Ti, kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, budou zářit jako zář oblohy, jako hvězdy na věčné časy. (Srov. Dan 12,3)

Nedávno mi jedna malá skautka vyprávěla, že byla se svou družinkou na výpravě. Byly tam i menší děti, které sotva unesly batoh. „Moc jsem toho pro ně udělat nemohla, tak jsem jim aspoň ten batoh pomohla nést“, řekla tak, že vlastně z jejího pohledu o nic moc nešlo. Možná nás někdy napadnou otázky: Na čem v životě záleží? Co náš svět potřebuje? Jaký bude můj další osud? Dnešní doba je složitá, plná nejistot. Děláme si starosti o budoucnost našich dětí, o budoucnost naší planety, potkáváme se s lidmi, kteří řeší deprese, úzkosti, osamělost… Někdy nás může přepadnout skepse, že proti tomu všemu už nelze ani nic smysluplného dělat. Nejsme ale povoláni až tak dělat „velké věci“, jako spíš mnoho dobrých drobností tam, kde se právě nacházíme. Náš svět nejvíce potřebuje soucit a něhu. Soucit, který pomáhá druhým ulehčovat jejich trápení. Něhu, která pomůže lidem v jejich osamělosti. A pak také spravedlnost. Ne tu naši lidskou, která druhé posuzuje a soudí, ale tu Boží, která je spojena s milosrdenstvím. Mít soucit s druhými lidmi a vidět jejich potřeby je Ježíšův styl. Náš další osud se může vyvíjet podle toho, jak se nám tento styl dostane pod kůži a do jaké míry ho přijmeme za svůj.

- Ve středu je večerní mše svatá zvláště pro děti 5. – 9. třídy.

- Ve čtvrtek v 17 hodin je v místní knihovně beseda – Jak funguje domácí hospic Antonínek. Přijďte se blíže seznámit, jak probíhá péče o vážně nemocné v domácím prostředí.

- Příští neděli je měsíční sbírka na opravy kostela.

- Do neděle 21. 11. 2021 si můžete vzadu v kostele objednat adventní kalendář  časopisu Duha - Třeběchovický betlém - s denními příběhy pro děti. Cena 100 Kč.,

 Milí farníci, chceme Vám poděkovat za vaše příspěvky na vánoční balíček pro 12letou Bohdannu a 10letého Maksyma z dětského domova Ternopilu na Ukrajině. Díky vám jsme s dětmi z Misijního klubka mohli nakoupit pro tyto děti boty, oblečení, hygienické a kancelářské potřeby a hračku. Část peněz jsme odeslali také na dopravu a nákup cukrovinek. Věříme, že dětem naše dárky přinesou radost, protože jsme je vybírali s láskou. S modlitbou myslíme na vás i na tyto děti.   Martina Smetanová a Jana Fibichrová

 Mládež děkanátu a nivnické spolčo vás srdečně zvou na Církevní Silvestr na téma Star dance - když svatí tančí - který proběhne 27.11.2021 od 19:30 do 00:00 na Orlovně v Nivnici (náměstí Míru 176). Můžete se těšit na taneční battle, just dance, fotokoutek, deskové hry, občerstvení a adoraci. Pro účast na této akci je nutné přihlásit se dopředu přes krátký registrační formulář, který naleznete na plakátu nebo události akce.

Uvykněme si častějšímu vzývání Ducha svatého. Někdo by mohl namítnout: „A jak se vzývá Duch svatý? Umím se totiž modlit k Otci v Otčenáši, dokážu se modlit k Panně Marii ve Zdrávasu, umím se modlit k Ježíši modlitbou ke Kristovým ranám, ale k Duchu svatému? Jaká je modlitba k Duchu?“ Modlitba k Duchu svatému je spontánní, musí se zrodit ve tvém srdci. V obtížných chvílích máš říci: „Přijď, Duchu svatý. Přijď, protože jsem se ocitl v nesnázích, temnotách, nevím co dělat, hrozí mi pád. Přijď, přijď.” Toto je slovo k Duchu svatému. Učme se tak činit jednoduchými slovy, v různých momentech každého dne.    10. 11. 2021, generální audience v Římě

Tato slova papež řekl v katechezi při generální audienci, když mluvil o tom, že nemáme propadat únavě v konání dobra. Ale vždyť my jsme často z mnoha věcí unavení. A právě proto potřebujeme duchovní pomoc a proto se obracíme na Boha. A jak vidíme, není to složité. Jednoduchými ale upřímnými větami máme volat k Duchu svatému.

Je v liturgii všechno neměnné?

