Ježíš říká: „Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý. Potom vám Otec dá všechno, oč ho budete prosit ve jménu mém. To vám přikazuji: Milujte se navzájem!“ (Jan)

Když se Ježíš před svou smrtí loučil se svými učedníky, chtěl po nich jedinou věc: aby se navzájem milovali. Nelehký úkol. Nenechává je ale bez pomoci, dává jim k tomu patřičnou výbavu: ujištění, že je má rád tak, jako jeho miluje Otec a nazývá je svými přáteli. V životě je nesmírně důležité vědět, že je člověk milován a přijímán. Tato jistota nás uschopňuje zvládat život ve všech jeho oblastech... Uschopňuje nás zvládat i obtížné situace, odpouštět, být velkorysý, nasazovat se pro druhé, dělat svět lepším… Jde totiž o život. Právě proto je Ježíšův požadavek tak naléhavý. Až tak, že to není jen nějaká prosba nebo žádost, ale příkaz. Jde ale lásku nařídit? „Bůh potřebuje tvou lásku, protože mu na tobě velmi záleží. Potřebuje tvoji lásku především proto, že chce skrze tebe milovat i tvého bližního.“ /.../ „Lásku vlastně nelze nařídit, jako je možné nařídit nějaký jiný úkon. Jestliže si však přečteme Horské kázání nebo Ježíšovu řeč na rozloučenou, nemůžeme pochybovat, že Bůh lásku skutečně přikazuje. Abychom pochopili pádnost příkazu, musíme si zejména všimnout, v jakém smyslu Bůh přikazuje: že totiž jde o něco mnohem většího než o pouhé přikázání.“                                      Bernhard Häring

• Dar na kostel: 2 500 Kč. Pán Bůh zaplať.
• Mše svatá tento týden v Horním Němčí bude ve středu večer v 18 hodin ze slavnosti Nanebevstoupení Páně.

Modlitební úmysly Svatého otce na jednotlivé dny v měsíci květnu:

9. Za všechny seniory
10. Za všechny lidi s postižením
11. Za všechny chudé, bez domova a ty, kteří se nacházejí v ekonomické nouzi
12. Za všechny, kteří žijí sami, a ty, kteří ztratili naději
13. Za všechny vězněné
14. Za všechny vědce a instituce lékařského výzkumu
15. Za všechny migranty
16. Za všechny oběti násilí a obchodu s lidmi

Arcidiecézní pastorační plán na webu farnosti:  www.farnostnemci.cz/pastoracni-plan-2021.  Sv. Jan Pavel II. předložil bez váhání perspektivu, kterou by se měla ubírat pastorační činnost: svatost. Jeho pohled bereme za vlastní, protože jsme přesvědčeni, že křest je opravdovou vstupní branou do Boží svatosti skrze začlenění do Krista a přebývání v jeho Duchu. Proto se nechceme spokojit s polovičatým životem, minimalistickou etikou a povrchní zbožností. Povolání ke svatosti chápeme jako určené pro všechny. Cesty svatosti jsou různé a osobní, ale vždy jde o posvěcování všedního života. Tímto směrem chceme jít spolu s celým křesťanským společenstvím a s křesťanskými rodinami.

ÚKOL PRO KAŽDOU FARNOST: VYTVOŘIT FARNÍ PASTORAČNÍ PLÁN DO KONCE ČERVNA. - Nejde o plán akcí, ale o stanovení cílů a hledání cest.

Proto se na vás, farníci, obracím s prosbou o vaše vyjádření a náměty k jednotlivým částem pastoračního plánu.

1) Pedagogika  svatosti  nás vede  k umění  modlitby,  rozvíjení  dialogu  s Kristem,  který  nás  učiní svými přáteli. Zůstaňte ve mně a já zůstanu ve vás (Jan 15,4). Růst této vzájemnosti považujeme za znamení dobré pastorace a cíl jednotlivých programů.

• Jak učit farníky modlitbě? 
• Jak rozvíjet společnou modlitbu v kostele?
• Jak pomoci rodinám, aby se doma společně modlili?
• Jak učit modlitbě jednotlivé skupiny? (děti, mládež, manžele, rodiny, farnost, společenství, prarodiče, atd.)

