Věřím, že uvidím blaho od Boha v zemi živých! Důvěřuj v Boha, bud' silný, ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Boha! Ž 27,13-14

Současné světové události nutí více než kdy jindy k zamyšlení nad tím, jaká je naše víra, zda skutečně Bohu důvěřujeme a máme v sobě Jeho odvahu. Minulý týden jsem se potkala s paní, které je už skoro 90 let. Chvíli jsme si povídaly jen tak o životě, ale brzy se lehký tón konverzace změnil, hlas stařenky se zlomil a pohnutým hlasem mi řekla: „Víte, to co se teď děje… Já mám obrovský strach… Ale jedno vám řeknu. Modlím se k Bohu, ať si vezme raději mě, ráda obětuji svůj život, jen aby byli ti mladí dnes v bezpečí. Vždyť já už mám prapravnouče… Už jsem svoje odžila a víte, já nejsem jediná z nás starších, kdo toto říká, mnoho z nás by za vás mladší odevzdalo svůj život.“ Je důležité si uvědomit, že to, že je člověk starý neznamená, že je pro něj představa odchodu z tohoto světa jednodušší… Dokázali bychom my říci: „Jsem ochotný/á obětovat svůj život za Tvůj…“ ? Rozhodně je nad čím přemýšlet a můžeme prosit Boha o to, abychom našli odvahu a upevňovali svou víru. Ježíš řekl: „Nikdo nemá větší lásku, než ten, kdo položí život za své přátele.“ Jak daleko takové lásce ještě jsme?

- Sbírka na Svatopetrský haléř:  16 500 Kč. Ročník 1942 daroval na kostel 1 000 Kč. Další dary: 1 000Kč. Pán Bůh zaplať.

- Josefové vybírají na kostel a mši svatou v sakristii.

- Tento týden se zapisují úmysly živých jubilantů na další čtvrtletí (duben, květen a červen). Přijďte se osobně domluvit na faru. Ostatní úmyslu dávejte do krabice vzadu v kostele.

- V sobotu 19. 3. má úklid kostela skupina č. 15.

Drazí věřící, sestry a bratři, díky zlepšené pandemické situaci schválila česká vláda další uvolnění protiepidemických opatření a od pondělí 14. března nebudou v kostelích respirátory povinné. Při této příležitosti opětovně děkujeme všem, kteří v těžké době sloužili nemocným, i všem, kteří přijali nepříjemná omezení, a tak pomohli přibrzdit šíření nemoci. Obracíme se na všechny věřící, kteří kvůli pandemii omezili svou účast na bohoslužbách v kostelích a prožívali bohoslužby prostřednictvím sdělovacích prostředků, s pozváním do kostela. Děkujeme všem technikům, kteří v těžké situaci obětavě sloužili a umožnili mnohým věřícím účast na bohoslužbě aspoň na dálku. Často nám to připomínalo, že je to jako být pozván na svatební hostinu, a dívat se jen na dálkový přenos. Plné prožívání mše svaté vyžaduje osobní přítomnost, společenství víry a nabízí účast na eucharistické hostině. Doba postní, do které jsme vstoupili, je dobou očišťování, pokání a přípravy na Kristův velikonoční dar nového života. Zařaďme do svých programů i svátost smíření, řádnou zpověď, třeba i po delší době. Svou ochotu začít nově žít s Kristem ukažme i tím, že pozveme svoje blízké, nebo nabídneme pomoc těm, pro které je obtížné se do kostela dostat. V rámci nápravy způsobených škod věnujme velkou pozornost dětem, které zvláště potřebují příklad praktické víry rodičů i zájem farnosti k vybudování osobního přátelství s Kristem. Při bohoslužbách obnovme pozdravení pokoje, přinášení obětních darů a znovu umožněme přijímat eucharistii i do úst všem, kteří si to přejí. Nejpozději  od Velikonoční vigilie vrátíme svěcenou vodu do kostelních kropenek. Kéž nám dobře prožité velikonoční svátky pomohou i v náročných situacích žít jako svědkové vítězného Krista.                  Vaši čeští a moravští biskupové

Bylo období, kdy se zapomnělo na zdravý vztah k přírodě, a různá ekologická hnutí ho musí vracet do hry. Cosi podobného je i s rolí otce v rodině. Více se soustředilo na materiální zabezpečení a možnosti vzdělání. Dnes se ukazuje, že bez toho, co buduje v dítěti otec, se dítě nerozvíjí osobnostně cele a zdravě.

Naše doba vytváří zkušenost, že stále více věcí nezvládneme sami. Potřebujeme pomoc při opravě auta, zařízení domácnosti a počítačové techniky. Ale rozhodně to neplatí o výchově v rodině. To, že je otec doma a má čas pro své děti, aby si s nimi pohrál a vedl dětské diskuze, nenahradí později ani výběrová škola.

Téměř ve všech oblastech života dnes vnímáme nejistotu, týká se naší práce, investic i zajištění budoucnosti… Podobně se cítí v rodině v roli vychovatele otec. Papež František nám pomáhá z této nejistoty radou: nebýt pro dítě jen rovnocenným druhem – kamarádem, ale též vůdcem, rádcem a příkladem.

