Ježíš řekl: „Moje ovce slyší můj hlas; já je znám a ony jdou za mnou. Já jim dávám věčný život.“ (Jan 10, 27)

Ježíš nás zná. Ne jako celek, ale každého osobně a úplně. Jak se při vědomí, že mě někdo zná skrz naskrz cítím? Je to příjemné, nebo nepříjemné? V kontextu řeči o dobrém pastýři to má zcela pozitivní a povzbuzující význam. Ví, co prožíváme a co potřebujeme, a podle toho se o nás zcela osobně stará. Chceme-li zakusit Ježíšovu pastýřskou lásku a péči, jsme zváni naslouchat jeho hlasu, jeho slovům. Ježíš se nám dává poznávat tím, že k nám mluví. Nejde o instrukce, pokyny či příkazy, ale o především o ujištění o jeho zájmu o mě osobně, že mi rozumí a že mu na mně záleží. Zároveň se nasloucháním učíme rozpoznat jeho hlas mezi ostatními, abychom mohli jít za ním. S důvěrou, že mě vede po správných stezkách, k vodám, kde si mohu odpočinout, že se nemusím bát a lekat zla, i kdybych šel temnotou, že jeho pastýřská hůl zajišťuje bezpečí a je mi útěchou (srov. Žl 23).

- Již 30 let se vydává zábavný křesťanský měsíční pro děti Nezbeda (s přílohou Cvrček pro předškolní děti). Rodiče, podívejte se na jejich internetové stránky: www.casopisnezbeda.cz a prosím, zvažte možnost objednání předplatného.

Od skutečnosti zmrtvýchvstání se liturgie posouvá k tématu daru Ducha svatého. Fakticky se tak více a více soustřeďujeme na skutečnost života následovníků Krista a na pojem církev. Bůh nás povolal, abychom z daru vzkříšení v moci Ducha svatého budovali církev, společenství těch, kteří jdou za Kristem.

1. ČTENÍ Sk 14,21b-27

Svatý Pavel a svatý Barnabáš se vracejí z první misijní cesty, z území středu dnešního Turecka do Antiochie Syrské (přístav v severovýchodním cípu Středozemního moře). Ta byla centrem křesťanů celé oblasti. A všude ustanovují správu nových komunit (náznak dnešního systému duchovní správy).

Pavel a Barnabáš se vrátili do Lystry, Ikónia a do Antiochie. Utvrzovali tam učedníky a povzbuzovali je, aby byli ve víře vytrvalí, protože do Božího království vejdeme jen tehdy, když hodně vytrpíme. V jednotlivých církevních obcích jim po modlitbě a postu ustanovili starší a poručili je Pánu, v kterého uvěřili. Potom prošli Pisídií a Pamfýlií a hlásali slovo Páně v Perge. Pak odešli do Atálie. Odtamtud odpluli lodí do Antiochie, kde byli kdysi doporučeni milosti Boží k dílu, které teď ukončili. Když tam přišli, svolali církevní obec a vypravovali, co všechno Bůh s nimi vykonal a jak otevřel bránu k víře pohanům.

2. ČTENÍ Zj 21,1-5a

Po tři neděle budeme číst ze závěru celé Bible, a tedy ze závěru Apokalypsy. Po všech peripetiích života a pronásledování ti, kdo obstáli, zakusí nádheru cíle připraveného Bohem: dar nové země. V obrazné řeči se mísí jak biblická symbolika, tak i důraz na emoce. Obojí ale svědčí o velkolepém Božím daru, který pro nás Bůh připravil.

Já, Jan, viděl jsem nová nebesa a novou zemi – dřívější nebesa a dřívější země zmizely, ani moře už není. A uviděl jsem svaté město, nový Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha; bylo vystrojeno jako nevěsta okrášlená pro svého ženicha. A uslyšel jsem od trůnu mohutný hlas: „Hle – Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s nimi přebývat; oni budou jeho lidem, a on – Bůh s nimi – bude jejich Bohem. On jim setře každou slzu z očí: nebude už smrt ani zármutek, nářek ani bolest už nebude, protože co dříve bylo, pominulo.“ A ten, který seděl na trůně, řekl: „Hle – všechno tvořím nové!“

EVANGELIUM                 Jan 13,31-33a.34-35

Jsme ve večeřadle, před malou chvilkou Ježíš umyl učedníkům nohy a začali slavit Poslední večeři. Ale text je vybrán především kvůli odkazu na základní princip fungování společenství církve. Ježíšovo slovo není jen dobrá rada, ale přikázání.

Když Jidáš odešel, Ježíš řekl: „Nyní je oslaven Syn člověka a Bůh je oslaven v něm. Je-li Bůh v něm oslaven, oslaví Bůh i jeho v sobě; ano, hned ho oslaví. Dítky, jen krátký čas jsem s vámi. Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem; jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem.“

K ZAMYŠLENÍ

Zradou je Bůh oslaven? Zní to jako protimluv. Jakkoli Jidáš usiluje o zkázu Krista, z hlediska Boží strategie právě začala cesta vykoupení. Ježíšova smrt a vzkříšení je oslavou Boha, oslavou a ukázkou Boží vlády nad světem. Záměry Zla jsou poraženy Boží mocí, která dalekosáhle překračuje horizont myšlenek Jidáše. Jejím cílem je svoboda dětí Božích, aby mohly společně putovat za Bohem. Jsme vykoupeni jako společenství! Proto se dá mluvit o tom, že církev je mystické Kristovo tělo. Jsme součástí Krista, jsme součástí Božího lidu, který putuje za Pánem. To, co nás vzájemně propojuje, je láska k Bohu a k souputníkům na společné cestě za Bohem.