Tu noc učedníci nic nechytili. Když nastávalo ráno, stál Ježíš na břehu. /.../ Vystoupili z lodi a viděli žhavé uhlí, na něm rybu, chléb. /.../  Když posnídali, zeptal se Ježíš Šimona Petra:  „Šimone, synu Janův, miluješ mě?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě miluji.“  Ježíš mu řekl: „Pas moje ovce.“  (srov. Jan 21,3-4,9.16)

Petrova očekávání se rozplynula. Ježíš zemřel. On sám selhal a - utekl. Opustil Pána a třikrát ho zapřel, i když se nedávno kasal svou věrností. Zklamaný, uzavřený do vlastních výčitek,  se vrací se k rybolovu. Ale ani ten se nedaří. Není co jíst.  Únava, hlad, beznaděj, tíha k neunesení… Jako rozbřesk na něj musí zapůsobit živý Ježíš, který se náhle objeví na břehu. Laskavý a vnímavý k jejich celkovému vyčerpání… Utiší nejen hlad, ale přináší do jejich srdce pokoj: „Pán je tu“. Když pak do ticha zazní Ježíšova otázka: „Miluješ mě, Šimone?“, je Petr připraven naslouchat. A Ježíš se překvapivě nevrací k tomu, co bylo. Zjevně pro něj Petrovo selhání není tak důležité. Podstatnější je nastavení Petrova srdce. Možná v sobě máme nějakou podobnou pachuť Petrova selhání – mysleli jsme si možná, že jsme v něčem lepší než druzí, ale opak se ukázal pravdou. Výčitky a tíživé okolnosti našeho života nás mohou vnitřně deptat. Jsou chvíle, období, kdy je všechno jinak. Nedaří se nic. Máme dojem, že Bůh zmizel z našeho života. Nic dobrého ani nečekáme.  Smysl života jakoby se ztratil. Jenže On nás čeká. Jako tehdy na Petra, čeká i na nás právě tam, kde se nacházíme a kde se cítíme vyčerpáni a ztraceni. Znovu nás oslovuje. Nabízí občerstvení pro znavenou duši i tělo. A navzdory našim selháním a pocitu marnosti se ptá: „Miluješ mě?“ Naší minulostí se někdy nemůžeme chlubit. Nemusíme se ale vracet k tomu, co bylo. Ani nemusíme vydávat heroická prohlášení: „už tě, Pane, nezklamu“. Bůh „ví“ a má soucit s našimi slabostmi (srov. Žid 4.15). Chce, abychom šli dnes společně s ním dál. Svou otázkou nás stejně jako Petra opět povolává ke službě a posílá do světa. Jsme připraveni odpovědět? Ježíš chce jen naše srdce – touhu být tu pro něj. S vědomím své křehkosti, s odhodláním nespoléhat na sebe, můžeme s ním po boku vykročit a naplňovat své poslání. Miluješ mě ...? Ty Pane víš…

- Měsíční sbírka: 5 700 Kč. Další dary: 2 000 Kč. Pán Bůh zaplať.

Misijní klubko Dolní Němčí ve spolupráci s charitou a obcí zve všechny milovníky pohybu a dobrého srdce na charitativní akci BĚHEM A CHŮZÍ PRO DOMÁCÍ HOSPIC ANTONÍNEK, která se uskuteční v sobotu 7. května 2022 od 14 hodin u Muzea Na Mlýně v Dolním Němčí. Můžete si vybrat ze dvou tras 3,5 km a 7 km, které vedou po zpevněné cestě, vhodné pro celé rodiny bez rozdílu věku.  Můžete běžet, jít nebo se loudat s kočárkem, domácím mazlíčkem nebo jen s hůlkami. Dobrovolným příspěvkem přispějete na činnost Domácího hospice Antonínek. Bližší informace na plakátu. Těšíme se na Vás.

Bratři a sestry, a především vy, mladí přátelé, příští neděli bude církev slavit Neděli Dobrého pastýře, která je již tradičně spojena s modlitbami za nová povolání ke služebnému kněžství, ale také k zasvěcenému životu. Evropa, ale i naše země, se potýká v poslední době s nedostatkem duchovních povolání, která jsou tak důležitá pro život církve, Kristova těla. Po dvou „covidových“ letech jsme letos opět mohli slavit největší svátky normálním způsobem a bylo krásné vidět, jak se naše kostely zaplnily těmi, kteří toužili prožít  a oslavit Kristovu oběť i zmrtvýchvstání. Kristova láska se dotýká lidských srdcí  i ve 21. století a věříme, že i dnes oslovuje muže i ženy a zve je k celoživotnímu následování a službě. V tomto období se mnozí připravují k maturitě a my, vaši pastýři, také vás vyzýváme, abyste neodporovali možná jen velmi jemnému volání, kterým vás náš Pán k sobě přitahuje. Vězte, že vás chce ve své službě učinit šťastnými a užitečnými pro druhé! A i když termín pro odevzdání přihlášek do semináře je u konce, vězte, že žádný biskup ani v těchto dnech a týdnech vás neodmítne a rád se s vámi setká. Církev vás potřebuje! Obracíme se také na vás, všechny věřící, abyste se v našich farnostech, v rodinách  i sami osobně na tento úmysl intenzivně modlili. Zítra začne Týden modliteb za duchovní povolání, který vyvrcholí Nedělí Dobrého pastýře. Zveme vás tedy k modlitbě a moc o ni prosíme! Sám Pán přece říká: „Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň!“ (Mt 9, 37). Zvláště doporučujeme adoraci eucharistického Pána, Denní modlitbu církve nebo modlitbu růžence. Spolubratry kněze vyzýváme, aby na tento úmysl slavili mše svaté a tuto prosbu pravidelně zařazovali mezi přímluvy. Věříme, že Pán naše modlitby vyslyší a naší církvi nebudou chybět ti, kteří hlásají Boží slovo, vysluhují svátosti a vedou lid do Božího království.

