Archiv pořadů bohoslužeb

POŘAD BOHOSLUŽEB HORNÍ NĚMČÍ
od 23.10. do 31.10.2021 - 43. týden

SOBOTA 23.10.2021 SV. JANA KAPISTRÁNSKÉHO, KNĚZE, NEBO SOBOTNÍ PAMÁTKA PANNY MARIE
Dnes mše sv. není
NEDĚLE 24.10.2021 30. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - DEN MODLITEB ZA MISIE - SBÍRKA NA MISIE
09:00 HN Za +Jana Hurbiše, rodiče, prarodiče, rodinu Hrubcovu a dar zdraví pro živou rodinu
PONDĚLÍ 25.10.2021 SLAVNOST VÝROČÍ POSVĚCENÍ KOSTELA
Dnes mše sv. není
ÚTERÝ 26.10.2021 ÚTERÝ 30. TÝDNE V MEZIDOBÍ
18:00 HN Za +Marii Gálovu, +rodiče Malíkovy, +rodinu Malíkovu, Bartošovu, Lukášovu a Zobkovu, za dar zdraví pro celou živou rodinu
STŘEDA 27.10.2021 STŘEDA 30. TÝDNE V MEZIDOBÍ
Dnes mše sv. není
ČTVRTEK 28.10.2021 SVÁTEK SV. ŠIMONA A JUDY, APOŠTOLŮ
Dnes mše sv. není
PÁTEK 29.10.2021 PÁTEK 30. TÝDNE V MEZIDOBÍ
Dnes mše sv. není
SOBOTA 30.10.2021 SOBOTA 30. TÝDNE V MEZIDOBÍ, NEBO SOBOTNÍ PAMÁTKA PANNY MARIE
Dnes mše sv. není
NEDĚLE 31.10.2021 31. NEDĚLE V MEZIDOBÍ
09:00 HN Za farníky
15:00 Slavkov Pobožnost za zemřelé na hřbitově ve Slavkově
15:30 HN Pobožnost za zemřelé na hřbitově v Horním Němčí

ZAMYŠLENÍ – Každý máme své „třinácté komnaty“

U cesty seděl slepý žebrák – Timaiův syn Bartimaios. Jakmile uslyšel, že jde Ježíš Nazaretský, začal volat: „Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou“! Ježíš se zastavil:  „Co chceš, abych pro tebe udělal?“ srov. Mk 10,46-47.51

Slepý žebrák u bran Jericha. Můžeme se ptát, co s ním máme společného? Na první pohled asi naštěstí nic… Přesto si ale ve své situaci někdy můžeme opravdu připadat jako žebráci u cesty, bezmocní a osamocení. Lidé nás míjejí a my už se je ani nesnažíme zastavit.  Většinou mají naspěch a svých starostí nad hlavu. Při vzpomínce na svou bolest cítíme možná křivdu, únavu, beznaděj… Bartimaios uslyšel o Ježíši. Slyšel, že ohlašuje příchod Božího království, vrací zrak slepým.  A … uvěřil. Jeho otupělé nitro se probralo k životu: Musí se k Ježíši dostat. On je ten, kdo mi může pomoci! Volá, křičí, a nakonec se dostane až k Němu. Ježíš se zastavuje a jeho láska se tváří v tvář lidské bídě a víře promění v konkrétní skutek milosrdenství, v uzdravení. Každý máme „třinácté komnaty“ svého života, v nichž leží odsunuté věci ve směsi bolesti, křivdy, studu, rezignace či vzdoru. Možná se nám nechce vytahovat je na světlo. Ale také kolem nás prochází Ježíš, ten, který má moc měnit životy, spasitel, pravý přítel každého člověka. Nehodnotí, nevyčítá, ale zastavuje se, aby vstoupil do naší bídy a bolesti, aby nás pozvedl. Věříš tomu? Máš odvahu volat: „Ježíši, smiluj se nade mnou!“? Dnes můžeš před ním v důvěře, jednoduše, tak jak dokážeš, opět vyslovit svou nouzi, nouzi svých nejbližších. Jako Ježíš tenkrát viditelně neuzdravil každého člověka, ale proměňoval hlavně lidská srdce, tak i dnes pokaždé jistě nezakusíme viditelné vyslyšení našich proseb. Mnohdy těžkosti zůstávají jakoby beze změn. Přesto se mohou měnit okolnosti, něco v nás... Zůstaňme proto naplněni základní důvěrou, že Bůh každou upřímnou prosbu v naší nouzi slyší, reaguje na ni a se svou láskou do věcí vstupuje. „Lenko, Martine, …  co chceš, abych pro tebe udělal?", ptá se Ježíš i dnes, i tebe...

