Ty, kdo hledáš ochranu u Nejvyššího, řekni Bohu: „Ty jsi mé útočiště a má tvrz, - můj Bůh, v Tebe doufám!“ (srov. Žl 90)

Jsme obklopeni zprávami o zlu, které se šíří nečekanou silou. Po prvotním šoku z rozpoutané agrese nemyslitelných rozměrů přichází strach, co bude dál. A je to přirozené. Kromě války nás ale ohrožuje i jiné nebezpečí: zůstat ve strachu sami. Bez Boha. Když vnímáme, že se nás strach začíná zmocňovat, když nás začne ovládat zlost a malomyslnost, modleme se! S vědomím své slabosti tyto pocity stále přinášejme Bohu. Vložme je do Božích rukou a odložme úvahy, co bylo a co by mohlo nastat. Tady a teď totiž můžeme vstupovat do Boží oživující přítomnosti. Nechávejme zasadit jeho slovo do svého srdce, aby z něj vyrůstala naše víra. Berme do rukou denně Boží slovo, připomínejme si slova ohlašující Boží věrnost, milosrdenství, Boží moc převyšující každé zlo a jeho konečný definitivní triumf. Obnovujme znovu svou víru v Boží dobrotu i milosrdenství. Pak i pod tíhou kritické situace a reálných hrozeb budeme posilněni, abychom mohli vyjít ze sebe a svého strachu a být světu kolem nás účinným světlem naděje a nástrojem lásky. Místo strachu a zlosti můžeme být tvůrci pokoje a milosrdenství. A můžeme být užiteční a nápomocní právě tak, jak je to potřeba. Uč nás, Pane, opřít se o Tvé slovo, ať v nás roste pevná důvěra v tebe. „Ty jsi Pane, naše útočiště a tvrz, náš Bůh, v něhož doufám.“

- Sbírka na Ukrajinu: 6 600 Kč. Další dary: 2 200Kč. Pán Bůh zaplať.

- Příští neděli je celonárodní sbírka na podporu pastorace mládeže (celostátní setkání mládeže v Hradci Králové – viz. níže).  

- V neděli 13. března, kdy si připomeneme 9. výročí volby papeže Františka, se bude na faře v Uherském Brodě v 17 hodin promítat dokumentární film Papež František: Muž, který drží slovo. Všichni jste srdečně zváni.

Monstrance má svůj název od latinského slova monstrare, což znamená předvádět, ukazovat. Používá se v církvi už od 13. století. Bývá z ušlechtilého kovu, nejčastěji z pozlaceného stříbra. Slouží k vystavování (ukazování) a uctívání toho nejvzácnějšího, co v katolickém kostele je – proměněné hostie. Věřící před monstrancí s hostií poklekají a adorují (klanějí se) Ježíši Kristu v eucharistii. Také v našem kostele je monstrance. V letošní postní době budeme tvořit symbolickou monstranci.

Každý týden si můžete u vchodu do kostela vzít kartičku (zvlášť jsou kartičky pro děti a pro dospělé). Na kartičce je napsaná věta z nedělního evangelia a podnět/inspirace, jak rozvinout svůj vztah k Pánu Ježíši. Každou neděli po mši pak můžete nalepit drahokam na monstranci na nástěnce v kostele. Tak jako se v postní době snažíme připravit na oslavu Zmrtvýchvstalého Krista, připravit mu svá srdce ve svátosti smíření, budeme se snažit vyzdobit mu i symbolickou monstranci. O Velikonocích potom do středu monstrance dolepíme bílé kolečko – symbol Eucharistie. Zmrtvýchvstalý Ježíš zůstává s námi živý. Setkáváme se s ním ve mši svaté, můžeme se mu klanět ve svatostánku v opravdové monstranci a opravdové posvěcené hostii. On je ten největší drahokam. Také my se máme stát živou monstrancí – ukazovat Krista svým životem

Nabídek, jak strávit čas mimo rodinu, je nesmírně mnoho - výlety, návštěvy, nákupy, kulturní a sportovní akce. Skutečnost, že Ježíš prožil třicet let skrytě v rodině, nám odkrývá, že i v tom zdánlivě obyčejném soužití můžeme být obohacováni. Prosme Ježíše, Marii a Josefa, aby nám pomohli naučit se být doma rádi.

Podle jedné tradice se u rodinného stolu nechávalo jedno místo volné pro Ježíše, aby se naznačilo i tímto způsobem, že k naší rodině, k našemu stolu a životu Ježíš patří. Můžete sami najít, jak to udělat, aby Ježíš nebyl jen sváteční host, ale patřil k naší rodině jako první člen.

Každoroční Svátek matek o druhé květnové neděli má u nás už své místo, jde o to projevit vděčnost a úctu našim maminkám. Ale duch mateřství je každodenní obětavý život, který nejen drží rodinu pohromadě, ale ovlivňuje jednotlivé členy, aby se uměli darovat druhým a dělit, jak se o to snaží každá dobrá matka.