Všem vám žehnáme - Vaši čeští a moravští biskupové

Čtvrtá neděle velikonoční je nazývána nedělí Dobrého pastýře a je spojena s modlitbou za nová duchovní povolání. Čte se tradičně evangelium o dobrém pastýři z 10. kapitoly Janova evangelia.

1. ČTENÍ Sk 13,14.43-52

Vyprávění Skutků apoštolů pokračuje od vzniku církve a prvních kroků k šíření evangelia za hranice Izraele. Apoštolové Pavel a Barnabáš se na první apoštolské cestě (od jižního pobřeží zhruba do středu dnešního Turecka) vyrovnávají s nepřijetím zvěsti evangelia mezi Židy. Pro svatého Pavla byla ale zásadní otázka hlásání pohanům. Dnes čteme o události, která mu pomůže obrátit k nim pozornost.

Pavel a Barnabáš šli z Perge a dostali se do Antiochie v Pisídii. Tam šli v sobotu do synagogy a posadili se. Přišlo za nimi hodně židů a pohanů, kteří ctili Boha. Pavel a Barnabáš s nimi rozmlouvali a povzbuzovali je, aby zůstali věrni Boží milosti. Následující sobotu se sešlo takřka celé město, aby si poslechlo Boží slovo. Když však židé viděli takové množství, naplnilo je to žárlivostí, odporovali Pavlovi, když mluvil, a vedli rouhavé řeči. Tu Pavel i Barnabáš jim řekli otevřeně: „Vám nejprve se mělo hlásat Boží slovo. Ale proto, že ho od sebe odmítáte, a tak sami sebe odsuzujete ke ztrátě věčného života, obracíme se k pohanům. Neboť tak nám to nařídil Pán: ‘Určil jsem tě za světlo pohanům, abys byl spásou až na konec země.’“ Když to uslyšeli pohané, radovali se a velebili slovo Páně. A přijali víru všichni, kdo byli určeni k věčnému životu. Tak se slovo Páně šířilo po celé té krajině. Židé však poštvali zbožné ženy z vyšších vrstev a přední muže města, vyvolali proti Pavlovi a Barnabášovi pronásledování a vyhnali je ze svého území. Oni si na svědectví proti nim setřásli prach z nohou a odešli do Ikónia. Učedníci však byli plní radosti a Ducha svatého.

2. ČTENÍ Zj 7,9.14b-17

Vyprávění Apokalypsy nejdříve představilo nebe (4. kapitola), následně se objeví vítězný Beránek, jenž spustil řetězec posledních událostí, které vedou k vítězství věrných a k pádu mocností Zla. V 6. kapitole vyjedou mocní jezdci, kteří mají za úkol začít proces se Zlem. Ale to je přerušeno andělem, který nejprve volá věrné k Bohu. Tak se ocitáme v našem textu, kde jsou tito věrní přijímáni v nebi.

Já, Jan, viděl jsem veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků; stáli před trůnem a před Beránkem, odění bílým rouchem, s palmami v rukou. A jeden ze starců mi řekl: „To jsou ti, kdo přicházejí z velikého soužení; roucho si do běla vyprali v Beránkově krvi. Proto jsou před Božím trůnem a ve dne v noci mu slouží v jeho chrámě. A ten, který sedí na trůně, se k nim sníží a bude s nimi bydlet. Už nikdy nebudou mít hlad ani žízeň, nebude už do nich pražit slunce ani jakýkoli jiný žár, protože Beránek, který je uprostřed před trůnem, bude je pást a vodit k pramenům živé vody. Bůh sám jim setře každou slzu z očí.“

EVANGELIUM                 Jan 10,27-30

Janovo evangelium v 10. kapitole mluví velmi jasně o vztahu Krista a jeho církve. Každé slovo našeho úryvku je klíčové pro jednoznačné pochopení vztahu Krista a nás.

Ježíš řekl: „Moje ovce slyší můj hlas; já je znám a ony jdou za mnou. Já jim dávám věčný život. Nezahynou navěky a nikdo mi je nevyrve z rukou. Můj Otec, který mi je dal, je větší než všichni a z Otcových rukou je nemůže vyrvat nikdo. Já a Otec jedno jsme.“

K ZAMYŠLENÍ

Podle 10 kapitoly Janova evangelia se zdá, že „znát Krista“ a „mít život“ je totéž. Život znamená nezahynout. Svatý Pavel říká těm, kteří Krista odmítli: „Ale proto, že ho od sebe odmítáte, a tak sami sebe odsuzujete ke ztrátě věčného života.“ Co tedy znamená „poznat Krista“? Slyšet Boží hlas, mít život a žít z něho. Být Božím dítětem a být „ovcí“ Božího společenství neznamená nic naivního a pasivního. Vyžaduje odvahu přijmout Krista, dát mu život, a on dá život nám!