NEDĚLNÍ OHLÁŠKY

- Dary na kostel: 2 000 Kč. Pán Bůh zaplať.

- Tento týden bude mše svatá v Horním Němčí v úterý večer (P. Jan Kornek) a ve Slavkově tento týden mše svatá nebude. V případě zaopatření nemocného nebo vyřízení pohřbu obracejte na P. Zdeňka Klimeše z Nivnice (739245985).

- POZOR: Příští neděli je změna času.

PAPEŽ FRANTIŠEK I NÁM HLÁSÁ EVANGELIUM

Snažme se dnes lépe pochopit, v čem podle apoštola Pavla spočívá jádro svobody. Pavel tvrdí, že je to něco zcela jiného, než „záminka k životu podle těla“ (Gal 5,13). Svoboda tudíž není nějaká zhýralost, život sledující tělesné instinkty, osobní choutky a sobecké pudy. Naopak, jak Apoštol píše, svoboda v Ježíši nás vede ke službě druhým. Pravá svoboda se plně projevuje v lásce. Opětovně zde stojíme před evangelním paradoxem: jsme svobodní ke službě, nikoli k tomu, co se nám zachce. Svoboda pochází ze služby, sami sebe plně nalézáme v té míře, v jaké se darujeme. Mějme tedy odvahu a dávejme sami sebe. Život získáváme, když ho ztrácíme (srov. Mk 8,35) – to je čiré evangelium.

  1. 10. 2021, katecheze při generální audienci v Římě

Zjistit, v čem spočívá opravdová svoboda je nesmírně důležitý úkol našeho života. Pokud ji neobjevíme jako projev lásky a služby, tak vždy budeme sklouzávat k tomu, že ji budeme vnímat jako možnost dělat si, co se nám zachce.  Objevit svobodu znamená začít více rozumět citátu Bible: Život získáváme, když ho ztrácíme.

OTÁZKY A ODPOVĚDI O NAŠÍ VÍŘE UVÁDÍME DO ŽIVOTA

Co vyplývá z víry v jediného Boha?

Z víry v jediného  Boha vyplývá: 1) poznávat jeho velikost a velebnost; 2) žít v neustálém vzdávání díků; 3) důvěřovat mu za všech okolností, i v protivenstvích; 4) uznávat jednotu a pravou důstojnost všech lidí stvořených k jeho obrazu; 5) správně užívat stvořených věcí. Víra v Boha nás vede k tomu, abychom se k němu obraceli jako ke svému prvopočátku a ke svému poslednímu cíli a ničemu nedávali před ním přednost a ničím jej nenahrazovali.

Stručná ale obsahově bohatá odpověď. Zkusme si projít těch pět bodů a zodpovědět si 3 otázky: 1) Prožívám víru ve všech těchto směrech a jak moc? 2) Který bod je pro moji víru nejpřirozenější? 3) A ve kterém mám největší rezervy? A můžeme si přidat ještě otázku: Boha více vnímám jako původce všeho nebo jako cíl všeho? Ideální by bylo, kdybychom dokázali ve víře zakoušet obojí - Bůh je pro mne zdroj (pramen) a současně cíl, ke kterému celým svým životem směřuji.

DĚKANÁTNÍ KALENDÁŘE 2022 – V SAKRISTII – 60 Kč

P. JOSEF MIKULÁŠEK O SYNODÁLNÍM PROCESU

P. Josef Mikulášek, jeden z pěti členů národního synodálního týmu a také koordinátor synody pro olomouckou arcidiecézi, odpovídá na několik dotazů ohledně významu synodálního procesu, do kterého vstoupila celá katolická církev.

Pro většinu lidí je snad slovo „synodalita“ naprosto neznámé a slyší jej v tyto dny poprvé. Co toto slovo znamená?