Jak jste se naučil modlit, ptal se kdosi kněze. Odpověděl: Jako malý jsem viděl svou maminku. Mnoho gest a reakcí učí maminka v prvních letech své dítě. Kéž by mezi ně patřilo znamení kříže, srozumitelná modlitba a prostor pro tyto duchovní projevy v běhu dní. Tato činnost je zasévání pro budování vztahu k Bohu.

Práci věnujeme spoustu času svého života, a proto je důležité se umět na ni správně a s jistým nadhledem podívat. Je to činnost, kterou spolupracujeme na stvořitelském Božím díle, kterou se nejen realizujeme a rozvíjíme, ale také od ní odpočíváme. Vděčný pohled na naši práci v nás uchovává spokojenost a oživuje naše všední dny.

Modlitba, konání dobra a půst jsou lékem nejen pro nás, nýbrž pro všechny, poněvadž mohou změnit dějiny. Jsou hlavními cestami, které Bohu umožňují, aby zasahoval do našich životů a běhu světa. Jsou to zbraně ducha.

4.3.2022, twitter papeže

Prosme Boha, abychom opravdu brali vážně, že cesta modlitby, konání dobra a půst je důležitější než cesta soběstačnosti, sebestřednosti a blahobytu.

Válka a co my s tím?

Je třeba učinit všechno, co je rozumně možné, aby nedocházelo k válce, a to kvůli zlu a nespravedlnostem, která působí. Církev se modlí: „Od hladu, moru a války vysvoboď nás, Pane.“

Z mnohých stran nyní slyšíme výzvy k modlitbě, což nepřekvapuje. Zvlášť naléhavě k modlitbě vyzývá papež František. Modlitba je pro křesťana velký dar a je zodpovědný za jeho užívání. Víra nám umožňuje setrvávat v modlitbě, i když jsme vystaveni tváří v tvář zlu války, nesmyslnému zabíjení a trápení a také  pocitu bezmocnosti vůči tomu a těm, kdo toto nesmyslné zlo rozpoutali. Asi každý, kdo se za Ukrajinu modlí, by rád uviděl okamžitý účinek modlitby. Tak se to ale nestává. Přesto je třeba modlit se a nepolevovat, stavět pomyslnou hráz zlu z naší lásky, víry a vytrvalosti. A nenechat se přemoci únavou nebo se dokonce nenechat strhnout ke zlu, ať už se projevuje jakkoliv.

Milé sestry, milí bratři, mladí přátelé, zveme vás na Celostátní setkání mládeže (CSM) do Hradce Králové v termínu: 9. až 14. srpna 2022, přihlašování je již spuštěno (www.celostatnisetkanimladeze.cz). Pozvěte i své kamarády. Staňte se svědky a zakuste novou zkušenost ve víře s Ježíšem a Marii jako sv. Pavel. V rámci CSM zveme do Hradce Králové také mladé rodiny na setkání rodin, a to v sobotu 13. srpna 2022. V neděli 13. března proběhne celostátní sbírka na podporu pastorace mládeže. Výtěžek bude použit na přípravu CSM a setkání mladých s papežem na Světovém dni mládeže v Lisabonu, které se uskuteční v roce 2023. Dary můžete vložit do nedělní sbírky, popř. zaslat na účet 2900864161/2010. První křesťané si také navzájem pomáhali modlitbou i finanční sbírkou. Za vaši štědrost děkujeme a opětujeme ji modlitbou. V minulosti tato velká setkání pomohla mládež povzbudit ve víře a zapálit je pro Krista. Proto budeme velice vděčni i za vaše modlitby.

biskup Pavel Posád, delegát pro mládež a P. Kamil Strak, ředitel Sekce pro mládež

Postní doba je časem obrody naší víry. Evangelium nás dnes přivede k důležité události Ježíšova příběhu. Apoštolové poznávají Krista ještě jinak než dosud. Vše souvisí s tím, že Ježíš začal veřejně říkat, že bude trpět a zemře.

1. ČTENÍ 1. ČTENÍ Gn 15,5-12.17-18

Ocitáme se v době praotců Izraele (kolem roku 1800 př. Kr.), Abrám odešel z Mezopotámie a žije jako host na území Palestiny, bez potomka – dědice. Náš text popisuje rituál uzavření smlouvy mezi Bohem a Abrámem formou oběti. Bůh jako ohnivý sloup prochází mezi rozděleným obětním zvířetem. Později bude obnova této smlouvy důvodem změny jména Abráma na Abraháma (Gn 17). Je zde věta, která je pro novozákonní teologii klíčová: víra vede ke spravedlnosti.

