Matky přinášely k Ježíšovi děti, aby jim požehnal. Ale učedníci jim to zakazovali. Když to Ježíš viděl, rozmrzelo ho to a řekl jim: "Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království. Amen pravím vám: Kdo nepřijme Boží království jako dítě, vůbec do něho nevejde." Bral je do náručí, kladl na ně ruce a žehnal jim. (Mk 10, 13-16)

Nevím, co vedlo učedníky z evangelního úryvku k tomu, že k Ježíšovi začali někoho pouštět a jiným to zakazovat. Možná to mysleli i dobře, aby Ježíše neobtěžovalo tolik lidí. Nicméně vypadli z role učedníků, kteří mají Mistrovi naslouchat, jeho slova dále hlásat a přivádět k němu další, a stali se z nich kádrováci, kteří rozhodují o tom, kdo si zaslouží být Ježíšem přijat, a kdo ne. Toto pokušení se týká i Ježíšových učedníků i dnes. Tedy nás křesťanů jednotlivě i celé církve. Neposuzujeme také, kdo k Ježíšovi přicházet smí, a kdo ne? Kdo si to zaslouží, kdo toho naopak hoden není? Nezakazujeme to dokonce někomu? Není z nás Ježíš stejně rozmrzelý jako tenkrát? Lékem na to je vrátit se k postoji učedníka, tedy toho, kdo Pánu a Mistru naslouchá, aby mu dobře porozuměl a osvojil si jeho postoje. Potřebujeme hlouběji vstřebat jádro evangelia, totiž že si vstup do Božího království nikdo z nás nezaslouží, a přesto nám ho Bůh nabízí ze své dobroty a lásky, protože stojí o každého i toho nejnepatrnějšího a bezvýznamného. Přijmout Boží království jako dítě neoznačuje vhodný věk, ale postoj. K Bohu můžeme přicházet jen jako děti, tedy s důvěrou, že jeho láskyplná náruč je pro nás otevřená bez ohledu na naše výkony a zásluhy. Lékem může být i to, že budeme přijaté evangelium skutečně předávat druhým. Kdo touží druhé  k Ježíši přivádět, nebude zároveň vymýšlet, kdo k němu nesmí.

- Dar na kostel 1 000 Kč. Bůh zaplať.

- V sakristii jsou k dispozici stolní děkanátní kalendáře. Cena 60 Kč.

Když se člověk považuje za pána vesmíru a nikoli za jeho zodpovědného správce, když přestává vnímat své skutečné místo ve vztahu ke světu, dochází k ospravedlnění veškerého plýtvání, jak  v oblasti životního prostředí tak i ve vztahu k lidem, a zachází s ostatními i s přírodou jako s pouhými předměty. Už staří říkali: "Člověk musí jíst, aby žil, nikoli žít, aby jedl". Člověk musí konzumovat, aby žil, nikoli žít, aby konzumoval. Především bychom nikdy neměli konzumovat bezuzdně, jako je tomu dnes. Každý musí užívat půdu v takovém rozsahu, jaký potřebuje ke své obživě. 

30.9.2021, poselství účastníkům parlamentního shromáždění Rady Evropy

Stále častěji se mluví o tom, že je potřeba se starat o životní prostředí. Dokud se ale vládcové států budou považovat za svrchované pány, tak se o svět nebudou starat dobře. My nejsme v roli těchto vládců, ale i my se musíme naučit uplatňovat jednoduché pravidlo: Nepodléhat takovému konzumismu, který k životu nutně nepotřebujeme.

Proč mám jít k volbám?

Volby nejsou povinné, ale podílet se na společném životě patří mezí křesťanské povinnosti. A účast ve volbách je jedním z projevů této spoluúčasti a zodpovědnosti.

I před letošními volbami si můžeme položit pár důležitých otázek:

1) Jsem sebevědomý a odpovědný? Pokud ano, jdu k volbám, protože jinak za mne rozhodují jiní a zbavuji se práva cokoli v budoucnosti ovlivnit.

2) Jsem demokrat? Pokud ano, nebudu volit extremistické ani výrazně autoritativní strany.

3) Jsem rozvážný a rozumný? Pokud ano, dám si pozor na předvolební triky, populistické sliby a velká deklarační gesta a budu se i v předvolební vřavě řídit svým rozumem.

4) Jsem slušný člověk dbalý cti? Pokud ano, odmítnu stranu, která pomlouvá a tupí své protivníky.

5) Mám naději v budoucnost? Pokud ano, pak budu spíše volit stranu s dlouhodobým záměrem, než tu, která uvažuje v rozmezí čtyřletého volebního období.

6) Jsem křesťan? Pokud ano, rozhoduji se podle hodnot (zvláště hodnot desatera) a ne podle své peněženky nebo svých pocitů.

