"Svlékni ze sebe, Jeruzaléme, roucho své žalosti a soužení a oblékni se v ozdobu věčné slávy, kterou ti dává Bůh. Přioděj se rouchem spravedlnosti od Boha a vstav si na hlavu korunu slávy Věčného… Vzchop se, Jeruzaléme, a postav se na výšině, pohleď na východ a podívej se na své děti. Jak se radují z toho, že Bůh na ně pamatoval!...

Už druhým rokem je náš život poznamenán koronavirem, v mnoha směrech jsme vytrženi z běžného fungování, ze způsobu života, na jaký jsme byli zvyklí. Někdo je ochromován strachem o zdraví a život svůj či svých blízkých, někdo těžko snáší omezení a cítí se být zbavován svobody a naše společnost je čím dál rozdělenější. Překvapivě je naše situace a to, jak se v ní cítíme, v mnohém podobné situaci Božího lidu v 6. století před Kristem. Většina Izraele je odvlečena do babylonského zajetí a hrstka je ponechána v Jeruzalémě. A právě z vyhnanství do Jeruzaléme míří slova útěchy z knihy Báruchovy. Možná mohou být povzbuzením i pro nás. Čím nás tedy utěšuje a k čemu nás zve? Jde to jen tak „svléknout ze sebe roucho žalosti a soužení“? Neznamenalo by to strkání hlavy do písku či lakování reality na růžovo? Není to pozvání k nezdravému vytěsňování našich emocí? Ta poněkud vzletná slova nás nezvou k prostému převlečení žalu a frustrace radostí. Jádro povzbuzení je ve zkušenosti Božího lidu, že i v zajetí na ně Bůh pamatuje. Připravuje cestu nejen ven, ale k hlubšímu zkušenosti s jeho milosrdenstvím a slávou. I v naší situaci na nás Bůh pamatuje, i pro nás připravuje cestu. Pointou obrazu převlečení je pozvání, abychom odložili to, co je naše, a nechali se obklopit tím, co je Boží. Nemusíme zůstat zasekaní ve svých představách o správném a spravedlivém řešení a v naštvání na ty, kdo to vidí jinak, ale můžeme se otvírat spravedlnosti, která prýští z Něj. Nemusíme se utápět ve svých úzkostech, smutcích, frustracích, můžeme se otvírat jeho slávě, kterou nás chce zahrnout. Můžeme se radovat ve světle jeho velebnosti a milosrdenství.

 Charita Uherský Brod vyhlašuje adventní sbírku trvanlivých potravin a základní drogerie určenou pro lidi v nouzi z našeho regionu. Pracovníci charity budou potraviny vybírat ve čtvrtek 9. 12. v Horním Němčí  v čase 16:45 - 16:55 na parkovišti u kostela a ve Slavkově v 17:00 - 17:10 před obchodem Hruška (možnost přispět v obchodě i během dne). Takto vybrané potraviny stále pomáhají lidem v nouzi z našeho regionu. Předem moc děkujeme.

 Milí farníci, zveme vás k adventní aktivitě „Naber správný směr“, do které se mohou zapojit děti i dospělí. Vzadu v kostele jsou „směrovky“ – lístečky s adventními úkoly. Vždy po mši svaté si vezměte jednu „směrovku“ a snažte se drobný úkol plnit. Pak lísteček přišpendlete na nástěnku, která je také v kostele. Tím, že se budeme snažit jít-žít směrem, který nám úkoly ukazují, budeme pokračovat na cestě za Bohem. Přeji vám pěkný křesťanský advent.

Potřebujeme trpělivou církev. Církev, která se nenechá rozrušit a znepokojit změnami, ale klidně přijímá to, co je nové, a rozeznává situace ve světle evangelia. ... Potřebujeme také bratrskou církev, která bude nástrojem bratrství pro svět. ... Nesmíme pociťovat rozmanitost jako ohrožení identity, nesmíme žárlit a bát se o svůj prostor. ... Přeji vám, abyste byli vždy trpělivou církví, která rozlišuje, doprovází a integruje, a bratrskou církví, která dává prostor druhým, diskutuje, ale zůstává jednotná.

