Ježíš otevřel knihu proroka Izaiáše v místě, kde stálo: 'Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, vyhlásil milostivé léto Páně.'  Pak k nim začal mluvit: „Dnes se naplnilo toto Písmo.“ (Srov. Lk 4,16-21)

Ježíš v synagoze předčítal text proroctví o příchodu Mesiáše a nastolení jeho království. Mnozí ten text jistě znali, ale asi nepomysleli na to, že by se mohl týkat jich samých – že se tato slova naplní „dnes“.  Ježíš jim zvěstuje osobně: „Dnes se naplnilo toto Písmo." Toto „dnes“ platí i pro nás. Bůh už není daleko. V Ježíši přišel mezi nás. I nám osobně zvěstuje, že jsme ve všech okolnostech našich životů Bohem milovaní. Ježíš klepe na dveře srdce každého z nás a opakuje také dnes i tobě: „Odvahu, jsem ti nablízku.“ Stejně jako tehdy si také dnes přeje vstoupit do našich vnitřních vězení a vyvést nás na svobodu. My mu však zavíráme dveře a raději setrváváme v temnotě, skrýváme své zmatky a chmury. Nechceme vidět svůj život v jeho syrovosti, nahotě, „znečištěný zlem“. Nechceme mu vydat věci, které nám berou svobodu, radost, pokoj. Je tu pro tebe nabídka: Odlož strach, že Bůh vstoupí na místo, kam ho nechceš pustit. Dává ti slovo útěchy a povzbuzení a zároveň tě burcuje z tvého pohodlí a letargie: ´Dnes je ten čas spásy´. Dej mu prostor. Buď dnes konkrétní. Pojmenuj před ním složitosti a temnoty svého života. Věř, On ti chce darovat nové vidění a novou svobodu Božího dítěte. Jeho slovo, jeho přítomnost má moc proměňovat tvůj život.

- Měsíční sbírka na kostel: 3 500 Kč. Kč. Pán Bůh zaplať.

- Do konce ledna se zapisuje na velkou farní pouť (9.-12.6.). Záloha 2000 Kč.

Bůh nespoléhá jen na naše talenty, ale také na naši vykoupenou slabost. Naše slabost je vykoupena a On na to spoléhá. Proto například svatý Pavel říká, že existuje plán i pro jeho křehkost. … Zkušenost vlídnosti spočívá v tom, že vidíme, jak Boží moc prochází právě tím, co nás činí nejkřehčími; ovšem pod podmínkou, že se odvrátíme od pohledu Zlého, který "nás nutí dívat se na naši křehkost s negativním úsudkem", zatímco Duch svatý ji "vynáší na světlo s vlídností". "Vlídnost je nejlepší způsob, jak se dotknout toho, co je v nás křehké.   (19.1.2022, z katecheze papeže)

Lidé nemají rádi svoji slabost (ani slabost druhých). Chtějí být silní. Ale Bůh pracuje i s naší slabostí. Ale “vykoupenou slabostí”, když ji znovu a znovu svěřujeme Božímu milosrdenství. Bůh se vůči nám projevuje s vlídností. Kolikrát mi jsme tvrdí vůči slabosti svých bližních. Učme se od Boha být vlídní.

Co znamená, že Církev je jedna?

Církev je jedna, protože jejím zdrojem a vzorem je jednota jediného Boha v Trojici božských osob. Jejím zakladatelem a hlavou je Ježíš Kristus. Její duší je Duch Svatý, který sjednocuje všechny věřící ve společenství v Kristu. Má jednu jedi­nou víru, jediný svátostný život, jedinou apoštolskou posloupnost, jednu naději a tutéž lásku.

Základ a zdroj jednoty Církve je tedy v Bohu a ne v nás. Naším úkolem je vstoupit do této jednoty Boha a Církve. Nedělejme ze sebe soudce Církve, protože ji tím opouštíme. A opouštět Církev znamená vzdalovat se od Boha. A být daleko od Boha vede k tomu, že žijeme tak, jako bychom Boha nepotřebovali. A to je pýcha.

Tato neděle je pro mnohé propojena s časem, kdy se ve školách rozdává vysvědčení. Na rozdíl od školství liturgie stále ještě stojí na začátku svého pravidelného ročního cyklu. Sledujeme počátky Ježíšova veřejného vystoupení. Dnes je ve svém rodišti. Jak budou reagovat ti, kteří ho znají od dětství? A pokud vztáhneme evangelia na dnešní dobu, jak my přijímáme mezi sebe ty, které známe „od dětství“? Anebo obecněji, jak přijímáme ostatní lidi, mají naději najít u nás oporu či pochopení?

1. ČTENÍ Jer 1,4-5.17-19

Úvod knihy je popisem Božího povolání a zde i svěření mandátu. Prorok Jeremiáš působil od 626 př. Kr. a jeho mise končí definitivním pádem Jeruzaléma (587 př. Kr.). Jeho proroctví je prolnutím Boží přízně k Izraeli a kritikou nedůvěry Izraele k Bohu. Podobné napětí uslyšíme i v dnešním evangeliu.