V liturgii, zvláště v liturgii svátostí, je určitá část neměnná, protože je božského ustanovení, které církev věrně střeží. Existují však části, které je možné měnit; a zde má církev moc a někdy i povinnost přizpůsobit je kulturám různých národů.

Ve slavení svátostí se nemůže měnit jejich podstata (to hlavní a nejdůležitější), ale může se měnit způsob slavení (forma obřadu). Tento způsob slavení ale může upravovat pouze církev jako celek ne tedy jednotlivci. A to se opravdu dělo během celých dějin a děje se to i nyní. Někdy se jedná o velké změny (reforma 2. vatikánského koncilu), ale většinou jsou to drobnější změny. Pokud tedy církev o nějaké změně rozhodne, v poslušnosti víry tato ustanovení přijímáme.

 Farníci, před každou mší svatou se modlíme za synodální proces. Pomalu nastal čas, aktivně se zapojit do prvního kroku této cesty na úrovni farnosti. Je nám předloženo 10 témat s otázkami. Skupinka (5-10 lidí) si vybere jedno téma a pokusí se formulovat odpovědi na otázky. Skupinku může vytvořit již existující společenství (např. schola, sbory, manželé, senioři, akolyté, lektoři, modlitby matek, živý růženec, atd.) nebo lidé, kteří se znají. Skupina se sejde 2x (v adventu a někdy po novém roce). Zde jsou témata a výběr otázek. V klidu si je přečtěte. Pokud byste se chtěli na výzvu papeže Františka zapojit do farní skupiny, přihlaste se na faře. Pokud se domluvíte na celé skupině, vyžádejte si u kněze další pomocné materiály.

1. NA SPOLEČNÉ CESTĚ: V církvi a ve společnosti jdeme jeden vedle druhého po stejné cestě.

Jsem křesťanem pro sebe, anebo s druhými? Jak si k sobě navzájem v našem společenství můžeme být blíže? Může se někdo v našem místním společenství církve cítit, že není součástí farnosti/místní církve? A proč je ponechán na okraji? Jakou představu mám o místní církvi, tj. o naší farnosti – co mi tam chybí, co hodnotím pozitivně-negativně? Možná, jaký je můj „sen o Církvi“?

2. NASLOUCHAT: Naslouchání je první krok, ale vyžaduje otevřenou mysl a otevřené srdce, bez předsudků.

Jaká je váha slova každého člověka (mladý člověk, žena, muž, laik, zasvěcené osoby, kněz) v našem místním společenství? Co komplikuje naše naslouchání druhým v našem místním společenství? Nasloucháme byť i kritickým názorům o církvi od lidí, kteří nejsou křesťany nebo z jakéhokoliv důvodu se od církve distancovali? Jsem otevřený pro jiný názor a zkušenosti a jsem ochotný rozšířit svůj pohled na věc?

3. UJMOUT SE SLOVA: Všichni jsou vybízeni, aby mluvili odvážně a otevřeně, tedy svobodně, pravdivě a s láskou.

Jakou máme zkušenost se „svobodným, odvážným a otevřeným mluvením“ v našem společenství farnosti? Jaké podmínky si pro takovéto svobodné, otevřené a odvážné mluvení představuji? Brání mi něco, abych v církvi pokorně, ale s odvahou a otevřeně vyslovil svůj názor? Nejsou v našich představách o životě uvnitř farnosti (kněz vs. farníci a naopak!) určité negativní předsudky? 

4. SLAVIT: „Společné putování“ je možné pouze tehdy, pokud vychází ze společného naslouchání Božímu slovu a slavení eucharistie.

Jaké místo má v mém prožívání života s Bohem liturgie, zvláště nedělní bohoslužba? Jaké formy liturgického slavení a společné modlitby upřednostňujeme v našem společenství, a proč (mše svatá, adorace, pobožnosti…)? Jaké služby jsou rozvinuty v liturgickém slavení naší farnosti? Jaké by mohly být rozvinuty tak, aby byla liturgie odrazem rozmanitosti služeb a charismat křesťanů? Jaké kroky děláme k zapojení nově příchozích do naší farnosti tak, aby se cítili být přijati?

5. SPOLUZODPOVĚDNOST ZA MISIJNÍ POSLÁNÍ: Synodalita slouží misijnímu poslání církve; všichni členové jsou voláni k tomu, aby se na něm podíleli.

Co znamená pro můj život, že každý pokřtěný je zároveň poslaný – tj. misionář? Jsme skutečně misijním společenstvím, církví pro druhé, anebo do sebe uzavřenou skupinou? V čem konkrétně se projevuje naše společenství jakožto misijní? Jak se snažíme tvořit vztahy a spolupráci s místní samosprávou? Snažíme se nabízet své služby ve prospěch všech lidé žijících v naší farnosti? Jaké mohou být naše osobní vnitřní překážky pro hlásání/evangelizaci (ostych, neznalost, nezájem, malá osobní motivace)?