Mezi velká ocenění životní cesty dítěte ze strany otce patří věta: Jsem na tebe hrdý! Nemá to být jen proto, že dítě odráží životní postoje svého táty. Ale když vidíme, že syn nebo dcera ve své situaci hledá cestu, která se rodí za pomoci Boží moudrosti a té nejlepší lidské zkušenosti.

Moudré otcovo srdce má mnoho projevů, které se mohou jevit samostatně i protichůdně, ale vytváří harmonii moudré otcovské výchovy. Je to tak: učit a zároveň opravovat chyby, dávat zakoušet sympatii i odstup, projevit náročnost i náklonnost, ale též pevnost i ochranu. Je toho hodně, ale nebeský Otec nás tomuto umění otců stále vyučuje.

Je obdivuhodné, kolik máme možností, abychom byli propojeni, i když jsme od sebe vzdáleni. Na druhé straně nám dělá potíž být nablízku v rodině správným způsobem. Je to velké umění, ale dá se v něm pokročit: Být přítomný, ale nebýt kontrolorem, umění čekat, ale i odpustit, napomenout i chránit…. Pokusím se i já o tyto kroky!

Mnohokrát mě napadlo, že bez svého Pána bych nemohl být knězem, biskupem ani jeden den a dávno bych utekl. Neplatí to jen pro kněze, platí to i pro otce rodiny! Bez milosti, která přichází od nebeského Otce, ztrácejí otcové odvahu a utíkají z boje, říká papež František. Chci proto častěji a vroucněji ve své roli opakovat: Otče náš,….

Krize se překonávají společně, nikoli osamoceně. A krize nás vystavují zkoušce, abychom z nich mohli vyjít lepší. Z krize člověk vyjde buď lepší, anebo horší, nikdy stejný jako dřív. Stojíme před výzvou, abychom z této krize vyšli lepší.

7.3.2022, k mladým lidem

V různých krizových situacích se snažíme vzájemně si pomáhat. Nevíme, jak současná válečná krize bude pokračovat, ale hlídejme si, aby nás učinila zralejšími a lepšími.

Je pobožnost křížové cesty zastaralá?

Náboženské cítění křesťanského lidu si našlo v každé době své projevy v různých formách zbožnosti, které obklopují svátostný život církve, jako např. uctívání ostatků, návštěvy svatyň, pouti, procesí, křížová cesta, náboženské tance, růženec, medailky atd.

Ano, je mnoho projevů lidové zbožnosti a ne všechny je schopen katolický křesťan pravidelně se modlit. Ale je smutné, když pokřtění nemají na pobožnosti čas a nemodlí se je vůbec. Svědčí to o tom, že všechno ostatní je pro ně důležitější než Bůh. Jenže žádný vztah se neobejde bez projevů lásky. Tak ani víra v Boha se neobejde bez množství rozmanitých pobožností. Lze ale ještě mluvit o víře, když se odmítá i to nejzákladnější - svátosti, především slavení mše svaté a svátost smíření?

Milí farníci, rodiče, děti, mládež a všichni, kteří se rádi zapojujete do naší Netradiční misijní cukrárny. Opět se chystáme ji uspořádat a bez Vaší pomoci se neobejdeme. Všechny Vás tímto srdečně zveme a to v neděli 27. března  od 14 hodin do kulturního domu. Obracíme se na Vás proto s prosbou o jakoukoliv pomoc, ať už s napečením zákusků nebo přímo v cukrárně. Prosíme cukrářky, které jsou ochotné přispět domácím zákuskem do naší cukrárny, ať se hlásí co nejdříve paní Janě Fibichrové, tel. č. 774 086 903  do neděle 20. 3. 2022  a ostatní pomocníci do cukrárny u Eriky Uhrové  tel. č. 739 080 307. Dětem se budou rozdávat přihlášky ve škole nebo jsou k dispozici v kostele. Děkujeme předem všem, kteří se rádi opět zapojí do této akce a společně s námi tentokrát podpoří katechety, misionáře a farníky v Paraguay, kteří se starají o děti.    za organizátory cukrárny Erika Uhrová

Mnohdy sledujeme mladé lidi, kteří s velkými ambicemi vstupují do života. Nic je nesmí zdržovat. Mnozí si později uvědomí, kolik tak minuli příležitostí projevit lásku či žít to podstatné ze života. Nikdo nevíme, kolik času nám zbývá a zda dnešek není poslední šancí stát se naplno lidmi, jak to od nás Bůh očekává.

1. ČTENÍ Ex 3,1-8a.13-15

Mojžíš utekl z Egypta a žije daleko od svého národa. V této situaci ho však po letech Bůh oslovuje. Tak začíná příběh vysvobození Izraele z egyptského otroctví. Klíčový text Bible zjevuje Boží jméno JHVH, toto jméno je odvozeno od slova „být“ a nese mnohavrstvý význam: on je, existuje, nechává existovat. My jméno překládáme slovem Hospodin.

