Každého z nás hluboce zasáhla zpráva o vypuknutí války na Ukrajině, resp. o přepadení malé zemičky světovým obrem. Průběžné detailní zprávy o přepadení malé země v nás vyvolávají nejrůznější pocity: strach, bezmoc, smutek, nejistotu, pocit nespravedlnosti, hněv, agresi, nenávist, touhu po pomstě... Jak se tím vším vypořádat? Lidé v sobě mají odpradávna různé „strategie“ reakcí na stres a ohrožení -  tzv. strategie přežití. Někdo reaguje „útokem“, jiný „útěkem“, což pak dostává nejrůznější podoby v našich aktuálních reakcích: od nadávání agresorům, přes pořádání demonstrací a sbírek peněz, až po stažení se do sebe a zakuklení se ve svém strachu a nejistotě. Jak může reagovat křesťan krom přirozených reakcí? Pokusím se je popsat v pár bodech bez přílišného rozvíjení:

- Ježíš upozorňoval na to, že budou i války a že zlo bude ovládat mnoho lidí. Ale přislíbil nám, že on sám „s námi bude až do skonání světa“ a že je Pán dějin, který definitivně zaručí spravedlnost. Toto je naše křesťanská naděje, ze které můžeme čerpat v konkrétních životních okolnostech, ve chvílích temnoty, utrpení i smrti.

- Ježíš nás křesťany poslal do tohoto světa s výbavou i úkolem, abychom mohli být tvůrci pokoje. Je teda potřeba Kristův pokoj v sobě střežit, v modlitbě obnovovat a následně šířit ve svém nejbližším okolí.

- Ježíš nás vybízí, abychom se nenechali ovládnout a zahltit nenávistí k našim nepřátelům, či k těm, kdo činí zlo. To ovšem neznamená, nestavět se na obranu slabých. Je třeba se na svém místě a svými prostředky zasazovat za spravedlnost - ale bez temných brýlí nenávisti, která jen rodí další a další křivdy a roztáčí spirálu zla. Je třeba nenávidět zlo a bojovat proti němu, ale v agresorovi stále vidět člověka.

- Ježíš řekl, že „to co uděláme tomu nejposlednějšímu člověkovi, děláme Ježíšovi. A co jsme odmítli udělat pro toho nejposlednějšího člověka, odmítli jsme udělat i pro samého Ježíše“. Sám Bůh se tak slolidarizuje s každým člověkem. A každý z nás má možnost udělat pro Boha něco konkrétního. Přispět na sbírku pro Ukrajinu, účastnit se demonstrace, podpořit uprchlíky z Ukrajiny, modlit se za Ukrajinu – a i za nepřátele.

- Někteří lidé jsou fascinováni událostmi a tak hodiny sedí přilepeni na obrazovce a sledují hrůzné a nevšední záběry z dějiště agrese. Možná by bylo ale lepší rozhodnout se omezit svůj čas u zpravodajství a věnovat se místo například modlitbě. Spojení s Bohem má sílu proměňovat naše srdce, pomáhá nám rozlišovat co je právě naším (i když malým) posláním na místě kde se nalézáme. A v modlitbě můžeme prosit o požehnání i pro miliony bezejmenných lidí, kteří jsou agresí zasaženi…

- Měsíční sbírka 5 200 Kč. Dary na kapli Slavkov: 2 200 Kč. Další dar na kostel: 1 000 Kč. Pán Bůh zaplať.

- Popeleční středa je den přísného postu. Půst od masa a pouze jednodenní nasycení. Popelec se bude udělovat na Popeleční středu a také v neděli na začátku mše svaté.

- Příští neděli je přeložená sbírka na Svatopetrský haléř.

Obnova začne v Dolním Němčí již tento pátek večer po mši svaté v 18,30 hodin modlitbou Taize v kostele. Při ní bude příležitost ke svátosti smíření nebo duchovnímu rozhovoru (P.Petr). V sobotu má obnova tento program:

9:00 – 9:45      1. přednáška P. Pavla Martinky

9:45 – 10:30    přestávka (adorace, příležitost ke zpovědi nebo rozhovoru)

10:30 – 11:00  2. přednáška P. Pavla Martinky

11:00 – 11:30  přestávka (příležitost ke zpovědi nebo rozhovoru)

11:30 – 12:30  oběd (doma nebo můžete využít prostory dvorany)

12:30 – 13:30   pobožnost křížové cesty

13:45 – 14:15   3. přednáška P. Pavla Martinky

14:30 hodin      mše svatá

Na obnovu není potřeba se přihlašovat. Ideální je zúčastnit se celého programu oba dny, ale můžete si také vybrat jednotlivé části.

