativitu, radost, lásku, dobrodružství a vášeň života. On sám je tohoto všeho plnost. Vše, co je stvořené, je stvořené Bohem. On sám je ale víc a nabízí nám nekonečně víc, než vše, co nás obklopuje. Prvotní je tedy pro nás vztah s ním. Vědět o něm a zažívat s ním vztah respektu a lásky. Všechno je pak až druhotné: krásné věci, prožitky, požitky, zážitky, vztahy s druhými… Ke každému opravdovému vztahu tak jaksi přirozeně patří jakási pravidla, že druhé nepodvádíme, neokrádáme, nepomlouváme, že je nezabíjíme, že k nim máme respekt, že usilujeme o jejich dobro. Na prvním místě je ale vždy vztah, přátelství, respekt a láska. … Každý lidský vztah je ohraničený a omezený. I naše síly, schopnosti, charakter a odhodlání jsou omezené a křehké. Jako lidé jsme ale zváni, abychom vstupovali do vztahu se samým Bohem. S tím, který je nade vším. S tím, kdo je víc a kdo má pro nás víc. Se Všemohoucím. S Bohem Láskou. A když kvůli své slabosti někdy porušujeme pravidla, přikázání, upírejme nejprve své oči k milujícímu Bohu, tam čerpejme jeho lásku a tu pak realizujme ve svém životě, ve svém okolí. Vždyť to dělá svět krásnějším a lepším místem k životu všech. A navíc, Mojžíš říká: „Dodržuj všechna přikázání, aby … ... se ti dobře vedlo“ (Dt 6,3). „Dobře“ neznamená vždy „lehko“ a „bez těžkostí“, ale dobře znamená prostě dobře… Odpověď mého otce by tedy asi možná mohla znít nějak takto: „První tři přikázání nás zvou a uvádějí do osobního vztahu s Bohem. Ostatní mezilidské jednání z toho pak jen vyplývá.“

- Na misie se minulou neděli vybralo 6 000 Kč. Pán Bůh zaplať.

- Příležitost ke svátosti smíření: v úterý v 15:30 hodin (HN), ve čtvrtek v 15:30 hodin adorace a zpovídání (SL).  

Ovocem Ducha jsou „láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost“ (Gal 5,22), jak říká svatý Pavel. … Nese můj život toto ovoce? Například, na prvních třech příčkách seznamu stojí láska, pokoj a radost – podle nich poznáme, jestli daného člověka obývá Duch Boží. Pokud je člověk pokojný, radostný a milující, na základě těchto tří položek zjistíme, že je na něm patrné působení svatého Ducha.         27. 10. 2021, katecheze při generální audienci v Římě

Je krásná a užitečná křesťanská praxe každý večer zpytovat svědomí. Ale nejen v tom negativním slova smyslu – jakých jsem se dopustil přes den chyb. Ale je dobré také podívat se na celý den pozitivním pohledem – kolik dobra se skrze můj život ve světě urodilo.

Co je to očistec a jak můžeme pomáhat očišťování duší v očistci?

Očistec je stav těch, kteří umírají v Božím přátelství, ale i když jsou si jisti svou věčnou  spásou, před vstupem do nebeské blaženosti musí ještě projít očišťováním. Na základě společenství svatých mohou věřící ještě putující na zemi pomáhat duším v očistci obětováním modliteb za zemřelé, zvláště eucharistické oběti, ale také almužen, odpustků a kajících skutků.

I když je podzim, v tyto dny jsou hřbitovy jako rozkvetlé zahrady. Výzdoba hrobů je projevem naší lásky k zemřelým příbuzným. Pro křesťany láska k zesnulým pokračuje modlitbou za zemřelé. Vždyť věříme v život věčný s Bohem a tento život v plnosti našim drahým zesnulým vyprošujeme. A naše víra nám potvrzuje, že tyto modlitby jsou slyšeny a vyslyšeny. Největší modlitba za zemřelé je především slavení Kristovy oběti. Proto nezapomínejte za své nejbližší alespoň jednou za rok obětovat mši svatou.

1 den: Křtiny, vstupní brána do Moravského Krasu a významné mariánské poutní místo, Slavkovice u Nového Města na Moravě, moderní kostel, Žďár nad Sázavou – památka UNESCO barokní poutní kostel Sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, kostel Nanebevzetí Panny Marie s poutním areálem Klokoty v Táboře, příjezd na ubytování v hotelu**** Záviš z Falkenštejna v Hluboké nad Vltavou.