Bůh vyvedl Abráma ven a pravil: „Pohlédni na nebe a spočítej hvězdy, můžeš-li je spočítat!“ – a dodal: „Tak četné bude tvé potomstvo!“ Abrám Hospodinu uvěřil, a ten ho za to uznal za spravedlivého. Znovu mu pravil: „Já jsem Hospodin, já jsem tě vyvedl z Uru Chaldejců, abych ti dal tuto zemi do vlastnictví.“ Abrám řekl: „Pane, Hospodine, podle čeho poznám, že ji dostanu do vlastnictví?“ Bůh mu řekl: „Vezmi pro mě jalovici, kozu, berana, všechny tříroční, pak ještě hrdličku a holoubě.“ Abrám mu přinesl všechna tato zvířata, rozpůlil je a položil jednu polovici proti druhé, ale ptáky nerozpůlil. Dravci se slétali na mrtvá těla, ale Abrám je odháněl. Slunce se sklánělo k západu, když Abrám upadl do hlubokého spánku; pojala ho hrůza a velká tíseň. Zatím slunce zapadlo, nastala tma, a hle – dýmající pec a ohnivá pochodeň přešly mezi oněmi rozpůlenými částmi. V ten den uzavřel Hospodin s Abrámem smlouvu a řekl: „Tvému potomstvu dávám tuto zemi od Egyptského potoka až k veliké řece, řece Eufratu!“

2. ČTENÍ Flp 3,17 – 4,1

Ve třetí kapitole se svatý Pavel brání proti podivným hlasatelům evangelia, kteří víru spojují s povinností obřízky. Pavel sám se toho všeho zřekl a považuje to za bezcenný brak pro evangelium, běží k cíli, kterým je Kristus.

Bratři, jednejte všichni tak, jak jednám já, a dívejte se na ty, kdo žijí podle mého příkladu. Často jsem vás na to upozorňoval, a teď to říkám se slzami v očích, že se jich mnoho chová jako nepřátelé Kristova kříže. Jejich konec je záhuba, jejich bůh je břicho a vychloubají se tím, zač by se měli stydět, mají zájem jenom o věci pozemské. My však máme svou vlast v nebi, odkud také s touhou očekáváme spasitele Pána Ježíše Krista. On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené. Způsobí to jeho moc, kterou si může podřídit všecko. Proto, moji bratři milovaní a vytoužení, moje radosti a koruno, tak stůjte v Pánu pevně, milovaní!

EVANGELIUM                Lk 9,28b-36

Evangelium klade jeden ze zlomů celého příběhu do okamžiku, kdy Ježíš začne mluvit o své smrti (Lk 9,22). Po první předpovědi smrti se odehrává náš text. Je v něm mnoho symbolů: Ježíš jako druhý Mojžíš, Bůh se zjevuje v oblaku, jak to známe ze SZ, Mojžíš je reprezentant Zákona (Tóry), Eliáš největší z proroků… Doslova rozmlouvají o Ježíšově „exodu“ a jeho „naplnění“, tedy o smrti a vzkříšení! Otcův hlas opakuje vyvolení, které zaznělo při křtu.

Ježíš vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil s nimi na horu pomodlit se. Když se modlil, výraz tváře se mu změnil a jeho šat oslnivě zbělel. A hle, rozmlouvali s ním dva muži – byli to Mojžíš a Eliáš. Zjevili se ve slávě a mluvili o jeho smrti, kterou měl podstoupit v Jeruzalémě. Petra a jeho druhy však přemohl spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu a ty dva muže stát u něho. Jak se potom od něho vzdalovali, řekl Petr Ježíšovi: „Mistře, je dobře, že jsme tady! Postavíme tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Nevěděl, co mluví. Zatímco to říkal, objevil se oblak a zahalil je. Když se octli v oblaku, padla na ně bázeň. Z oblaku se ozval hlas: „To je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte!“ Když se ten hlas ozval, byl už Ježíš sám. Zachovali o tom mlčení a nikomu v oněch dnech nepověděli nic o tom, co viděli.

K ZAMYŠLENÍ

„Vezměte mě s sebou,“ žadoní dítě a rodiče chvíli váhají. Ale nakonec odmítnou: „To není pro malé děti. Až budeš starší…“ Kolikrát jsme nějaké podobné situace zažili, ať jako děti, nebo jako rodiče. A pak přišel vzácný den, kdy se dítě smělo účastnit… Být s Kristem na hoře byla nejen výsada, ale okamžik určité zralosti. Teď už mohou učedníci vědět víc, nahlédnout do dějinného kontextu. Ježíš není jen moudrý kazatel, filozof… On koná mocné činy jménem svého nebeského Otce… A učedníci nyní zjišťují, že je někým, komu hlavní starozákonní osobnosti stojí po boku. Kdo je tedy ve skutečnosti tento Ježíš? O něj se bude třeba opřít i v okamžiku utrpení a smrti. Je naše víra připravena?