Mojžíš pásl stádo svého tchána Jitra, midjanského kněze. Když jednou vyhnal stádo za step, přišel k Boží hoře Chorebu. Tu se mu zjevil Hospodinův anděl v plameni ohně, který šlehal ze středu keře. Díval se, a hle – keř hořel plamenem, ale neshořel. Mojžíš si řekl: „Půjdu se podívat na ten zvláštní zjev, proč keř neshoří.“ Když Hospodin viděl, že se přichází podívat, zavolal ze středu keře: „Mojžíši, Mojžíši!“ A on odpověděl: „Tady jsem!“ Bůh řekl: „Nepřibližuj se sem, zuj opánky ze svých nohou, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá.“ A pokračoval: „Já jsem Bůh tvého otce, já jsem Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův!“ Mojžíš zahalil svou tvář, neboť se bál pohlédnout na Boha. Hospodin pravil: „Viděl jsem bídu svého lidu, který je v Egyptě, slyšel jsem jejich nářek na biřice; ano, znám jejich bolesti. Proto jsem sestoupil, abych je vysvobodil z ruky Egypťanů a vyvedl je z oné země do země úrodné a širé, do země oplývající mlékem a medem.“ Mojžíš pravil Bohu: „Hle, já přijdu k synům Izraele a řeknu jim: ‘Posílá mě k vám Bůh vašich otců.’ Když se zeptají: ‘Jaké je jeho jméno?’ – co jim mám říci?“ Bůh pravil Mojžíšovi: „Já jsem, který jsem!“ A dodal: „Tak řekneš synům Izraele: ‘Ten, který jest, posílá mě k vám.’“ A ještě pravil Bůh Mojžíšovi: „Tak řekneš synům Izraele: ‘Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův, posílá mě k vám!’ To je moje jméno na věky, to je můj název po všechna pokolení.“

2. ČTENÍ 1 Kor 10,1-6.10-12

První list Korinťanům je koncipován jako odpověď na řadu otázek. Od 8. kapitoly odpovídá svatý Pavel na problém, zda je možné konzumovat maso obětované pohanským modlám, které zřejmě bylo běžně dostupné. To vede autora k dlouhé úvaze o vnitřní svobodě (kap. 9–10), která je mnohem podstatnější než samotný problém jezení obětovaného masa.

Chtěl bych vám, bratři, připomenout, že všichni naši praotcové byli pod oblakem, všichni prošli mořem, všichni přijali Mojžíšův křest v oblaku a v moři, všichni jedli stejný duchovní pokrm a všichni pili stejný duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus. Ale přesto se většina z nich Bohu nelíbila. Pomřeli na poušti. Tyto věci se staly nám pro výstrahu, abychom netoužili po špatnostech, jako toužili oni. Ani nereptejte, jako někteří z nich reptali, a za to byli pobiti od anděla Zhoubce. To se jim přihodilo jako výstražný příklad a bylo to napsáno jako poučení pro nás, kteří žijeme v době poslední. Když se tedy někdo domnívá, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.

EVANGELIUM                Lk 13,1-9

Lukášovo evangelium je koncipováno tak, že od kapitoly 9, verše 51 Ježíš začíná svoji poslední cestu do Jeruzaléma. Na této cestě vypráví řadu epizod. S vědomím této poslední osudné cesty čteme náš text, který má spíše prorocký charakter, tedy skrze konkrétní událost vyzývá k jednání.

V té době přišli k Ježíšovi se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětních zvířat. Řekl jim na to: „Myslíte, že ti Galilejci, když to museli vytrpět, byli větší hříšníci než ostatní Galilejci? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni podobně zahynete. Anebo oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe a usmrtila je: myslíte, že byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni právě tak zahynete.“ Vypravoval pak toto podobenství: „Jeden člověk měl na své vinici zasazený fíkovník a přišel na něm hledat ovoce, ale nic nenašel. Proto řekl vinaři: ‘Hle, už tři léta přicházím hledat ovoce na tomto fíkovníku, a nic nenacházím. Poraz ho! Proč má zabírat půdu?’ On mu však odpověděl: ‘Pane, nech ho tu ještě tento rok. Okopám ho a pohnojím, snad příště ovoce ponese. Jestliže ne, dáš ho pak porazit.’“

K ZAMYŠLENÍ

Dnešní evangelium nabízí několik vrstev zamyšlení: Nejprve pohled na člověka, který rád sbírá šokující zprávy a roznáší je. Pán ho zastaví a odvrátí jeho pohled od šokujících drbů k jeho vlastnímu příběhu. Druhou vrstvou mohou být lidé, kterým se přihodila nějaká tragédie. Ježíš nenadává na situaci s ostatními. Vidí v události impulz, kterým k nám promlouvá Bůh. A v neposlední řadě tu je zahradník z podobenství, který se přimlouvá u svého Pána. Ani on nenadává, nezatracuje, ale hledá cestu, jak jiným pomoci žít.