Toto slovo znamená „společné putování“ a označuje dynamickou vizi církve, která putuje napříč dějinami za (a se) svým Pánem, Ježíšem Kristem. Ježíš, který sebe samého představuje jako cestu (Jan 14,6), nás vybízí, abychom my také vyšli.

K čemu tedy tento synodální proces, který se zahájil v našich diecézích v neděli 17. října 2021, má vést?

Jeho touhou a cílem je povzbudit ve všech pokřtěných vědomí toho, že jsou živým chrámem Ducha Svatého, který v nich přebývá a skrze ně chce promlouvat. My všichni se stáváme součástí „církve, která učí“, ale také „církve, která se učí“. Tento rys je velmi důležitý a je jednou ze základních os celého synodálního procesu: učit se to, co znamená žít spoluzodpovědnost za církev.

Pro koho je tedy otevřen tento synodální proces? Kdo se jej může zúčastnit?

Podle přípravných dokumentů, které nám dosud byly zaslány, je důležité podtrhnout, že, bez jakéhokoliv přehánění, se tohoto procesu může zúčastnit kdokoliv. Všichni jsou vybízeni k tomu, aby se zapojili v pracovních skupinkách, přemýšleli a vzájemně se sdíleli nad tématy, která nás zajímají.

Mluvíte o tom, že jsou nabídnuta konkrétní témata. Můžete přiblížit, jaká to jsou a jak se s nimi mohou lidé seznámit?

Celý synodální proces se odvíjí od 10 témat, ale vše se snaží zrcadlit jednu jedinou otázku: Synodální církev při hlásání evangelia „putuje společně“. Jak se toto „společné putování“ aktuálně realizuje ve vaší místní církvi a k jakým krokům nás vybízí Duch Svatý, aby toto společné putování bylo intenzivnější?

Jakou formou konkrétně se mohou lidé zapojit do spoluúčasti na tomto synodálním procesu?

Za celý národní synodální tým chci všechny povzbudit a vybídnout, aby se ve svých farnostech zapojili do tohoto procesu společného promlouvání a naslouchání, a to konkrétně vznikem pracovní skupinky, kterou bude tvořit 5-10 lidí. Pracujeme na přípravě formy, jak tato setkání pracovních skupinek budou probíhat. To vše povede k vypracování sepsaného závěrečného shrnutí ze setkání této pracovní skupinky, které se stane součástí diecézní syntézy. Čas na setkávání pracovních skupinek bude reálně v rozmezí od konce října 2021 do konce ledna 2022. Následně bude vypracována diecézní a pak národní syntéza, která bude odeslána na Generální sekretariát Synody biskupů do Vatikánu.

MODLÍME SE ZA ZEMŘELÉ

Ve dnech od 25. 10. do 1. 11. je možno mimořádně získat plnomocné odpustky přivlastnitelné pouze duším v očistci. Kromě splnění tří obvyklých podmínek (zpověď, svaté přijímání, modlitba na úmysl papeže) je podmínkou návštěva hřbitova spojená s modlitbou (třeba jen v duchu) za zemřelé. Povolení je určeno těm, kteří ze závažných důvodů nemohou navštívit hřbitov a získat odpustky v obvyklé době.

Příští neděli bude odpoledne v 15 hodin na hřbitově ve Slavkově pobožnost za zemřelé. V Horním Němčí v 15:30 hodin. V úterý 2. 11. bude mše svatá v Horním Němčí v 16 hodin.

PŘIPRAVUJEME SE NA NEDĚLI: 31/10/2021

Dnešní neděle by se dala nazvat „Když (ne)jde o zákony“. Izraelité přijali Desatero, resp. celou Tóru jako formu smlouvy, jejíž zachovávání znamená naplňování živého vztahu s Bohem. Jenže, kdo je schopen všechny normy znát? A platí za všech okolností? Co je tedy jádrem všech uvedených Božích příkazů? Dnes se také na mnoha místech, kde neznají datum posvěcení místního kostela, slaví „posvícení“. K tomu se mohou vybrat jiné texty.

