Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic. (Jan 15, 4 – 5)

Možná, že někdy v životě budeme mít příležitost udělat nějaký zásadní čin, který bude mít obrovský dopad. Třeba se nám povede někomu zachránit život. Není ale dobré sedět a čekat na příležitost vykonat něco velkého. Většina dobrého ovoce našeho jednání roste a dozrává postupně. Z toho, u čeho zůstaneme, v čem vytrváme. U většiny toho, co děláme, nezáleží tolik na tom, že jsme s tím začali. Je jedno, kolik slovíček cizího jazyka jsme se naučili za dva týdny, že jsme se naučili první tři akordy na kytaru. Důležité je, jestli v tom budeme pokračovat ještě za rok, za dva… Zkrátka spousta naší aktivity nese ovoce až po delší době, je to běh na dlouhou trať. Maratonci mají dokonce zásadu, že nesmí přepálit začátek, aby vydrželi až do cíle. Obrazem kmene a ratolestí nám Ježíš staví před oči, že i vztah s ním ponese v našem životě ovoce, jen když v životodárném spojení s ním zůstáváme, když z něj čerpáme trvale. Zůstávejme v něm!

• Sbírka na křesťanská média: 10 500 Kč. Ostatní dary na kostel: 10 000 Kč. Pán Bůh zaplať.
• V pondělí večer není mše svatá, protože je pohřeb paní Marie Řešetkové.
• Na první pátek bude kostel otevřený k osobní adoraci před Nejsvětější svátostí od 10 hodin. Prosím (zvláště členy Eucharistické hodiny), abyste se zapsali do adorační služby v předsíni kostela. Od 17 hodin bude příležitost ke svátosti smíření a v 18 hodin společná adorace.

Změna vládních opatření neznamená, že by již byla možná účast na bohoslužbách bez omezení. Nadále je nařízeno dodržovat 3 základní zásady: roušky, ruce (dezinfekce) a rozestupy (2 metry – s výjimkou členů domácnosti). Pravidlo rozestupu v našem menším kostele neumožňuje účast bez omezení. Barevně označená místa vám pomohou najít místo s potřebným rozestupem. Buďte ohleduplní a když přijdete do kostele, nesedejte si do lavice těsně před někoho nebo za někým. Využívejte místa i na lavičkách vepředu. Tento týden bude počet účastníků na bohoslužbě zvýšen na 40. Na mši svatou (všední dny i neděle) je potřeba si vyzvednout lístek v předsíni kostela (od pondělí).  Kdo byl na mši svaté tuto neděli, dejte příští neděli přednost ostatním farníkům. Pokud budou volné lístky ještě v sobotu, může si je vzít kdokoli.

Modlitební úmysly Svatého otce na jednotlivé dny v měsíci květnu (za celý svět raněný pandemií):

1. Za všechny zesnulé
2. Za všechny, kteří se nemohli rozloučit se svými milovanými zesnulými
3. Za všechny nakažené koronavirem a všechny nemocné
4. Za všechny těhotné ženy a jejich nenarozené děti
5. Za všechny děti a dospívající
6. Za všechny mladé lidi
7. Za všechny rodiny
8. Za všechny pracovníky médií
9. Za všechny seniory

Letos si připomínáme 100 let od jmenování Antonína Cyrila Stojana olomouckým arcibiskupem. V měsíci květnu si připomene tuto významnou osobnost. Čtení na pokračování budou bývat při májových pobožnostech. A každý den se nahrávka čtení objeví také na webu farnosti. Životopis je rozdělen na 31 částí, tak jako je dnů květnového měsíce. V dny, kdy v kostele nebude májová, se bude přes den (9, 11, 14, 17 a 20 hodin) toto čtení vysílat na farním rádiu AudioKostel.

V květnu se konají mariánské pobožnosti, kterým se říká "májové". Májové pobožnosti budou ve všední dny po mši svaté. Také vzhledem k omezenému počtu účastníků na mši svaté, bude májová také v úterý večer v 18 hodin a zvu na ni jen děti (s rodiči nebo prarodiči). Děti, přijďte a jako dárek Panně Marii přineste jeden živý květ, který dáme do kytice k oltáři. Prožijeme společně krátkou chvíli, abychom vyjádřili vděčnost Bohu, že nám dal nebeskou Matku Marii.

Aby uživil svou rodinu, musel Josef pracovat. Učím se od něj dobře využívat svůj čas, rozvíjet své schopnosti, pracovat a vážit si práce jiných. Učím se děkovat každému, kdo mi pomáhá. Pracovitost je vlastností, kterou se tento měsíc chceme učit od sv. Josefa.

Možná se vám zdá, že toto téma pro vás není. Vždyť chodím do práce, pracuji, vydělávám peníze, abychom se jako rodina měli dobře…Co se ale v této oblasti konkrétně můžeme učit?

- Umění využívat dobře svůj čas k práci – zamysleme se, jestli netrávíme moc času prací na úkor času se svojí rodinou. Práce není jen zaměstnání ale, místo toho abych trávil čas s dětmi nebo manželkou /manželem nezavřu se raději ve své pracovně a kde sice věnuji čas možná užitečným a potřebným věcem pro rodinu ale, ostatní potřebují abych s nimi trávil čas– zkusme najít rovnováhu ….