2. den: Lomec, kostel Jména Panny Marie, návštěva klatovského chrámu Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce, jeho součástí jsou podzemní katakomby, odjezd do kostela sv. Vintíře do Hartmanic, jediný kostel tohoto zasvěcení na světě, odjezd do hotelu.

3. den: odjezd do Zlaté Koruny - klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie, odjezd do Českého Krumlova, zámek a městskou památkovou rezervací zapsanou v seznamu UNESCO, poté cisterciácký klášter ve Vyšším Brodě, odjezd do hotelu.

4. den: odjezd do Kostelního Vydří, poté premonstrátský klášter v Nové Říši, odjezd do Hlubokých Mašůvek dom poutního kostela Navštívení Panny Marie, odjezd do Dolního Němčí, příjezd ve večerních hodinách.

Cena 5 500 Kč zahrnuje: dopravu lux. autokarem Man s WC,  3x ubytování v hotelu Záviš z Falkenštejna**** v Hluboké nad Vltavou, 3x polopenze – snídaně bufetové  a večeře, doprovod průvodce, komplexní cestovní pojištění vč. storna, pojištění CK dle zákona. Cena nezahrnuje: vstupy do objektů

1. ČTENÍ  1 Král 17,10-16

Prorok Eliáš šel do Sarepty. Přišel k bráně města, a hle jedna vdova tam právě sbírala dříví. Zavolal ji a řekl: „Prosím, dej mi trochu vody v nádobě, abych se napil.“ Když mu pro ni šla, zavolal na ni: „Vezmi s sebou také kousek chleba!“ Ona odpověděla: „Jako že je živ Hospodin, tvůj Bůh, nemám nic upečeného, ale jen hrst mouky v hrnci a trochu oleje ve džbánu. Právě sbírám pár kousků dřeva, pak půjdu a upeču z toho sobě i svému synu. Najíme se a umřeme.“ Eliáš jí řekl: „Buď bez starosti, jdi a udělej, jak jsi řekla. Nejdřív z toho upeč mně malou placku a přines mi to, pak půjdeš a upečeš sobě a svému synu. Neboť tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Nevyprázdní se hrnec s moukou a neubude ve džbánu s olejem až do dne, kdy Hospodin sešle déšť na zemi!“ Ona tedy šla a udělala podle Eliášových slov a jedla ona, on i její syn po drahný čas. Z hrnce se mouka nevyprázdnila a ze džbánu oleje neubývalo podle Hospodinova slova, které promluvil skrze Eliáše.

2. ČTENÍ  Žid 9,24-28

Kristus nevešel do svatyně, zbudované (lidskýma) rukama, která je jenom napodobeninou té pravé, ale do samého nebe, aby se teď staral o naše záležitosti u Boha. A není (třeba), aby víckrát obětoval sám sebe, jako velekněz vchází do velesvatyně rok co rok s cizí krví, jinak by byl musel trpět už mnohokrát od stvoření světa. Ale zjevil se teď na konci věků jednou provždy, aby svou obětí odstranil hřích. A jako je lidem určeno, že musí jednou umřít, a pak (nastane) soud, podobně je tomu i u Krista: když byl jednou podán v oběť, aby na sebe vzal hříchy celého množství lidí, objeví se podruhé – ne už pro hříchy – ale aby (přinesl) spásu těm, kteří na něho čekají.

EVANGELIUM                  Mk 12,38-44

Ježíš učil (zástupy): "Varujte se učitelů Zákona! Chodí rádi v dlouhých řízách, mají rádi pozdravy na ulicích, první sedadla v synagogách a čestná místa na hostinách; vyjídají vdovám domy pod záminkou dlouhých modliteb. Ty stihne tím přísnější soud." Potom se posadil proti chrámové pokladnici a díval se, jak lidé dávají do pokladnice peníze. Mnoho boháčů dávalo mnoho. Přišla také jedna chudá vdova a dala dvě drobné mince, asi tolik jako pár halířů. Zavolal své učedníky a řekl jim: „Amen, pravím vám: tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. Všichni totiž tam dali ze svého nadbytku, ona však dala ze svého nedostatku. Dala všechno, co měla, celé své živobytí.“