Jsme neklidní, když přicházejí nepříjemné změny a jsme ostražití, když přicházejí nové situace. Jen když se opřeme o Kristovo evangelium, dokážeme trpělivě tyto věci rozlišovat a pracovat s nimi. A bratrství zase dává možnost přijímat rozmanitost darů a přitom zůstat jednotní.

Jaký příchod Krista očekáváme?

Nauka církve rozlišuje 4 příchody Krista. 1) Příchod Boha v těle – narození Ježíše Krista – tajemství vánoc. 2) Příchod Boha do našeho života – v této chvíli – skrze víru, naději, lásku. 3) Příchod Boha na konci našeho pozemského života – okamžik smrti – setkání s Bohem tváří v tvář – osobní soud. 4) Příchod Krista v moci a slávě - na konci světa – poslední soud.

Všechny tyto příchody Boha k nám si máme uvědomovat. Na všechny tyto příchody se máme znovu a znovu připravovat. Který si uvědomuji nejvíce a na který se upřímně připravuji? Nebo tyto příchody Boha neberu vážně? Ale on přijde, i když s tím nepočítám.

Třetí neděle adventní se nazývaná „radostná“ (gaudete), ohlašuje již blízký příchod Mesiáše. Lidé z evangelia kladou otázku: „Co máme dělat, když chceme zakusit odpuštění a připravit se na příchod Mesiáše?“ Co máme dělat my? Svatý Pavel v listě Filipanům říká: „Radujte se!“ Jan Křtitel volá: „Obraťte se!“ Jde to skloubit dohromady?

1. ČTENÍ Sof 3,14-18a

Jásej, siónská dcero, zaplesej, Izraeli, raduj se a vesel celým srdcem, jeruzalémská dcero! Zrušil Hospodin tvůj trest, odstranil tvé nepřátele, uprostřed tebe je Hospodin králem Izraele, zla se už neboj! V onen den bude řečeno Jeruzalému: „Neboj se, Sióne, ať neochabují tvé ruce! Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe, hrdina, vítěz; bude nad tebou plesat v radosti, obnovil k tobě svou lásku, s veselím nad tebou zajásá jak za dnů shromáždění.“

2. ČTENÍ Flp 4,4-7

Bratři! Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se! Vaše ušlechtilost ať je známá všem lidem. Pán je blízko. O nic nemějte starost! Ale ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním. Pak Boží pokoj, který převyšuje všechno pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.

EVANGELIUM         Lk 3,10-18

Lidé se ptali Jana Křtitele: „Co máme dělat?“ Odpovídal jim: „Kdo má dvoje šaty, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádné. A kdo má něco k jídlu, ať jedná stejně.“ Přišli také celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se ho: „Mistře, co máme dělat?“ On jim odpověděl: „Nevybírejte víc, než je stanoveno.“ I vojáci se ho ptali: „A co máme dělat my?“ Odpověděl jim: „Na nikom se nedopouštějte násilí, nikoho nevydírejte, buďte spokojeni se svým žoldem.“ Lid byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan není Mesiášem. Jan jim všem na to říkal: „Já vás křtím vodou. Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánků. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. V ruce má lopatu, aby pročistil obilí na svém mlatě a pšenici uložil na sýpce; plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným.“ Dával lidu ještě mnoho jiných napomenutí a hlásal radostnou zvěst.

K ZAMYŠLENÍ

Svatý Pavel píše Filipanům: Předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním. To lze? Jestliže člověk objevil Boha a jeho krásu, pak zjistil, že Bůh je dobrý. Najednou vidí, co všechno díky Bohu máme. Bůh žehná životu. Tato radost z Boha je nadějí a motivem v další modlitbě. Tak Pánu svěřujeme své starosti, obavy, bolest. Není snadné nemít starosti a nebýt současně nezodpovědnými. Svatý Pavel nás nezve k nezodpovědnosti, ale k důvěře v Boha. Zdá se, že Jan Křtitel a lidé okolo něj takový postoj ještě neznali, proto s chvěním čekali, jak Mesiáše poznají a co asi bude požadovat. A přišel ten, který obětoval svůj život.