POSTNÍ MODLITBA A PŮST ZA UKRAJINU

Připojujme se k výzvě papeže Františka, který prosí, aby v den Popeleční středy věřící nabídli své posty a modlitby za Ukrajinu. Ale můžeme se na tento úmysl obětovat celou dobu postní.

POSTNÍ ALMUŽNA

V době postní se můžete zapojit do sbírky Postní almužna. Je to příležitost si odepřít něco příjemného, co nutně k životu nepotřebujeme. Takto ušetřené peníze potom poslouží lidem v nouzi. Do papírové pokladničky (vzadu v kostele) můžete přiložit i konkrétní jméno – komu má být pomoc určena. Pokladničky s sebou donesete do kostela na Květnou neděli.

POSTNÍ KAPKY

I letos se můžete přihlásit k odběru Postních kapek. Tentokrát na téma – RODINA. Prostřednictvím mobilní aplikace (Android i iOS), e-mailu, SMS nebo webové stránky můžete každý den dostat krátké inspirace. Více na internetových stránkách www.postnikapky.cz nebo plakátu.

Mám v srdci velikou bolest nad zhoršující se situací na východní Ukrajině. Navzdory diplomatickému úsilí posledních týdnů se před námi otevírají stále znepokojivější scénáře. Stejně jako já i mnozí další lidé po celém světě zakoušejí úzkost a obavy, neboť všeobecný mír opětovně ohrožují dílčí zájmy. ... Rád bych bych se obrátil s výzvou k vám všem, věřícím i nevěřícím. Ježíš nás naučil, že na nesmyslné, ďábelské násilí se reaguje Božími zbraněmi – modlitbou a postem. Vyzývám všechny, aby z příští středy 2. března, Popeleční středy, učinili Den postu za mír. Povzbuzuji k tomu zejména věřící, aby se v onen den intenzivně věnovali modlitbě a postili se. Kéž Královna pokoje chrání svět před válečným šílenstvím. 23.2.2022, generální audience

Připojme se k výzvě papeže a nejen na Popeleční středu, ale celý půst vše obětujme za ukončení války na Ukrajině.

Co je to popelec?

Na Popeleční středu se věřícím na čelo uděluje znamení kříže popelem (= popelec) s formulí: „Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš“ (srov. Gn 3,19), nebo „Obraťte se a věřte evangeliu“ (Mk 1,15). Přijetí popelce je znamením pomíjivosti člověka a odhodlání zříci se zlého jednání (hříchu). Tento symbol je převzatý z biblické tradice. Popel, symbol smrti a nicotnosti, se získává ze spálených palmových a olivových ratolestí (ev. "kočiček" - v našich krajích) posvěcených v předešlém roce na Květnou neděli.

"Jak důležité je slyšet a přijmout tyto výzvu právě v této naší době!  Jsme omezenými tvory, hříšníky, kteří ustavičně potřebují pokání a obrácení. Soudobý člověk, který deklaruje svou totální nezávislost na Bohu, se stává otrokem sebe samého a často se ocitá v neutěšené izolaci. Výzva k obrácení je proto pobídkou k návratu do náruče Boha, něžného a milosrdného Otce, k důvěrnému odevzdání se Mu." (Benedikt XVI.)

Dobrý Bože, budu označen na čele křížkem z popela. Připomíná mi to, že jsem prach a v prach se obrátím. Popel je znamení pokání a toho, že chci začít všechno dělat lépe než dosud. Popel ukazuje, že staré shořelo. Popelec mě chce vybídnout, abych opustil své staré cesty a vydal se po těch, které mě povedou k cíli. Popeleční středa mě vybízí, abych začal jinak myslet, abych se díval pod povrch věcí a abych pod tímto povrchem objevoval skutečnou podstatu. Nové smýšlení je předpokladem víry. Prosím tě, uč mě dnes nově smýšlet, dívat se na svět a na lidi jiným, novým pohledem a věřit, že se v tom všem a v každém člověku setkáváš se mnou ty sám. Amen

Vstupujeme do vzácného času postní doby. Název „postní“ je možná zavádějící. Nejde ani tolik o odříkání, i když si máme během všedních dnů odepřít maso či něco jiného. Ale především je to čas velké duchovní obnovy, duchovního vzepětí. Proto zaznívají texty, které považujeme za největší poklady naší víry. A vše vrcholí obnovou našeho křtu při vigilii Velikonoc.

1. ČTENÍ Dt 26,4-10

Kniha Deuteronomium (Pátá kniha Mojžíšova) patří do Zákona – Tóry. Kolem roku 630 př. Kr. byl nalezen její opis v Jeruzalémě a stala se důvodem velké náboženské reformy. Náš text je tzv. dějinné krédo – vyznání víry na základě toho, co lidé s Bohem zažili. Tento text je asi vůbec nejstarší vyznání víry Starého zákona!