  1. ČTENÍ  Dt 6,2-6

Kniha Deuteronomium vznikla později než první čtyři knihy Mojžíšovy. Je opakováním zákonů, které obsahují. Jde však o výklad, klade jiný důraz. V Dt 5 se opakuje Desatero. Náš text obsahuje jednu z nejslavnějších pasáží Starého zákona, tzv. Šema Israel. Jde o vyznání i závazek víry.

Mojžíš řekl lidu: „Boj se Hospodina, svého Boha, a zachovávej všechny jeho zákony a příkazy, které já ti přikazuji – ty, tvůj syn a syn tvého syna – po všechny dny svého života, abys byl dlouho živ. Slyš, Izraeli, svědomitě je zachovávej, aby se ti dobře vedlo, abyste se velmi rozmnožili, jak to slíbil Hospodin, Bůh tvých otců, že ti dá zemi oplývající mlékem a medem. Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný. Miluj Hospodina, svého Boha, celým srdcem, celou duší a celou svou silou! Ať tato slova, která ti dnes přikazuji, zůstanou v tvém srdci!“

  1. ČTENÍ  Žid 7,23-28

Pokračujeme v četbě listu Židům. Teologicky náročný, propracovaný text si klade základní otázku o Kristově kněžství a jeho oběti. Čteme závěr úvahy věnované kněžství podle Žalmu 110 a zmíněnému nežidovskému knězi Melchizedechovi. Žalm zaslibuje kněze podle vzoru této postavy.

Bratři! V době starozákonní se mnozí stávali kněžími, protože umírali, a nemohli tedy jimi být stále; Ježíš však je navěky, a proto jeho kněžství nepřechází na někoho jiného. Proto také je schopen přinést navždy spásu těm, kdo skrze něho přicházejí k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval. Ano, právě takového velekněze jsme potřebovali: aby byl svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků, vyvýšený nad nebesa, který nemá zapotřebí, jako jiní velekněží, stále a stále podávat oběti nejprve za hříchy vlastní a teprve potom za hříchy lidu. Ježíš to učinil jednou provždy, když sám sebe přinesl v oběť. Zákon totiž ustanovuje za vele-kněze lidi, kteří jsou podrobeni slabosti; ale ona přísaha – pozdější než Zákon – ustanovuje Syna, který dosáhl dokonalosti navždy.

EVANGELIUM                  Mk 12,28b-34

S blížícím se koncem liturgického roku se také blížíme k závěru Markova evangelia. Ježíš dostává poslední otázky, svým způsobem nejzásadnější. Pán cituje dvě místa ze Starého zákona: Dt 6,4-5 (viz první čtení) a Lv 19,18. Ani jedna citace není z Desatera, ale obě na něj navazují, jde tedy o jeho interpretaci.

Jeden z učitelů Zákona přistoupil k Ježíšovi a zeptal se ho: „Které přikázání je první ze všech?“ Ježíš odpověděl: „První je toto: ‘Slyš, Izraeli! Hospodin, náš Bůh, je jediný Pán. Proto miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.’ Druhé je toto: ‘Miluj svého bližního jako sám sebe.’ Žádné jiné přikázání není větší než tato.“ Učitel Zákona mu na to řekl: „Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že on je jediný a není jiného kromě něho a milovat ho celým srdcem, celým rozumem a celou silou a milovat bližního jako sám sebe je víc než všechny oběti a dary.“ Když Ježíš viděl, že učitel Zákona odpověděl rozumně, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ A nikdo se už neodvážil dát mu nějakou otázku.

K ZAMYŠLENÍ

Co znamená „milovat“? Čeština dnes toto slovo zcela převrátila a zaměnila za sex. Milovat ale neznamená „užívat si“ nebo zakoušet rozkoš. Milovat znamená žít pro druhého. Nikoli brát, ale dávat. Co tedy znamená milovat Boha? Jde o vztah, v němž Bohu nasloucháme, záleží nám na tom, jak věci vidí on. Ctíme ho, neseme v srdci. Láska myslí na dobro druhého. A tak milovat bližní znamená především mít na paměti dobro druhých. Mimochodem, učitel Zákona z evangelia ocenil Krista za jeho odpovědi, a to přesto, že ho přišel zkoušet. A také Ježíš s tímto člověkem jedná s velkou úctou. Zachovávání podstaty Božích přikázání buduje veliké mosty.