"Číhejme na spravedlivého, podívejme se, zda jsou pravdivá jeho slova, zkusme, jak to s ním skončí.“ Mdr 2,12a

Představte si, že se ve vašem okolí objeví nějaký více méně dobrý a charakterní člověk. Co se obvykle časem stane? Zdá se mi, že je pravidlem, že se vždy objeví někdo, kdo o takovém člověku začne roznášet nějaké drby, zkoumat jeho minulost, jednoduše se snaží na takového člověka něco vyhrabat. Proč? Mám pocit, že je někdy snazší druhé očerňovat a hledat na nich chyby, než snést pohled na charakterního člověka. Podvědomě nás při setkání s charakterním člověkem napadá, že jsme sami v lecčems nedokonalí, chybující a ušpinění od svých vlastních selhání. Dívat se do tváře charakternímu člověku je někdy tedy těžké, protože nám nějak zrcadlí naše vlastní nedostatky. Může se v nás objevit zlost, závist, žárlivost, touha to tomu druhému osolit, pokazit. Můžeme pociťovat nutkání snížit hodnotu toho druhého, abychom se my cítili výše a nemuseli si přiznat, že máme na čem pracovat.

Stejně tak pro nás může být někdy těžké hledět na spravedlivého a nejvýš charakterního Boha. Také ho budeme očerňovat a hledat na něm chyby? Budeme ho zpochybňovat a pomlouvat? Nebo uneseme Jeho pohled a přijmeme to, že máme před sebou ještě práci sami na sobě? Kéž bychom se nechali charakterními lidmi spíše inspirovat či motivovat a nesnažili se druhé kolem sebe zpochybňovat a znevažovat. Jako vždy, rozhodnutí je jen a jen na nás.

Připadá mi jako dobrý plán spíše ve spojení s Bohem zvyšovat svou lidskou hodnotu, než ji snižovat druhým. A jak zvyšovat svou lidskou hodnotu? Jak se stávat charakterním člověkem? Jak nezávidět a nežárlit? Možná je cestou, když se nebudeme srovnávat s druhými, když budeme žít pod pohledem milujícího Boha, když si budeme uvědomovat obdarování, která nám Bůh dává a nebudeme ani slepí k našim selháním. Protože Bůh je vždy víc a nabízí nám víc, než co nám kdokoliv může dát či vzít.

- Ludmily darovaly na kostel 2 300 Kč. Další dar: 1 000 Kč. Kč. Pán Bůh zaplať.

- V neděli 26. 9. jsou srdečně zváni členové Matice svatoantonínské na valnou hromadu, která proběhne na Svatém Antonínku. Zahájení mší svatou v 15 hodin, pak bude následovat jednání valné hromady.

- V neděli 3. října je Růžencová pouť v Uherském Brodě. Její součástí je i průvod krojovaných od Gymnázia Jana Ámose Komenského s odchodem v 10 hodin. Možná pojede autobus v 8:45 hodin ze zastávky u kostela (zdarma). Přihlásit se můžete do čtvrtka 23. 9. u paní Warchilové.

Milí farníci, začal nový školní rok a s ním se v našem Farním listu objeví i nový obsah. Papež František každý týden má mnoho setkání a bohoslužeb, při kterých k nám promlouvá ve svých kázáních, katechezích a proslovech. Sleduji jeho pastorační činnost na webu rádia Vatikán (www.vaticannews.va/cs). Jeho kázání a katecheze přidávám do aplikace Hlásání evangelia (na Google Play) v textové i audio podobě. Proto se nějaký aktuální krátký citát papeže objeví i ve Farním listu jako inspirace na týden. A druhá novinka budou otázky a odpovědi o naší víře. Pro někoho to bude opakování známých věcí, někomu to může posloužit jako drobný krok v náboženském vzdělání. Budu se snažit nauku víry převézt do každodenního života. Snad pro vás tyto texty budou užitečné.

Jak se můžeme naučit vidět slávu v kříži? Někteří svatí učili, že kříž je jako kniha, kterou je třeba otevřít a číst, abychom ji poznali. Nestačí si knihu koupit, prohlédnout si ji a vystavit ji doma na pěkném místě. Totéž platí o kříži: je zobrazen nebo vyřezán na mnoha místech našich kostelů. Křížků je nespočet: na krku, v domě, v autě, v kapse. Ale nedosáhne k nám, pokud se nezastavíme, nepodíváme se na Ukřižovaného a neotevřeme mu svá srdce, pokud neužasneme nad jeho otevřenými ranami a nebudeme plakat před Bohem, zraněného z lásky k nám. Jestliže tak neučiníme, zůstane pro nás kříž nečtenou knihou, jejíž název a autora dobře známe, ale která nemá žádný vliv na náš život.  

14.9.2021, kázání při svaté liturgii v Prešově

K tomu, abychom dokázali rozjímat o Kristu na kříži (otevřít tuto knihu), je potřeba čas (zastavit se), dívat se na Ukřžovaného (nejen kříž) a především mít otevřené srdce k tomu, co mi k tomuto rozjímání chce říct Bůh sám.

Co jsou svátosti, kolik a které to jsou?

Svátosti jsou účinná znamení Boží milosti, ustanovená Kristem a svěřená církvi, jimiž se nám uděluje božský život. Jejich sedm: křest, biřmování, eucharistie (mše svatá, svaté přijímání, smíření (zpověď), pomazání nemocných, kněžství a manželství.