Když položíme dětem otázku, čeho by chtěly v životě dosáhnout, často odpoví, že by chtěly být bohaté. Bohatství je znamením hojnosti, zabezpečení, jistoty. Nemusíme se omezovat. Ale bohatství může člověka také velice okrást. Prosme dnes za bohaté lidi a za jejich svět.

1. ČTENÍ  Mdr 7,7-11

Kniha Moudrosti je nejmladší ve Starém zákoně. Autor v této části „zpívá“ chvalozpěv na moudrost. Uvědomuje si, že i král je smrtelný obyčejný člověk. Proto prosí o moudrost, která zde neoznačuje vzdělanost či chytrost. Moudrost označuje něco, co má charakter živé Boží milosti, zvláštního daru. Přesnější odpověď najdeme až o sto let později v Novém zákoně.

Modlil jsem se, a byl mi dán rozum, prosil jsem, a ducha moudrosti v úděl jsem přijal. Jí jsem dal přednost před žezly a trůny a bohatství ve srovnání s ní jsem pokládal za nic. Nesrovnával jsem s ní neocenitelný drahý kámen, protože všechno zlato je vzhledem k ní jen troška písku a za bláto lze počítat vedle ní stříbro. Miloval jsem ji nad zdraví a krásu, chtěl jsem ji mít raději než denní světlo, poněvadž nehasne její záře. Spolu s ní se mi dostalo všeho dobra a skrze ni nespočetného bohatství.

2. ČTENÍ  Žid 4,12-13

Propracovaný text listu Židům obhajuje legitimitu Kristova kněžství, a tím také vykoupení. Ve 4. kapitole předkládá důkazy z Písma. A právě tyto důkazy autor podtrhuje slovy, která dnes čteme. Jde mu o moc a sílu Božího slova.

Boží slovo je plné života a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč: proniká až k rozdělení duše a ducha, kloubů a morku a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími. Není tvora, který by se před Bohem mohl ukrýt, před jeho očima je všechno nahé a odkryté a jemu se budeme zodpovídat.

EVANGELIUM                  Mk 10,17-30

Pokračujeme v textech, které jsou v rámci Markova evangelia věnovány učedníkům. Oni mají především porozumět. Život věčný není jen otázkou splnění předpisů (viz Mk 10,2 – minulá neděle). Jde o svobodu srdce, v níž opustíme vlastní svět jistot a opřeme se o Boha. Proto je důležité číst nejen první část úryvku (Mk 10,17-22), ale i druhou (v. 23-31). Bůh skutečně náš život a naše srdce naplní.

Když se Ježíš vydával na cestu, přiběhl nějaký člověk, poklekl před ním a ptal se ho: „Mistře dobrý, co musím dělat, abych dostal věčný život?“ Ježíš mu odpověděl: „Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jenom jeden: Bůh. Znáš přikázání: ‘Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i matku!’“ On mu na to řekl: „Mistře, to všechno jsem zachovával od svého mládí.“ Ježíš na něho pohlédl s láskou a řekl mu: „Jedno ti schází: Jdi, prodej všechno, co máš, a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě!“ On pro to slovo zesmutněl a odešel zarmoucen, protože měl mnoho majetku. Ježíš se rozhlédl a řekl svým učedníkům: „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!“ Učedníci užasli nad jeho slovy. Ježíš jim však znovu řekl: „Děti, jak je těžké vejít do Božího království! Spíš projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království.“ Oni užasli ještě víc a říkali si mezi sebou: „Kdo tedy může být spasen?“ Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. Vždyť u Boha je možné všechno.“ Tu mu řekl Petr: „My jsme opustili všechno a šli jsme za tebou.“ Ježíš odpověděl: „Amen, pravím vám: Nikdo není, kdo by opustil dům, bratry nebo sestry, matku nebo otce, děti nebo pole pro mě a pro evangelium, aby nedostal stokrát víc nyní v tomto čase: domy, bratry a sestry, matky a děti i pole, a to i přes pronásledování, a v budoucím věku život věčný.“

K ZAMYŠLENÍ

Nejeden člověk si posteskne, když vidí někoho v krásném autě či luxusní vile. Bohatství však má svá rizika. Vzdát se jistoty, kterou bohatství poskytuje, může být pro mnohé neřešitelné. Nedokážou to. Nejde o to, že nemáme vytvářet jistoty, šetřit na horší časy atd. Ježíš mluví o závislosti, o poutech, která člověka sevřou tak, že není svobodný. Zmíněný člověk v evangeliu nedokázal opustit svůj svět bohatství. Dokázal Boha uctívat pouze v omezeném prostoru, který vymezilo jeho bohatství. Příměr s velbloudem a jehlou ukazuje tento paradox. Podstatné je však to, co v textu evangelia navazuje! Ti, kteří dokázali opustit své bohatství, se Boží milostí stávají nesmírně bohatí. A zkušenost to potvrzuje.