Za krále Jošíjáha Hospodin mě oslovil: „Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z mateřského života, posvětil jsem tě, prorokem pro národy jsem tě ustanovil. Přepásej svá bedra, vstaň a mluv k nim vše, co ti přikážu. Nelekej se jich, abych tě nezbavil odvahy před nimi. Já totiž dnes udělám z tebe opevněné město, železný sloup a bronzovou zeď proti celé říši, proti judským králům a jejich knížatům, proti jejím kněžím i lidu země. Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě, neboť já budu s tebou – praví Hospodin – abych tě vysvobodil.“

2. ČTENÍ 1 Kor 12,31 – 13,13

Ve 12. kapitole zaznělo poučení, jak se lidé s různými duchovními dary vzájemně doplňují. Svatý Pavel tak řeší spor mezi Korinťany, kteří se hádají, které charisma je větší. Charismata či duchovní dary jsou jen cestou, která slouží něčemu zásadnějšímu!

Bratři! Usilujte o dary lepší. A teď vám chci ukázat ještě mnohem vzácnější cestu. Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl lásku, jsem jako znějící kov a cimbál zvučící. Kdybych měl dar prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, ovládal všecko, co se může vědět, a víru měl v nejvyšší míře, takže bych hory přenášel, ale neměl lásku, nejsem nic. A kdybych rozdal všechno, co mám, a pro druhého do ohně skočil, ale neměl lásku, nic mi to neprospěje. Láska je shovívavá, láska je dobrosrdečná, nezávidí, láska se nevychloubá, nenadýmá, nedělá, co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy. Láska všechno omlouvá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží. Láska nikdy nepřestává. Dar prorokování pomine, dar jazyků už nebude, dar poznání zanikne. Neboť kusé je všecko naše poznání, nedostatečné je naše prorokování. Ale až přijde to, co je dokonalé, zanikne to, co je částečné. Když jsem byl dítětem, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě. Když se však ze mě stal muž, všecko dětské jsem odložil. Nyní vidíme jen jako v zrcadle, nejasně, ale potom uvidíme tváří v tvář. Nyní poznávám věci jenom nedokonale, potom poznám dokonale, podobně, jak Bůh poznává mne. Nyní trvá víra, naděje a láska, tato trojice. Ale největší z nich je láska.

EVANGELIUM                 Lk 4,21-30

Ocitli jsme se na začátku Ježíšova veřejného vystoupení, jsme v jeho rodišti, v synagoze. Kristus právě přečetl úryvek proroka Izaiáše. Lidé reagují bouřlivě, protože Ježíš naznačil, že Izrael nemusí být první, kdo zakusí Boží záchranu. Sidón i Sýrie jsou místa mimo území Izraele a jejich obyvatelé byli pohané.

Ježíš promluvil v synagoze: „Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“ Všichni mu přisvědčovali, divili se milým slovům z jeho úst a říkali: „Není to syn Josefův?“ Řekl jim: „Jistě mi připomenete přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! Udělej i tady ve svém domově to, o čem jsme slyšeli, že se stalo v Kafarnau.“ Dále řekl: „Amen, pravím vám: Žádný prorok není vítaný ve svém domově. Říkám vám podle pravdy: Mnoho vdov bylo v izraelském národě za dnů Eliášových, kdy se nebe zavřelo na tři léta a šest měsíců a nastal velký hlad po celé zemi; ale k žádné z nich nebyl poslán Eliáš, jen k vdově do Sarepty v Sidónsku. A mnoho malomocných bylo v izraelském národě za proroka Elizea, ale nikdo z nich nebyl očištěn, jenom Náman ze Sýrie.“ Když to slyšeli, všichni v synagoze vzplanuli hněvem. Zvedli se, vyhnali ho ven z města a vedli až na sráz hory, na níž bylo vystavěno jejich město, aby ho srazili dolů. On však prošel jejich středem a ubíral se dál.

K ZAMYŠLENÍ

Ježíš říká svým spoluobčanům: „Žádný prorok není vítaný ve svém domově.“ Ale proč? Jedno hořké přísloví říká: „Pro Čechy je odborník ten, kdo přijel odjinud.“ Ukazuje se, jak málo si vážíme těch, které máme kolem sebe. To, že víme o jejich omezeních, neznamená, že všichni jiní budou lepší. Kristovo proroctví v Nazaretě zvěstuje skvělou skutečnost! Dnes se realizuje po staletí očekáváná záchrana. Mnozí z nás ale zůstávají stranou, protože přeci „tohle dobře známe“. Dovolme Bohu promluvit. Dopřejme si ochotu slyšet, co nám říká. Vždyť přináší život.