Budeš nádhernou korunou v Hospodinově ruce, královskou čelenkou v dlani svého Boha. (Iz 62,3)

Jsou dny, kdy si moc nevěřím. Dokážu zabřednout do pocitů, že vlastně nejsem ničím zvláštní, ani zajímavá. Posuzuji svoje tělo, svůj zevnějšek. Potom se zaměřím na to, že jsem nedokázala nic, co by svět oceňoval a končím tím, že toho, co je na mě dobré, si stejně určitě nikdo ani nevšimne… Domnívám se, že nejspíš nebudu jediná na světě, kdo se občas soudí s neúměrnou přísností, kdo na sobě čas od času vidí jen chyby a kdo umí zabřednout do pocitu, že je vlastně osamělý a opuštěný, že za ním možná nikdo nestojí… V takových chvílích mě ale vždy napadne, že přesně to by si přál ďábel, nepřítel každého z nás, abychom se takto cítili. Osamělí lidé utápějící se ve vlastních smutcích, křivdách, podhodnocování sebe sama, jsou pro něj snadnou kořistí a také nulovou hrozbou, protože tací jen velmi těžko mohou tvořit Boží království. … Na druhé straně stojí Bůh, v jehož dlaních jsme nádhernou a jedinečnou „královskou čelenkou“. Jeho jedinečná láska nás podporuje v tom, abychom si vážili sami sebe, neposuzovali se, nesrovnávali. Obrátíme-li se k němu, nejsme nikdy osamělí, můžeme si věřit a mít se skutečně rádi se vším, co k nám patří. Nemusíme soutěžit o to, kdo toho dokázal víc, nemusíme druhým nic dokazovat. On to všechno vidí. Veškerý náš potenciál můžeme s láskou a vytrvalostí vložit do Jeho rukou a směřovat do Božího království. … Ale jen my sami se můžeme rozhodnout, zda náš potenciál využijeme nebo ne. Zda budeme trávit náš život v nadávání, skuhrání a pocitu méněcennosti, anebo zda budeme hledat a přijímat naši hodnotu, žít život s pozitivní myslí a každý den se na sebe dívat Božíma očima.

- Dar ročníku 1948 na kostel: 1 000 Kč. Ročník 1957 daroval 500 Kč. Další dary: 8 000 Kč. Pán Bůh zaplať.

- Příští týden je Neděle Božího slova. Sbírka bude odeslána na šíření Božího slova (Biblický apoštolát = České katolické biblické dílo a Česká biblická společnost).- V pátek při mši svaté je další setkání a příprava dětí a rodičů na 1. svaté přijímání.

- Na webu farnosti a v předsíni kostela je k dispozici novéna za správnou volbu ředitele/ředitelky Charity Uherský Brod. V těchto dnech se bude vybírat z přihlášených uchazečů. Novéna začíná v pondělí.

Nenarodili jsme se jako otcové, ale jako synové se rodíme všichni. To je první věc, kterou musíme vzít v úvahu, že totiž každý z nás, kromě toho, co mu život připravil, je především synem, byl někomu svěřen, vzešel z důležitého vztahu, který ho nechal vyrůst a který ho podmínil v dobrém i zlém. Prožívat tento vztah a uvědomit si jeho důležitost ve vlastním životě vede k pochopení, že jednou - až bude mít odpovědnost za něčí život, tedy až budeme muset vykonávat otcovství - odneseme si s sebou především zkušenost, kterou jsme osobně získali. Proto je důležité umět se nad touto osobní zkušeností zamyslet, abychom neopakovali stejné chyby a vážili si toho krásného, co jsme zažili.              (13.1.2022, z rozhovoru pro noviny)

Možná je v nás především touha prosadit sám sebe, své názory, své přání, svou ctižádost. Synovství a otcovství je ale o něčem jiném. Pečovat o druhého. A tomu se učíme skrze synovství a pak se dobře žije skrze otcovství. 

Proč je potřebná příprava před přijetím svátostí?

Proč se připravují rodiče před křtem dítěte? Proč je dlouhá příprava před 1. svatým přijímáním? A proč se připravuje na biřmování nebo svátost manželství? Lze se dokonale připravit na přijetí Boží milosti?

Protože Boha a jeho milost nevidíme očima, ale vnímáme vírou, je potřeba tuto víru posílit, aby v nás probudila potřebnou duchovní touhu, která je k přijetí svátostí velmi potřebná. Také je potřeba, abychom si uvědomili, jak velká hodnota svátosti jsou. A to vše není jednoduché a samozřejmé. Zvláště, když se o svoji víru moc nestaráme. Příprava nás dokonale nepřipraví na přijetí Božích tajemství, ale má v nás probudit touhu, abychom se o svůj vztah s Bohem neustále starali. Tak jako se snažíme upevňovat svůj vztah s lidmi, zvláště s těmi nejbližšími v rodině. 