Je asi těžké zakoušet, že můj lidský život může přijmout život Boží, který je věčný. Ale nejdříve je nutné tomu uvěřit a pak ještě uvěřit, že tento Boží život přijímáme ve svátostech. Zkušenost mnoha křesťanů je, že když přijímají svátosti, kterým věří, zakoušejí blízkost Boha.

Dnešní evangelium mluví o skutečnosti pokušení. A Ježíš nešetří ostrými slovy na adresu těch, kteří způsobují pokušení. Co tím míní a především co s tím lze dělat?

1. ČTENÍ  Nm 11,25-29

Ocitáme se v nejstarších dějinách Izraele (cca 1300 př. Kr.). Židé zakusili Boží vysvobození ze zajetí v Egyptě, ale stále Bohu nevěří, a proto reptají. Mojžíš je tím unaven a volá Boha na pomoc. Pán mu dává sedmdesát starších. Dva z nich prorokují mimo předpokládaný rámec stánku úmluvy. Jsou předobrazem scény z dnešního evangelia.

Hospodin sestoupil v oblaku a mluvil k Mojžíšovi; vzal z ducha, který spočíval na něm, a dal ho sedmdesáti mužům starcům. Když na nich duch spočinul, dostali se do prorockého vytržení, ale později se to už nestalo. Dva muži z nich zůstali v táboře, jmenovali se Eldad a Medad. I na nich spočinul duch, neboť byli mezi těmi, kdo byli písemně určeni. Nevyšli však do stánku úmluvy a dali se do prorokování v táboře. Tu přiběhl jeden chlapec a oznámil Mojžíšovi: „Eldad a Medad prorokují v táboře.“ Jozue, syn Nunův, Mojžíšův služebník od mládí, řekl: „Pane můj, Mojžíši, zabraň jim v tom!“ Mojžíš mu odpověděl: „To tak žárlíš kvůli mně? Kéž by Hospodin udělal z celého národa proroky, kéž by dal Hospodin spočinout svému duchu na nich!“

2. ČTENÍ  Jak 5,1-6

Zde vrcholí Jakubova obžaloba těch, kteří se domnívají, že mají veškerou budoucnost (zajištění, jistotu) ve svých rukou (viz Jak 4,13-17). Ostrá slova jsou i dnes voláním po spravedlivé mzdě našim zaměstnancům.

Nuže tedy, vy boháči: plačte a naříkejte nad strastmi, které na vás přijdou. Vaše bohaté zásoby hnijí a vaše šatstvo rozežírají moli. Vaše zlato a stříbro rezaví, a ten rez bude svědčit proti vám a stráví vaše tělo jako oheň. Hromadili jste si majetek i v tyto poslední dny. Ale mzda, o kterou jste ošidili sekáče, kteří vám požali pole, ta mzda křičí a křik vašich ženců pronikl k sluchu Pána zástupů. Na zemi jste hýřili a oddávali se rozkoším, krmili jste se i tehdy, když už nastávala řež. Odsoudili jste spravedlivého a připravili ho o život – a on se vám nebrání.

EVANGELIUM                  Mk 9,38-43.45.47-48

Textu předchází Ježíšova předpověď utrpení a nepochopení, když se učedníci místo soucitu s Kristem hádají o prvenství. Ježíš před ně postavil dítě a řekl jim: Kdo přijme jedno z takových dětí…“ Jan na Ježíšovu výtku reagoval odvedením pozornosti a snahou zalíbit se („my jsme mu bránili“). Proto následují přísná slova. Není třeba bránit druhým, ale sobě, pokud naše myšlenky či jednání ubližují.

Jan řekl Ježíšovi: „Mistře, viděli jsme někoho, jak vyhání zlé duchy v tvém jménu. Bránili jsme mu, protože není tvým učedníkem.“ Ježíš však řekl: „Nebraňte mu! Přece žádný, kdo ve jménu mém vykoná zázrak, nemůže pak hned o mně mluvit špatně. Kdo není proti nám, je s námi. Kdokoli vám podá číši vody proto, že jste Kristovi, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu. Kdo by svedl ke hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří věří ve mne, pro toho by bylo lépe, aby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře. Svádí-li tě tvá ruka, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez ruky, než abys přišel s oběma rukama do pekla, do neuhasitelného ohně. Svádí-li tě tvoje noha, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez nohy, než abys byl s oběma nohama uvržen do pekla. Svádí-li tě tvoje oko, vyloupni ho! Lépe, abys vešel do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla, kde jejich červ nehyne a oheň nehasne.“

K ZAMYŠLENÍ

Není třeba rozebírat, co chybného dělají jiní. Podstatné je, co chybně děláme my… Jan v perikopě této neděle vystupuje jako někdo, kdo ani po velmi ostré výtce (Mk 9,33-37) vůbec nevnímá, že Pán mluví o své smrti. Jako by chtěl obhájit vystupování apoštolů tím, že se pohádali s jakýmsi člověkem kvůli Ježíšovi. Pán však dobře odhaluje podstatu věci. Nešlo o spravedlnost, ale o vlastní falešné ambice. Falešným motivacím či podporování křivých vášní je třeba udělat jasnou přítrž. Zmíněný obraz useknuté části těla ukazuje, že Ježíš nedovoluje s hříchem vůbec koketovat, i když se tváří jako dobro.