Mojžíš řekl lidu: „Kněz vezme z tvé ruky koš a položí ho před oltář Hospodina, tvého Boha. Ujmeš se slova a vyznáš před Hospodinem, svým Bohem: ‘Můj praotec byl potulným Aramejcem, sestoupil do Egypta a přebýval tam v malém počtu osob jako přistěhovalec. Ale stal se tam národem velkým, mocným a početným. Egypťané však nás týrali, sužovali a podrobili tvrdému otroctví. Tehdy jsme křičeli k Hospodinu, Bohu našich otců, a Hospodin slyšel náš hlas, viděl naši bídu, lopotu a útlak. Hospodin nás vyvedl z Egypta mocnou rukou, napřaženým ramenem, šířil velký strach a působil znamení a divy. Přivedl nás na toto místo a dal nám tuto zem, zem oplývající mlékem a medem. Nyní hle – přináším prvotiny plodů půdy, kterou jsi mi dal, Hospodine!’ Položíš koš před Hospodinem, svým Bohem, a pokloníš se Hospodinu, svému Bohu.“

2. ČTENÍ Řím 10,8-13

List Římanům prochází velmi systematicky otázku, zda jsme ospravedlněni skutky Zákona (praxe Izraelitů), nebo na základě víry v Ježíšovo vykoupení (kapitoly 1–8). Kapitoly 9–11 se vrací k úloze Izraele. Náš text opakuje základní přesvědčení křesťanů, jak dojít ospravedlnění před Bohem.

Bratři! Co říká Písmo? „Blízko tebe je to slovo, máš ho v ústech i ve svém srdci“; to je slovo víry, kterou hlásáme. Jestliže tedy ústy vyznáváš, že Ježíš je Pán, a v srdci věříš, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Víra v srdci vede ke spravedlnosti, vyznání ústy vede ke spáse. Písmo přece říká: „Žádný, kdo v něho věří, nebude zklamán.“ Není totiž žádný rozdíl mezi židem a pohanem; všichni přece mají jednoho a téhož Pána a ten je bohatě štědrý ke všem, kdo ho vzývají. Vždyť „každý, kdo bude vzývat jméno Páně, bude spasen“.

EVANGELIUM                Lk 4,1-13

Po zprávě o narození a křtu v Jordánu je Ježíš podroben zkoušce věrnosti Bohu. Ďábel testuje, nakolik Ježíš zneužije svého postavení Syna Božího, nakolik je ovládán žádostivostí a mocichtivostí. Pro představu je dobré si uvědomit, že poušť se táhne řadu kilometrů od Jeruzaléma k údolí Jordánu, kde končí hlubokým srázem. Chrám byl v té době fascinující stavbou, jejíž hradby se tyčily vysoko nad údolím potoka Cedron.

Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha svatého. Duch ho vodil pouští čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel. Ty dny nic nejedl, a když uplynuly, vyhladověl. Ďábel mu řekl: „Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kameni, ať se z něho stane chléb!“ Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: ‘Nejen z chleba žije člověk.’“ Pak ho ďábel vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království světa a řekl mu: „Všechnu tuto moc a jejich slávu dám tobě, protože mně je odevzdána a dávám ji, komu chci. Jestliže se přede mnou skloníš, všechno to bude tvoje.“ Ježíš mu na to řekl: „Je psáno: ‘Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit!’“ Potom ho ďábel zavedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrchol chrámu a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů! Je přece psáno: ‘Svým andělům vydá o tobě příkaz, aby tě ochránili, a ponesou tě na rukou, abys nenarazil nohou o kámen.’“ Ježíš mu odpověděl: „Je řečeno: ‘Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha!’“ Když ďábel dokončil všechna pokušení, opustil ho až do určeného času.

K ZAMYŠLENÍ

Náš Spasitel prochází pokušením! Zdá se to až neuvěřitelné, že si démon dovolí zaútočit na Božího Syna. Nepoznal ho, nebo si ve své pýše myslel, že dosáhne rozdělení osob v Nejsvětější Trojici? Pokušení každopádně patří k duchovní zkušenosti. Obranou není diskuse se zlem či Zlem. Obranou je plné opření se o víru v Boha. O vztah k pravému Bohu, který si nenecháme útoky zla rozvrátit. Démon užívá nejčastěji strategii vyvolání strachu a lživého překroucení skutečnosti. Jeho slova nejsou pravdivá. Ježíš se proto brání citací Božího slova. Je tedy třeba znát Boží slovo, či alespoň jeho nejdůležitější části, a připomínat si, kdo je náš Bůh. A právě to je smyslem postní doby.