Své postřehy můžete anonymně napsat na papír a předat knězi.  Vy, kteří zvládáte práci s internetem, prosím, abyste své náměty psali do online dokumentu na této webové adrese: https://1url.cz/3KQWi (připište, že jste z farnosti Horní Němčí)

Ve čtvrtek liturgie připomněla slavnost Nanebevstoupení Páně a nyní církev setrvává v modlitbě o Ducha svatého. Modlitba není jen množství slov či obřad. Modlitba je postoj srdce. V jakém postoji srdce stojíme vůči ostatním spolubratřím z našeho společenství, farnosti, církve? Na dnešní den také připadá Den modliteb za sdělovací prostředky a je dobré na toto téma vzpomenout v modlitbě.

1. ČTENÍ  Sk 1,15-17.20-26

Učedníci se po Kristově nanebevstoupení nerozprchli. Nyní, na rozdíl od okamžiku Ježíšova zatčení, jsou pohromadě a snaží se jednat v intencích Kristova příkazu. Duch svatý bude darován až za několik dní. Oni se nyní soustředí na sebe, brzy se však jejich pozornost upne k druhým lidem a k hlásání evangelia.

Petr se postavil před bratry – bylo tam shromážděno na sto dvacet lidí – a řekl: „Bratři, muselo se splnit to, co v Písmu předpověděl Duch svatý skrze Davida o Jidášovi, který se stal vůdcem těch, kdo zatkli Ježíše. Počítal se totiž k nám a měl účast na této naší službě. Stojí totiž v knize Žalmů: ‘Ať jeho dům zpustne, nikdo ať v něm nebydlí’ a ‘jeho úřad ať dostane jiný’. Je tedy nutné, aby některý z těch mužů, kteří s námi chodili po celou tu dobu, kdy Pán Ježíš mezi námi žil, od Janova křtu až do dne, kdy byl od nás vzat, aby se jeden z nich stal spolu s námi svědkem jeho zmrtvýchvstání.“ Vybrali tedy dva: Josefa, kterému se říkalo Barsabáš – příjmení měl Justus – a Matěje. A takto se modlili: „Pane, ty znáš srdce všech. Ukaž, kterého z těch dvou jsi vyvolil, aby přejal místo v této apoštolské službě, kterou Jidáš zrádně opustil, aby odešel na místo, kam patřil.“ Losovali tedy, a los padl na Matěje. Byl proto přibrán k jedenácti apoštolům.

2. ČTENÍ  1 Jan 4,11-16

Autor Janova listu se brání naivnímu pocitu některých členů komunity, kteří se domnívali, že již dosáhli dokonalosti. Snaží se je tedy vést k rozlišování mezi duchem Božím a duchem klamu. Jedním z ukazatelů je jejich vlastní připravenost k lásce ke spolubratrům.

Milovaní, když nás Bůh tak miloval, máme se i my navzájem milovat. Boha nikdo nikdy nespatřil. Když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás a jeho láska je v nás přivedena k dokonalosti. Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že jsme od něho dostali jeho Ducha. My jsme očití svědkové toho, že Otec poslal svého Syna jako spasitele světa. Kdo vyznává, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. My, kteří jsme uvěřili, poznali jsme lásku, jakou má Bůh k nám. Bůh je láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm.

EVANGELIUM                  Jan 17,11b-19

Poslední večeře v Janově evangeliu vrcholí Ježíšovou velekněžskou modlitbou. Je dobré zahlédnout, jak nesmírně osobní a intimní charakter tento text má. V první části Ježíš prosil o oslavu Otcova jména a nyní prosí za jednotu učedníků.

Ježíš pozdvihl oči k nebi a modlil se: „Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my. Dokud jsem byl s nimi, já jsem je zachovával ve tvém jménu, které jsi mi dal. Chránil jsem je a nikdo z nich nezahynul kromě toho, který propadl záhubě, aby se naplnilo Písmo. Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě ve světě, aby měli v sobě plnost mé radosti. Dal jsem jim tvé slovo. Svět k nim pojal nenávist, protože nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Neprosím, abys je ze světa vzal, ale abys je zachránil od Zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Posvěť je v pravdě; tvé slovo je pravda. Jako jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. A pro ně se zasvěcuji, aby i oni byli posvěceni v pravdě.“

K ZAMYŠLENÍ

Ježíšova modlitba na závěr poslední večeře bývá připomínána na Velikonoce. Její aktuálnost ale nemizí. Vždyť se nyní modlíme novénu za seslání Ducha svatého. Když nebude dobře fungovat společenství učedníků – církev – nebude moci ani Duch projevovat svoji moc mezi lidmi s takovou intenzitou. Zároveň je vidět, že od počátku bylo obrovské pokušení dělat věci jinak a střet názorů, zkostnatělost či touha po benevolentnosti se vzájemně střetávaly. Řešení není v hádkách, ale v hledání Boží vůle a společné modlitbě.