6. VÉST DIALOG V CÍRKVI A VE SPOLEČNOSTI: Dialog si žádá vytrvalost a trpělivost, ale umožňuje také vzájemné porozumění.

Dialog není jen prostým „mluvením dvou“ nebo více lidí. Ale snahou vžít se do jejich situace, přijmout jejich úhel pohledu. Daří se nám takto postupovat při komunikaci v našem církevním společenství? Jaké platformy/struktury pro dialog jsou ve vaší farnosti vybudovány? Jakou zkušenost máme s řešením konfliktů a obtížných situací?

7. S JINÝMI KŘESŤANSKÝMI DENOMINACEMI:  Dialog mezi křesťany různých vyznání, vzájemně spojených jedním křtem, má na synodální cestě zvláštní místo.

Snažíme se aktivně tvořit vztahy s jinými křesťanskými církvemi, které žijí na území naší farnosti, s nimiž nás pojí jedna víra v Ježíše Krista, anebo převládá lhostejnost a nezájem?

8. AUTORITA A SPOLUÚČAST: Synodální církev je církví participující a spoluodpovědnou.

Naslouchá kněz ve vaší farnosti názorům všech? Cítím se být pokládán za plnohodnotného člena našeho společenství a mám vůbec zájem jím být? Co mi říkají slova „spoluzodpovědnost v církvi“? Jakým způsobem se stanovují ve farnosti pastorační priority? Jsou kněží (bohoslovci, tj. budoucí kněží) dostatečně formováni pro týmovou spolupráci a k naslouchání všem? Jaké jsou vaše představy/očekávání o působení a poslání pastorační rady farnosti?

9. ROZLIŠOVAT A ROZHODOVAT: V synodálním duchu činíme rozhodnutí na základě rozlišování toho, co Duch Svatý říká prostřednictvím celého našeho společenství.

Co rozumím pod pojmem „společné rozlišování“? K jakému postoji nás to může vést v naší farnosti? Mají možnost všichni členové vašeho církevního společenství podílet se na rozhodování? Co by jim k tomu mohlo pomoci? Co jim k tomu může bránit? Jsme ochotní měnit zvyky a zažitá schémata na základě toho, co jsme ve společném rozlišování objevili jako nový podnět Ducha Svatého? Nelpíme raději na tom, aby bylo zachováno to, co se „odjakživa“ dělalo?

10. FORMOVAT SE V DUCHU SYNODALITY: Synodalita s sebou nese vnímavost pro změnu, formaci a neustálé učení se.

Co pro mě znamená, že Duch svatý může a chce promlouvat skrze mé promlouvání a jednání v naší farnosti? Co by nám pomohlo, abychom si uvědomili vlastní sounáležitost s naším církevním společenstvím? Čím bych mohl osobně obohatit život našeho společenství?

1. čtení – Dan 7,13-14

Díval jsem se v nočním vidění, a hle – s nebeskými oblaky přicházel (někdo) jako syn člověka, došel až k starci velikého věku, přivedli ho k němu. Byla mu dána moc, sláva a království a sloužily mu všechny národy, kmeny i jazyky: jeho moc je moc věčná, a ta nepřestane, jeho království nebude zničeno.

2. čtení – Zj 1,5-8

Ježíš Kristus je svědek hodný víry, prvorozený z mrtvých a vládce nad pozemskými králi. Tomu, který nás miluje, který nás svou krví zbavil našich hříchů a udělal z nás královský (národ) a kněze Boha, svého Otce, tomu buď sláva a vláda na věčné věky! Amen. Hle, přichází v oblacích! Každé oko ho uvidí, i ti, kdo ho probodli, a budou pro něj naříkat všechna pokolení na zemi. Ano, amen. Já jsem alfa i omega, praví Pán Bůh, který je, který byl a který přijde, Vševládný.

Evangelium    – Jan 18,33b-37

Pilát řekl Ježíšovi: „Ty jsi židovský král?“ Ježíš odpověděl: „Říkáš to sám ze sebe, anebo ti to řekli o mně jiní?“ Pilát odpověděl: „Copak jsem já žid? Tvůj národ, to je velekněží, mi tě vydali. Čeho ses dopustil?“ Ježíš na to řekl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby moje království bylo z tohoto světa, moji služebníci by přece bojovali, abych nebyl vydán židům. Ne, moje království není odtud.“ Pilát se ho zeptal: „Ty jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: „Ano, já jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“