- Vážím si práce druhých? Dokáži je ocenit, třeba i za práci, která je „automatická“ např. za uvařený oběd, či večeři, posekanou zahradu, umyté auto nebo vyžehlené prádlo

- Nemůžu najít zaměstnání a svaluji vinu na všechny kolem sebe?

- Pracuji jako nadřízený – dokážu ocenit práci svých podřízených na místo neustálé kritiky?

- Dokážu rozvíjet své pracovní schopnosti a vedu k tomu i svoje děti… Co je důležité při vedení dětí k pracovitosti? Hlavně začít včas, nejlépe různými formami hry. To většinu dítě baví. Začínat až v pubertě už zpravidla bývá pozdě. Typickým příkladem výchovy hrou je pomoc mamince při pečení cukroví. Každá zábavná hra může plynule přejít v pozitivní návyk. Nesmíme ale práci ratolestem zprotivit předčasným tlakem na výkon. Tady se často setkáváme s nejčastější chybou nás rodičů, pokud něco není „dokonalé“ raději si to uděláme sami nebo děti neustále opravujeme a pak se můžeme stát, že děti budou tuto činnost odmítat. Domácí povinnost se jim snažíme učinit vždy atraktivní, zaujmout, pochválit, ukázat radost, mít mnoho trpělivosti při vysvětlování a třeba i při počítání škody. A přednost musí mít zdraví dětí a jejich školní povinnosti i ty jsou pro ně prací…

V měsíci květnu se zkusme se nad těmito otázkami zamyslet.  Přemýšlejme nad tím, zda náš vztah k práci není překážkou k budování kvalitnějších vztahů v rodině. Zamysleme se, v čem já osobně se mohu zlepšit? Pokud přijdeme na to, že se nám něco nedaří, pokusme se to změnit a v tom pozitivním pokračovat.

Liturgie se blíží k Letnicím a sestoupení Ducha svatého. Proto se budeme v nastávajících dnech více zabývat skutečností Ducha svatého. Tajemství této božské Osoby zasahuje nejen Boha, ale doléhá až do našeho prožívání. Třeba právě v této bohoslužbě...

1. ČTENÍ  Sk 10,25-26.34-35.44-48

Čteme úryvek z dlouhého bloku věnovaného křtu pohanského vojáka Kornélia (Sk 9,32 – 11,18); text řeší otázku, zda mohou být pokřtěni i pohané. Výběr veršů zachycuje dar Duch svatého, který je setníkovi a jeho lidem dán. Klíčové ovšem je, že se tak stane ještě dříve, než jsou pokřtěni. To zboří poslední Petrovu pochybnost o křtu pohanů!

Když Petr přišel do Césareje, Kornélius mu šel vstříc a padl mu v hluboké úctě k nohám. Ale Petr ho zvedl se slovy: „Vstaň! Vždyť i já jsem jen člověk.“ Tu se Petr ujal slova a promluvil: „Teď opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je správné.“ Když ještě Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kdo tu řeč poslouchali. A žasli věřící obrácení ze židovství, kteří přišli s Petrem, že i na pohany byl vylit dar Ducha svatého. Slyšeli totiž, jak mluví cizími jazyky a velebí Boha. Tehdy Petr řekl: „Může někdo odpírat křestní vodu těm, kteří jako my přijali Ducha svatého?“ Pak rozkázal, aby je pokřtili ve jménu Ježíše Krista. Potom ho prosili, aby u nich zůstal ještě několik dní.

2. ČTENÍ  1 Jan 4,7-10

Jan zřejmě chce uchránit komunitu křesťanů před působením falešných hlasatelů a vzájemnými rozbroji. Společenství s Bohem a s ostatními křesťany je jeden celek a nelze je oddělit. Jan tím nastiňuje, kým Bůh je.

Milovaní, milujme se navzájem, protože láska je z Boha, a každý, kdo miluje, je zrozen z Boha a poznává Boha. Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. V tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy.

EVANGELIUM                  Jan 15,9-17

Navazujeme na minulou neděli. Ocitáme se při poslední večeři. Ježíš vysvětluje v dlouhé řeči, že jeho odchod neznamená opuštění učedníků, ale budou moci žít z Ducha svatého. Nyní se hlavní důraz posouvá na „milovat“.

Ježíš řekl svým učedníkům: „Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachovával přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. To jsem k vám mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby se vaše radost naplnila. To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život. Vy jste moji přátelé, když děláte, co já vám ukládám. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co dělá jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, protože vám jsem oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce. Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý. Potom vám Otec dá všechno, oč ho budete prosit ve jménu mém. To vám přikazuji: Milujte se navzájem!“

K ZAMYŠLENÍ

Ježíšovy Velikonoce vrcholí událostí Letnic. Tam se Kristovo dílo dovršuje, když učedníci dostanou dar Ducha svatého a mohou Kristovu zvěst nést dál. Duch svatý je osoba Trojice, kterou nelze uchopit očima či rozumem. Projevuje se vylitím lásky do srdce člověka. Ježíš volá učedníky, aby milovali. Jako by se dalo Duchu bránit, aby v nás působil, snad hořkostí, úzkoprsostí, sobectvím… Ježíš nás pozval do své osobní blízkosti, abychom ochutnali jeho lásku k Otci. Jestliže milujeme, Duch svatý přichází a zúrodňuje naše srdce svojí mocí.