1 den: Křtiny, vstupní brána do Moravského Krasu a významné mariánské poutní místo, Slavkovice u Nového Města na Moravě, moderní kostel, Žďár nad Sázavou – památka UNESCO barokní poutní kostel Sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, kostel Nanebevzetí Panny Marie s poutním areálem Klokoty v Táboře, příjezd na ubytování v hotelu**** Záviš z Falkenštejna v Hluboké nad Vltavou.

2 den: Lomec, kostel Jména Panny Marie, návštěva klatovského chrámu Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce, jeho součástí jsou podzemní katakomby, odjezd do kostela sv. Vintíře do Hartmanic, jediný kostel tohoto zasvěcení na světě, odjezd do hotelu.

3 den: odjezd do Zlaté Koruny - klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie, odjezd do Českého Krumlova, zámek a městskou památkovou rezervací zapsanou v seznamu UNESCO, poté cisterciácký klášter ve Vyšším Brodě, odjezd do hotelu.

4 den: odjezd do Kostelního Vydří, poté premonstrátský klášter v Nové Říši, odjezd do Hlubokých Mašůvek dom poutního kostela Navštívení Panny Marie, odjezd do Dolního Němčí, příjezd ve večerních hodinách.

Cena 5 500 Kč zahrnuje: dopravu lux. autokarem Man s WC,  3x ubytování v hotelu Záviš z Falkenštejna**** v Hluboké nad Vltavou, 3x polopenze – snídaně bufetové  a večeře, doprovod průvodce, komplexní cestovní pojištění vč. storna, pojištění CK dle zákona. Cena nezahrnuje: vstupy do objektů

KVŮLI POTVRZENÍ UBYTOVÁNÍ JE POTŘEBA SE PŘIHLÁSIT DO KONCE LEDNA. POKUD BY BYLO MÁLO ZÁJEMCŮ, POUŤ BY SE NEUSKUTEČNILA. PŘIHLASTE SE NA FAŘE (JMÉNO, MOBILNÍ KONTAKT, ZÁLOHA 2000 KČ).

Bože všech národů, nauč nás, jak jít vstříc svým bratřím a sestrám z jiných církví. Dej, ať jsme toho schopni s otevřeným srdcem, abychom se dokázali učit od všech církví a kultur. Prameni a zdroji vší jednoty, daruj nám jednotu, kterou si pro nás Kristus přeje. Amen.

Třetí neděle v mezidobí nabízí ohlédnutí, jak se v minulosti předávala víra a jakou metodou se zaznamenávaly události víry. Nejde jen o historii vzniku Bible, ale o výzvu rekapitulovat, jak to děláme dnes a zda nám něco podstatného neuniká.

1. čtení Neh 8,2-4a.5-6.8-10

Slavnost nového začátku – v 5. stol. př. Kr. se po více jak sto letech podařilo obnovit jak chrám, tak i vlastní slavení bohoslužeb. Lidé však již nevěděli, jak bohoslužba vypadala ani co bylo obsahem Božího zákona. A tak bylo třeba obnovit nejen zasvěcení Hospodinu, ale také bylo třeba vše vysvětlit.

Kněz Ezdráš přinesl Zákon před shromážděné muže i ženy a všechny, kdo byli schopni rozumět. Bylo to prvního dne sedmého měsíce. Četl z něho na prostranství před Vodní bránou od svítání do poledne před muži a ženami a přede všemi, kdo byli schopni rozumět. Všichni poslouchali knihu Zákona s napětím. Ezdráš, znalec Písma, stál na dřevěném výstupku, který pro ten účel zhotovili. Otevřel knihu před očima všeho lidu – stál totiž výše než všichni lidé – a když ji otevřel, všechen lid povstal. Ezdráš velebil Hospodina, velikého Boha, a všechen lid odpověděl se zdviženýma rukama: „Amen, amen!“ Vrhli se na kolena a klaněli se Hospodinu až k zemi. Četlo se v knize Božího zákona, předkládali a vykládali ho, a tak pochopili, co se četlo. Místodržitel Nehemiáš a znalec Písma a kněz Ezdráš i levité, kteří poučovali lid, řekli všemu lidu: „Dnešní den je zasvěcen Hospodinu, vašemu Bohu, nebuďte smutní a neplačte!“ Všechen lid totiž plakal, když slyšeli slova Zákona. Ezdráš jim řekl: „Jděte, jezte tučná jídla a pijte sladké nápoje a posílejte výslužky těm, kteří si nemohli nic připravit, neboť tento den je zasvěcen našemu Pánu. Nebuďte zarmouceni, neboť radost z Hospodina je vaše síla!“

2. čtení 1 Kor 12,12-30

Pokračujeme ve čtení 12. kapitoly, o duchovních darech. Nesrovnalosti v komunitě přiměly svatého Pavla, aby vysvětlil, jak se lidé vzájemně doplňují. Stejně pracuje i Duch svatý. Každému dává jiný dar. Díky tomu máme zachycenu jednu z významných teologických reflexí církve v Písmu.

Bratři! Jako tělo je pouze jedno, i když má mnoho údů, ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo, tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo – ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní – všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.

Ani tělo se přece neskládá z jednoho údu, ale z mnoha. Kdyby řekla noha: „Nejsem ruka, a proto nepatřím k tělu,“ proto ještě k tělu patří! A kdyby řeklo ucho: „Nejsem oko, a proto k tělu nepatřím,“ proto ještě k tělu patří! Kdyby bylo celé tělo jenom oko, kde by byl sluch? Kdyby bylo celé tělo jenom sluch, kde by byl čich? Takto však umístil Bůh každý z údů v těle, jak sám chtěl. Kdyby všechno bylo jen jeden úd, kam by se podělo tělo? Takto však je sice mnoho údů, ale jenom jedno tělo. Oko tedy nemůže říci ruce: „Nepotřebuji tě!“, nebo zase hlava nohám: „Nepotřebuji vás!“ Spíše naopak: tělesné údy zdánlivě nejslabší jsou nejpotřebnější. A zrovna těm údům, které na těle pokládáme za méně ušlechtilé, právě těm v oblékání projevujeme větší pečlivost, a údy, za které se stydíme, tím slušněji se zakrývají, kdežto údy ušlechtilé takové ohledy nepotřebují. Bůh sestavil tělo tak, že se údům podřadnějším věnuje větší pečlivost, aby nenastal v těle nepořádek, ale aby se údy vzájemně staraly jeden o druhý. Trpí-li jeden úd, trpí s ním všechny ostatní údy, je--li některý úd vyznamenán, všechny ostatní údy se s ním radují. Vy jste Kristovo tělo a každý z vás jeho úd. Bůh ustanovil, aby v církvi jedni byli misionáři, druzí proroky, třetí učiteli. Někteří dále mají moc dělat zázraky, jiní dar uzdravovat, pomáhat, řídit, mluvit rozličnými jazyky. Jsou snad všichni misionáři? Jsou všichni proroky? Jsou všichni učiteli? Mají všichni moc dělat zázraky? Mají všichni moc uzdravovat? Mluví všichni jazyky? Umějí všichni ty řeči v neznámém jazyku pronesené vykládat?

Evangelium            Lk 1,1-4; 4,14-21

Tento úryvek je složen ze dvou částí – úvod k Lukášovu evangeliu, kde autor popisuje důvod sepsání, komu celé toto dílo píše i metodu, jak pracoval. A pak přeskočíme tři kapitoly – Ježíšovo dětství, událost křtu i pokušení na poušti. Ježíš nyní veřejně vystupuje v moci Ducha, jak dokládá i citace proroka (Iz 61,1-2).

Už mnoho lidí se pokusilo sepsat vypravování o událostech, které se dovršily mezi námi, jak nám je odevzdali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky slova. A tak, když jsem všechno od začátku důkladně prozkoumal, rozhodl jsem se i já, že to pro tebe, vážený Theofile, uspořádaně vypíšu, aby ses tak mohl přesvědčit o spolehlivosti té nauky, v které jsi byl vyučen. Když se Ježíš vrátil v síle Ducha do Galileje, pověst o něm se roznesla po celém kraji. Učil v jejich synagogách a všichni ho velmi chválili. Ježíš přišel do Nazareta, kde vyrostl, a jak měl ve zvyku, šel v sobotu do synagogy. Povstal, aby předčítal z Písma. Podali mu knihu proroka Izaiáše. Otevřel ji a nalezl místo, kde stálo: „Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil milostivé léto Páně.“ Pak zavřel knihu, vrátil ji služebníkovi a usedl. A všichni v synagoze na něho upřeně hleděli. Začal k nim mluvit: „Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“

K ZAMYŠLENÍ

Zcela samozřejmě dnes otevíráme internetové stránky o víře či výtisk Bible. Jiní se postarali, aby tyto pomůcky byly k dispozici. Ale již s rozpaky přemýšlíme, jak o víře mluvit v práci nebo s dětmi. Jak se víra předává? Stačí předat informace? A neměli bychom si nějak zachytit významné okamžiky, kdy se nás osobně Bůh dotknul? Snad nejpřesvědčivěji se víra předává svědectvím, nejen tichým, ale hlásaným svědectvím, jak Bůh v mém životě jednal.